Život za dráty

Kilometry ostnatých drátů, kontroly, propustky. Život jihočeských Slavonic u přísně střežené hranice mezi Východem a Západem se nadlouho zastavil. Zvrat přišel s pádem železné opony, kdy si genius loci starobylého renesančního města oblíbili pražští umělci.

🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Das Leben hinter Drähten

Jak to, že mraky můžou,a já ne?“ divil se kdysi u ostnatých drátů v jihočeském pohraničí Zdeněk Žampa, kterému později neřeknou jinak než Žampič. Slavonický rodák vyrůstal od dětství u neprostupné hranice mezi Západem a Východem. Místní jí říkali oplocenka. Denně se na ni díval. S partou kluků si chodili hrát do lesa až k výstražné ceduli s varovným nápisem Vstup zakázán. „Když se objevilo hejno koroptví, začali jsme je honit. Udělali jsme rojnici a v lovecké vášni se dostali až k takzvaným malým drátům, které nebyly na rozdíl od těch ‚zabíjecích‘ pod proudem. Dráty mi připomínaly Mauthausen a Osvětim. Koroptve jsme do těch drátů chtěli nahnat a tak je ulovit. Ale jakmile jsme se přiblížili, milé koroptve zamávaly křídly a dráty přelétly. Hned nato přijel ruský gaz a z něho vylezl poručík s pistolí, který nás přišel zatknout,“ popisuje nezapomenutelný zážitek z dětství dnes osmašedesátiletý Žampa.

„Osádka Slavonic je nová. Německy mluvící obyvatelstvo se s koncem války vytratilo. Němečtí Slavoničtí zakoušeli i zvůli partyzánů při divokém odsunu v červnových dnech roku 1945. Je to velmi ponuré téma, o kterém se tu veřejně nemluvilo. Stejně tak ani o první republice. Když o ní někdo vyprávěl, říkal, že to bylo ještě ‚za Němců‘. Po původních majitelích zůstal v domech nábytek i kuchyňské náčiní. Noví příchozí nebyli majetní a na nové vybavení jim chyběly peníze. Žádný div, že jsem tehdy spal v dřevěné posteli po Němcích, přikrytý německou peřinou. I ten starý bicykl, který sloužil ke klukovským honičkám v křivolakých zákoutích městečka, kdysi vlastnili Němci,“ vybavuje si po letech Žampa. 

Hnaniční brána Maříž-Leštnice. foto: Muzeum 20. století ve Slavonicích

Dráty železné opony rozřízly po druhé světové válce Evropu na dva světy a do lidských životů se znovu vplížily strach a úzkost. Způsobily fyzické i mentální bariéry. Stály život mnoha lidí, kteří se pokusili utéct do svobodného světa. Ploty byly tehdy hned tři. První, z ostnatých drátů, měřil dva metry. Druhý, asi ještě o půl metru vyšší, byl od roku 1953 pod vysokým napětím. Třetí plot bránil lesní zvěři, aby se nedostala do blízkosti elektrického proudu. Ploty „vyrůstaly“ ze země v podobě zhruba dvaceti metrů širokého zoraného pásma, které snadno prozradilo stopy narušitelů. 

„Oplocenky“ dusily příhraničí během studené války až do roku 1989. Nikdo nesměl mluvit o tom, co tam tehdy viděl. Městečkem totiž často projížděl gazík se staženými roletami. Koho v něm tehdy přes hranice převáželi, to se lidé bojí říct i dnes. Bloky v některých hlavách přetrvaly i po roce 1989. „Stačí se podívat na Dolní náměstí, kde denně na dvou třech lavičkách sedí důchodci. Jakmile spatří shluk jakýchkoliv cizáků, jejich zorničky se viditelně zúží. Baví se jen mezi sebou a zášť vůči lidem odjinud v nich stále přetrvává,“ popisuje svoje zkušenosti Žampič. Dodává, že za covidu byla většina místních ráda, že se hranice opět zavřely. 

„Oplocenka“ lidi morálně ničila. Přinesla i něco pozitivního? „Vděčím jí za to, že jsem si upevnil svůj životní postoj. Nebylo jednoduché, aby se člověk z téhle výchovy vykroutil. Ale od vysoké školy, tedy zhruba od mých 22 let, kráčím stejným směrem,“ říká Žampič, jeden z hlavních herců dnes už legendárního českého divadla Sklep. Právě díky němu se divadelní parta „sklepáků“ na počátku léta 1988 přesunula do Slavonic. K „pražskému vpádu“ umělců do tohoto ospalého pohraničního města se přidala euforie roku 1989. 

Od té doby patří Slavonice Pražákům. Někteří z nich tu dokonce našli druhý domov, otevřeli si hospodu, rozjeli kreativní projekty. Jedním z nich je Besídka, hospoda, bar, galerie a kavárna v jednom, za kterou stojí právě oněch „sedm statečných“ z divadla Sklep. Dalším průlomem byl oblíbený letní filmový a hudební festival Slavonice fest, který ve Slavonicích řadu let pořádal český filmový producent a režisér Ondřej Trojan. A nejen díky tomu vzkvétá v tomto renesančním městě multikulturní genius loci.

Tento článek vyšel v šestém čísle tištěného magazínu N&N Czech-German Bookmag