Arch+Art Connection – Míla Fürstová

Připravili jsme pro vás nový seriál – Arch+Art Connection. Od počátku magazínu N&N referujeme o zajímavých stavbách v Praze i Berlíně a také o uměleckých dílech a jeho tvůrcích, o důležité roli umění v dnešní době. Arch+Art Connection propojuje obojí. Představíme vám stavby, budovy a objekty, které nejsou jen hluché prostory ze skla, cihel a betonu. Ale místa, kde se snoubí architektura a umění, kde investoři a majitelé dávají prostor umělcům a jejich tvorbě. Ať už ve formě malby, tapety, keramiky, skla, fotografie, designu, sochařského ztvárnění nebo podílem na architektonickém projektu.

10. 5. 2020

Vydejte se s námi nyní do Bubenče, kde jsou nedílnou součástí nového bytového domu realizace hned dvou umělkyň. První zastávku věnujeme Míle Fürstové, jejím rybám ve skleněné vitráži a otázce, jak se jí v dnešní době daří. 

Míla Fürstová patří k nejvýznamnějším uměleckým grafikům současnosti. Příběh, kdy pro skupinu Coldplay vytvořila cover desky, obletěl svět. V Praze vystavuje svá díla v galerii Miro, kde na podzim 2019 pokřtila i svoji knihu Všechny mé řeky. Na podzim 2020 přichází do českých kin film o jejím životě a práci pod názvem Křídla pro Coldplay. S manželem a dvěma dětmi žije v Cheltenhamu ve Velké Británii.

Bytový projekt v Bubenči byl dokončen na začátku roku 2020. Zasazen je do prostředí staré Bubenče, kde ještě ve středověku protékal tzv. Dejvický potok z Veleslavína směrem do Stromovky a podle historických zpráv přímo na místě, kde dům dnes stojí, byla káď, kde se prodávaly ryby. Je až neuvěřitelné, jaké téma si zvolila Míla Furstova poté, co ji investor oslovil, aby vytvořila pro objekt skleněnou vitráž. Sehrála roli magie nebo jen vnitřní cítění umělkyně, když její návrhy od počátku představovaly ryby? S výškou téměř pěti metrů patří vitráž k největším skleněným uměleckým dílům, které byly v poslední době v Česku vytvořené.

Těšme se na další práce této výjimečné umělkyně. Obzvláště pak na anglické vydání Erbenovy Kytice, jejíž titulní stránka je právě dokončena a my jsme účastníci světové premiéry – cover anglické Kytice poprvé může být představen veřejnosti. Mám pocit, že zde se rodí další senzace…

Mílo, kde jsi právě a jak se Ti teď daří?

Milá Danuše, jsem právě u nás doma v Cheltenhamu v jihozápadní Anglii. Děkuju za optání, já, manžel i děti jsme momentálně fyzicky v pořádku a stejně jako spousta lidí kolem nás si snažíme zvykat na novou realitu, která by se nám ještě před nedávnem zdála jako součást nějakého sci-fi filmu.

Co se právě odehrává ve Tvé mysli a duši?

V mé mysli i duši teď rezonuje to obrovské ticho, které si ustlalo v naší ulici, jež je za normálních okolností takový hravý proud lidských aktivit. Píšu Ti v noci a momentálně má to ticho takovou váhu, že mám pocit, že mi tlačí na ušní bubínky. Přes den se mění v orchestr ptáků, jejichž optimistický zpěv v pravidelných intervalech prořízne siréna sanitky. Když se tedy ptám své duše a mysli, co se v ní odehrává, nedostávám čistou odpověď. Myslím, že je to proto, že celou věc teprve vstřebávám.

Včera večer jsem mluvila na skypu s rodiči, kteří jsou v Čechách, kde jsem teď právě s dětmi měla být. Můj tatínek tuto situaci popsal velmi výstižně: „Je to jako když sedíme v autě, které se právě dostalo do smyku.“ Vůbec netušíme, co se stane v následujících sekundách, kde a jak to skončí a jak z toho vyjdeme.

Máš malé děti… můžeš doma pracovat? 

Mateřství beru jako velký dar a takže teď, když jsou děti doma, nechci je jen zavřít s počítačem v jedné z místnosti a utéct do atelieru. Snažím se jim věnovat, vařit dobrá a zdravá jídla a každý den se s nimi dostat ven. Několikrát v týdnu tedy jdeme s manželem a s dětmi na zhruba 7 km dlouhou procházku. Momentálně mi to vychází, že pracuji v atelieru tak 3 hodiny denně, ale dělám to ještě intenzivněji než kdy před tím.

Jak zvládá dle Tvého názoru dnešní situaci Anglie a Tvoje nejbližší okolí?

Momentálně se zdá, že Velká Británie je jednou z nejvíce postižených zemí Evropy. Každý den má Covid-19 obrovské množství nových obětí a je jasné, že lidé mají strach. Přestože se v anglických zprávách objevuje to, že lidé se snaží porušovat nařízení vlády, myslím, že v naprosté většině případů lidé dělají, co mohou. Na ulici každý udržuje minimálně 2m odstup, lidé jsou ohleduplní a když se na ulicích míjí, snaží se vzájemně se podpořit úsměvem. Už čtvrtý týden se britské ulice ve čtvrtek ve 20:00 rozezni bouřlivým bubnováním na hrnce a potleskem, které jsou vyjádřením vděku všem zdravotníkům (NHS). Anglie má v porovnaní s jinými evropskými zeměmi výrazně menší počet nemocničních lůžek v poměru k počtu obyvatel a obrovský problém je tu i se základními ochrannými obleky pro zdravotní personál.

Situace je tu tedy velmi složitá a myslím, že lidé si kladou otázku, proč Velká Británie reagovala na celou situaci kolem Covid-19 tak pomalu.

Myslíš, že korona bude mít v budoucnu vliv na Tvoji tvorbu? 

Ano, myslím, že tato událost nás silně ovlivní všechny. Teď je ale asi ještě příliš brzo na to tušit přesně jakým způsobem.

Vytvořila jsi v těchto dnech nějaké dílo, které bys našim čtenářům ukázala?

Ke konci minulého roku se mi stala profesně velmi zajímavá věc. Přisel za mnou ředitel britského nakladatelství Jantar s tím, že připravují anglické vydání Kytice od Karla Jaromíra Erbena a že by si moc přál, abych pro Kytici vytvořila dílo na titulní stranu. Je to vlastně pořád ještě taková tajná záležitost a nechci o tom moc mluvit, dokud si nebudu jistá, že odvedu dobrou práci. Ten základní přebal jsem už vytvořila a když jsem ho odevzdala, nakladatelství mě znovu kontaktovalo a řekli mi, že by si velmi přáli, abych pro Kytici vytvořila další ilustrace. 

Ty Danuše víš, že zakázky beru opravdu minimálně a pouze v případě, že do nich mohu jít celým svým srdcem. A já Kytici vnímám jako takovou srdeční záležitost… knihu, která mě svou atmosférou hluboce oslovila už v dětství. Navíc to, že má Kytice vyjít v angličtině a komunikovat krásu české mytologie do celého světa, se mi zdá jako znamení z nebes, protože o to samé se vlastně snažím i ve své práci.  

Tato zvláštní doba pro mě tedy nabývá ještě dalšího surrealistického meřítka v tom, že každý den utíkám na pár hodin do světa Erbenovy Kytice.

Mílo, děkuji za rozhovor. A hluboce smekám.

Foto Bubeneč: Karin Zadrick