V Drážďanech chystáte rozsáhlý český kulturní projekt. Kladl jste si jeho realizaci jako podmínku při jednání o vašem působení v SKD?
Ne, žádnou podobnou podmínku jsem si nekladl. Zájmem mým i generální ředitelky SKD Marion Ackermann bylo zintenzivnit již existující mezinárodní aktivity drážďanských kolegů a ostřeji vyprofilovat institucionální dramaturgii směrem k regionu středovýchodní Evropy. Drážďany se musejí s ohledem na svou geografickou polohu, historickou paměť i současnost stát místem setkávání se střední a východní Evropou, jakýmsi mostem mezi Západem a Východem, musejí být místem s vysokou kompetencí i citlivostí k východním sousedům a jejich bohaté kultuře. A to jsme tenkrát ani netušili, jak dalece aktuální se tento programatický požadavek stane za pár měsíců na pozadí dnešní válečné agrese Putinova autoritářského režimu na Ukrajině.
Česká sezóna v Drážďanech, jak náš projekt nazýváme, je motivována nadcházejícím českým předsednictvím v Radě Evropy. V této souvislosti chceme společně s našimi partnery, zejména pak s Česko-německým fondem budoucnosti a pražským Studiem Bubec, jakož i řadou saských kulturních institucí, představit českou soudobou kulturu v šíři rozličných médií a osobností. Chceme seznámit sousedy ve střední a středovýchodní Evropě s mimořádnými uměleckými výkony českých umělkyň a umělců, chceme umožnit setkávání tvůrců a aktérů na mezinárodně viditelném poli. Připravujeme tak pestrý festivalový program, který by mohl zaujmout jak milovníky klasických historických témat, tak i ty, kteří se rádi nechají unášet experimentální kreativitou současného umění. V naší nabídce tak pochopitelně nemůže chybět výtvarné umění, které tvoří páteř celé programové skladby, ale do polabské metropole přivezeme i nejrůznější divadelní, hudební nebo filmové projekty.
Kdy a v kterých místech bude Česká sezóna probíhat?
Celá sezóna má několik částí. Zahajujeme 24. června ve veřejném prostoru, především na drážďanské labské promenádě a přilehlém Starém Městě, kde nainstalujeme skulptury a objekty od sedmi autorů z Čech: zastoupeni budou Michal Gabriel, František Skála, Čestmír Suška, Milena Dopitová, Jakub Nepraš, Kryštof Kintera a David Černý. Posledně jmenovaný zapůjčí plastiku nazvanou Quo Vadis, která motivem trabanta připomene podzimní události roku 1989 na pražské Malé Straně, kde přes zeď německého velvyslanectví prchaly stovky východních Němců do svobodného světa. A přitom zanechali v nedalekých ulicích spoustu tehdy oblíbených bakelitových trabantů. Jeden bronzový odlitek této práce stojí právě na zahradě německé ambasády v Praze, druhý umístíme před drážďanskou Akademii výtvarných umění.
Kromě toho na náměstí Georga Treue mezi našimi budovami Lipsiusbau a Albertinum postavíme pódium, na kterém budou po celé léto probíhat nejrůznější aktivity, počínaje rozhovory s umělkyněmi a umělci, přes kulaté stoly k aktuálním celospolečenským tématům a konče divadelními představeními malých forem či hudebními vystoupeními různých žánrů. Jistou intimitu tohoto veřejného prostranství budou na tomto místě dotvářet imerzní práce Čestmíra Sušky, o pohoštění bude zase postaráno v Prastánku Františka Skály.
Těch sedm umělců jste vybíral vy, nebo na to existuje zvláštní kuratorium?
Samozřejmě na realizaci programu spolupracuji s kolegy v Drážďanech, nicméně v otázkách dramaturgie se spoléhám hodně na vlastní zkušenosti a chci představit to, co je mi osobně blízké.
A jak bude sezóna dále pokračovat?
Ze slavné labské promenády v Drážďanech se ve druhé, performativně laděné části letního programu, přesuneme na protější novoměstský břeh Labe, kde v Japonském paláci, barokní budově postavené na počátku 18. století pro královskou porcelánovou sbírku Augusta Silného, saského a polského mocnáře a nadšeného podporovatele umění a vědy, budeme od 4. srpna hostit Divadlo bratří Formanů. Na palácovém nádvoří tak budou moci rodiny s dětmi shlédnout loutkové představení Aladin, účastnit se na rozličných uměleckých dílnách a v tamních interiérech se ponořit do snového prostředí formanovského Imaginária, které hravou a interaktivní formou vybízí k poznávání našeho světa a nás samých. Na konci září by se Matěj a Petr Formanovi měli do Drážďan vrátit s ikonickou hrou Deadtown, která diváky přenese do staropražského kabaretu, jehož provozovatel zde realizuje svoje romantické představy o Divokém Západě. Toto téma by právě v Drážďanech mohlo silně rezonovat, vždyť v nedalekém městě Radebeul se narodil Karel May…
Formani tedy nepřijedou s lodí?
Původně jsme to také zvažovali a i představitelům města se tato myšlenka líbila. Nicméně nás upozornili na problém nestabilní výšky vodní hladiny na Labi, přičemž se dnes lze spolehnout jedině na to, že v letních měsísích je buď příliš vysoká nebo extrémně nízká. A jedno jak druhé by bylo značným rizikem pro uskutečnitelnost programu na formanovské lodi. Z toho důvodu jsme (s velkou lítostí) na loď rezignovali.
Co ještě bude součástí projektu Česká sezóna?
Jeho třetí částí, a současně jakýmsi vyvrcholením, se stane podzimní výstava v Lipsiusbau – v naší budově postavené na konci 19. století Spolkem výtvarných umělců v Drážďanech pro výstavní využití, za 2. světové války pak těžce poškozené a na počátku třetího milénia zrekonstruované v moderní výstavní prostor. Svým způsobem se tak jedná o starší „sestru” pražského Mánesa, který vznikl za srovnatelných okolností a s podobnou funkcí.
Celý rozhovor s Jiřím Fajtem si budete moci přečíst v červnovém vydání tištěného magazínu N&N Czech-German Bookmag. Objednat je můžete na portálu nakladatelství Albatros .
