Německá vlajka – ne vždy vypadala takhle

Vlajka Německa vypadá jednoduše, ale její dějiny zdaleka jednoduché nebyly. Dnes se skládá ze tří vodorovných pruhů barev – (odshora) černé, červené a zlaté, poměr délek stran je 5:3. Nepřetržitě je vlajkou Spolkové republiky Německo od roku 1949. Ale proč vlastně vypadá zrovna takto? Je symbolem odporu proti Napoleonovi.

Tuto trikolóru jako první v roce 1813 užíval dobrovolnický sbor Ludwiga Adolfa Wilhelma von Lützow a stala se symbolem německého boje proti Napoleonovi. Barvy byly podle většiny historiků odvozeny z barev říšského znaku – černého orla s červenou zbrojí na zlatém poli. I po napoleonských válkách byla tato vlajka brána za symbol německého liberalismu. Radikálnější studenti prohlašovali, že barvy znamenají černou noc otroctví, krvavý boj za svobodu a zlatý úsvit svobody. V roce 1848 pak frankfurtský sněm trikolóru vyhlásil za oficiální vlajku německého spolku.

Věčné střídání barev 1871 – 1990

V roce 1871, když se po vyhrané válce proti Francii spojil Severoněmecký spolek s ostatními německými státy do jednotného německého císařství pod vládou pruské dynastie, stala se vlajkou tohoto útvaru černo-bílo-červená trikolóra používaná už od roku 1866 Severoněmeckým spolkem. Černá a bílá byly barvami Pruska, zatímco červená a bílá zastupovaly hanzovní města.

Po první světové válce a vzniku takzvané Výmarské republiky se od 11. srpna 1919 začaly v Německu vztyčovat opět vlajky černo-červeno-zlaté. Adolf Hitler se 13. března 1933 však vrátil k císařské vlajce, spolu s ní se mohla vztyčovat vlajka NSDAP s hákovým křížem. Ta se pak stala 15. září 1935 jedinou německou vlajkou.

V září roku 1949 byla vyhlášena Spolková republika Německo (západní Německo) a o měsíc později Německá demokratická republiky (NDR), oba státy se vrátily k barvám černo-červeno-zlaté. V NDR byl však v roce 1959 na vlajku vložen státní znak s motivy pracujícího lidu (snopy, kladivem a kružítkem). Po znovusjednocení Německa v roce 1990 se černo-červeno-zlatá trikolóra stala opět vlajkou celého Německa.

Služební vlajka je jiná

Státní služební vlajka federálních úřadů (Dienstflagge der Bundesbehörden, zkráceně Bundesdienstflagge) navíc nese štít s mírně upraveným státním znakem, její soukromé užití ani užití obcemi či spolkovými zeměmi není přípustné. Vedle národní vlajky je neoficiálně tolerováno i užití vlajky se státním znakem. Ten tvoří standardní erb dole zašpičatělý, zatímco erb na státní vlajce (Bundesschild) je dole zaoblený.

Kromě běžného vodorovného formátu používá mnoho německých veřejných budov svislé vlajky. Většina radnic tímto způsobem vyvěšuje svou městskou vlajku spolu s národní vlajkou; řada městských vlajek v Německu totiž existuje pouze ve svislé formě.

V roce 1996 bylo vytvořeno uspořádání vertikální verze vládní vlajky. Bundesschild je zobrazen ve středu vlajky, překrývající až na jednu pětinu černé a zlaté pruhy. Pokud je zavěšen jako transparent nebo přehoz, černý pás by měl být vlevo.

Vlajce vrátil popularitu fotbal

Protože německé ozbrojené síly (Bundeswehr) jsou federální autoritou, Bundesdienstflagge se také používá jako německá armádní vlajka. V roce 1956 byla představena Dienstflagge der Seestreitkräfte der Bundeswehr (vlajka německého námořnictva): vládní vlajka končící rozdělením na dva cípy.

Odborníci připomínají, že v Německu bylo používání vlajky a dalších národních symbolů po druhé světové válku relativně málo časté – jako reakce na rozšířené používání vlajek nacistickou stranou. Až během mistrovství světa ve fotbale 2006, které se konalo v Německu, se veřejné užívání státní vlajky výrazně zvýšilo.

21. 7. 2021