Festival se věnuje výhradně českým filmům, případně filmům „s českou stopou“. Je něco, co tyto filmy spojuje?
Možná to bude překvapivé, ale myslím, že není nic, co by je spojovalo, snad jedině herecké osobnosti, které se často objevují hned v několika snímcích. Do programu každoročně zařazujeme cca 110 filmů od dramat, historických snímků, thrillerů, komedií až po pohádky, dokumentární filmy nebo internetové seriály. Některé jsou natočené za velké rozpočty, jiné za naprosté minimum, některé byly již hojně navštěvované v kině, jiné se do kin ani nedostaly, některé byly oceněné na velkých zahraničních festivalech, jiné byly natočené převážně s cílem bavit diváka. Zkrátka výběr je opravdu rozmanitý a pro někoho, kdo nesleduje českou kinematografii dopodrobna, často překvapivý.
Výjimku v “tuzemských” programových sekcích pak tvoří ZOOM: Slovensko zaměřený na slovenské filmy a také Německé kino @Finále Plzeň. Tuto sekci jsme do programu před několika lety zařadili proto, že obzvláště Plzeň má právě k Německu nejen geograficky velmi blízko. Naším cílem je jednak přilákat německé návštěvníky (zejména ze sousedního Bavorska) na festival do Plzně ale naopak i návštěvníkům festivalu co nejvíce přiblížit tvorbu našich sousedů.
Letos chystáte už 33. ročník festivalu. Co se za tu dobu změnilo?
Zde je nutné zmínit kontext, že festival vznikl již v roce 1968, nicméně po 3 letech se kvůli tehdejšímu režimu na několik desetiletí odmlčel. Znovuzrození proběhlo až v 90. letech. Během těch 33 let se samozřejmě změnilo mnohé. Zásadní byl například i vznik multikin nebo boom ve stahování filmů na internetu. Česká kinematografie rovněž prošla zásadním vývojem a výkyvy od Československé nové vlny 60. let, přes divoká 90. léta až po roky, kdy nebylo v Čechách právě mnoho filmů, kterými bychom se chtěli chlubit. Nicméně v tuto chvíli je česká kinematografie ve velmi dobré kondici a má hodně co nabídnout.
Při výběru filmů spolupracujete mimo jiné s německým festivalem Cottbus. V čem je výhoda této spolupráce?
Této spolupráce si velmi vážíme. Dle našeho názoru je vždy lepší, když filmy vybírá někdo, kdo danou kinematografii zná podrobně a chápe všechny kontexty. I napojení na německé tvůrce, kteří do Plzně přijíždějí své filmy představit a diskutovat s diváky, je pochopitelně jednodušší. Programový ředitel festivalu v Cottbusu Bernd Buder pak německé filmy na Finále i uvádí. Festivalu se navíc jako hosté účastní i němečtí filmoví profesionálové, které se snažíme propojovat s jejich českými kolegy. Myslíme si, že výměna zkušeností a případné navázání nových spoluprací je skvělým bonusem k filmovému programu a mimo jiné se dá též nazvat zásadním posláním festivalu českého filmu, který je v tuzemsku jedinou takovouto platformou.
Chystáte na letošní ročník nějaké zajímavé premiéry, které by našim čtenářům neměly uniknout?
Festival budeme zahajovat filmem Svět podle Muchy, který mapuje odkaz Alfonse Muchy, umělce celosvětově známého a stále oplývaného. Těším se na psychologický thriller Poslouchej, v tomto žánru u nás nevzniká mnoho filmů. Jistě zajímavý bude nový díl z dokumentární série Český žurnál s názvem Češi jsou výborní houbaři, který se věnuje klimatické změně v České republice. Jako ženu mě zajímá i příběh Kláry Kolouchové K2 vlastní cestou, která jako první Češka a teprve 20. žena světa zdolala nebezpečnou horu K2.
Na co konkrétně se Vy sama v souvislosti s festivalem nejvíce těšíte?
Těším se celkově na atmosféru festivalu, která je na Finále velmi příjemná a neformální. A samozřejmě na všechny filmové tvůrce, diváky v sálech i dlouhé povídání po filmech ve festivalových kavárnách…
Aktuality k letošnímu ročníku, který proběhne na podzim najdete zde.
