Jakým směrem jste se ubíral při studiu?
Vystudoval jsem politologii a teologii. Nemám žádnou hotelovku, ale zato jsem tušil, jak uspořádat zábavný mejdan v bytě.
Stal se vám někdy v rámci bytových večírků nějaký průšvih?
To ne, ale spíš si pamatuji ten, kdy jsem v osmnácti uspořádal večírek na poctu Jima Morrisona. Všechno jsem pečlivě připravil, všude jsem pověsil jeho texty, měl jsem v plánu pouštět film a hudbu a myslel jsem si, že to bude akce roku. Pozval jsem tedy jen pár vybraných lidí a věřil, že přijdou, bohužel z nich nakonec přišel jen zlomek, takže to byl tak trošku propadák.
Odkud pocházíte?
Z Ústí nad Orlicí. Odešel jsem do Prahy na studia a už zůstal. Dnes ale bydlím střídavě v Praze a na vesnici.
Jaký je rozdíl v rámci komunitního života ve městě a na vsi?
Co se týče komunitního života, na vesnici funguje také. Ve formě fotbalu, hasičských sborů a tak dále. Ve městě to leckdy nefunguje tak dobře, i když městští hipstři to umí díky jedné fotce prodat tak, že si mnoho lidí může myslet, že opak je pravdou.
Jakou roli hraje zeleň ve městech – farmy na střechách, vertikální zahrady…
Jsou architekti, kteří říkají, že zeleň do města nepatří. V určitém ohledu mají pravdu. Někdy mi to skutečně přijde přehnané a nesmysluplné, přitom jsem ten, který zeleň ve městech spíše podporuje. Nesmí to být ale kontraproduktivní, například co do spotřeby vody. Ať se staví aleje mimo Prahu, nikoli na nepřirozených místech. Nemělo by se ale zapomínat také kácet – například v Prokopském údolí, které zarůstá akátem a kvůli tomu tam nemůže růst přirozená vegetace, louky, motýli…
Co se děje na hradě Pirkštejn?
Na něm už čtyři roky pobývám. Občas pořádám nějaké akce, například včera přijelo sedm karmelitek, o víkendu se sem chystá kouč Marian Jelínek se svými studenty. V létě tu proběhne například filozofická škola nebo koncert skupiny Buty. Do budoucna se připravuje revitalizace.
Pojďme se podívat na střechy Lucerny, jak se jim vede?
Od 19. května jsou veřejnosti otevřené každou neděli a pondělí od 15 hodin do setmění. Postupně je zaplňujeme zelení, kompostem, zachycujeme dešťovou vodu a jednou týdně pořádáme přednášky. Jedná se zkrátka o takový zelený hub. Také připravujeme výstavu o rodině Havlových. Do toho se na střechách konají různé jednorázové akce, například jóga nebo hudební koncerty.
Neruší některé ze střešních akcí okolí?
Ne, my organizujeme pouze akustické akce.
Jak obecně vnímáte střechy domů, jejich atmosféru?
Člověk je určitým způsobem mezi nebem a zemí a to jej přivádí na jiný typ myšlenek. Mám pocit, že mu to dává určitý nadhled. Je to taková otevřená inspirace, kterou zde člověk chytá. Myslím si, že v budoucnu bude fungovat mnohem víc života na střechách, které budou vzájemně propojené lávkami. Stejně tak jako existují pasáže, tedy průchody skrze domy, budou i takové stezky v korunách domů. Dávám tomu deset let.
Co vás momentálně nejvíc zaměstnává?
Střecha Lucerny, avšak paradoxně je na ní nejvíc práce v zimě, všechno se musí dopředu připravit. Píšu také pravidelně do Reflexu. To mě hodně baví a k tomu pro ně připravuji pořad.
Kde čerpáte inspiraci, na cestách?
Člověk nemusí cestovat, stačí, když je všímavý. Na vesnici toho člověk načerpá velmi mnoho. Myslím si, že by se obecně mělo cestovat méně, je to jednak neekologické a pak mám pocit, že jde určitým způsobem o vykořisťování dané lokality. Nemám rád takové to instantní cestování. Vede to k tomu, že nejste zakořenění tam, kde žijete, proto vás to tam ani nebaví. Člověk by si měl začít víc zažívat místní kolority, tvořit místní krajinu. V konečné fázi by měl mnohem víc zážitků.
Více o akcích na střechách Lucerny na: facebook.com/strechalucerny
Text Barbora Vojtová Foto Bára Prášilová
