Znásilněná Rusalka

“Danuš, víš že já agresivní nejsem. Ale kdyby přede mnou teď stál režisér, nevím, co bych s ním udělala,” vyhlásila Johanna deset minut po začátku premíéry Rusalky ve Státní opeře Unter den Linden v Berlíně. Následující tři hodiny až na malé výjimky proseděla se sklopenou hlavou, oči měla zavřené a jen poslouchala hudbu.

🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Vergewaltigte Rusalka

Rusalka je holohlavá, Vodník zvrací do záchodu, Princ chodí ve spoďárách, Jezinky jsou studentky v Berlíně. Režisér Kornél Mundruczó radikálně přesouvá Rusalku do současnosti. V německé metropoli z ní dělá sociální drama – všichni žijí v těsné společné domácnosti, jen Princ má ve svém luxusním bytě alespoň výhled na Berlínskou televizní věž.

Mundruczó se nebrání obléknout Rusalku narkomanku do těsných černých šatů, které připomínají outfit pro návštěvu masochistického studia. Dělá spíš dojem psychopata než zamilované ženy, a tak není divu, že zprvu zamilovaný Princ obrátí svou pozornost k ohnivé Kněžně.

Christiane Karg (Rusalka), Pavel Černoch (princ), Clara Nadeshdin a soubor. Foto: Gianmarco Bresadola

Překlad Kvapilova libreta je nejen nedostatečný, ale často i zavádějící. Kvapil sám hovořil o “českém charakteru látky”, zdůrazňoval spojitost s erbenovskou tradicí a maximálně se snažil nebýt veden motivy převzatými z německé jazykové oblasti. Zatímco v případě skutečné Rusalky jde o rozhraní mezi životem a smrtí: „Ženou ni vílou nemohu být, nemohu zemřít, nemohu žít!“, v berlínském provedení Rusalka je omámena zlatem a bohatstvím.  

Toto filozoficko-symbolické dílo nabízí i dnes stěžejní témata, která jsou víc než aktuální: vztah člověka a přírody, úskalí viny a pokání, souvislosti přátelství a rodinných vazeb. A samozřejmě zde hraje hlavní roli láska, která se obětuje až k smrti a sebezničení v naději, že překoná předsudky rozdílnosti původu a osobní přecitlivělosti. 

Ekaterina Chayka-Rubinstein, Rebecka Wallroth, Regina Koncz (jezinky) a Mika Kares (vodník). Foto: Gianmarco Bresadola

A tak neudivuje, že uvedená inscenace vyvolala po prvním dějství několik rozzlobených výkřiků a opuštěných sedadel. Na konci se však režisér dočkal slušného potlesku. Ten si hlavně zasloužila sousedka Ježibaba, ale pochvala není pro mne lehká – mám ji stále před očima ve vytahané teplákové soupravě s ledvinkou okolo pasu. Barytonový Princ Pavel Černoch publikum uspokojil. Stejně jako Vodník finského Mika Karese. Za něj však není lehké hledat náhradu… jako dítěti mi nasadil laťku Eduard Haken.

Když Antonín Dvořák v roce 1900 komponoval romantickou operu o vodní bytosti Rusalka, zřejmě netušil, jak dnes mohou rozvířit vlny úvahy o aspektu jeho díla. Jelikož hudební práva umožňují ucelené libreto a hudbu opery či operety použít i samostatně, dává se tím každému režisérovi prostor nakládat s uměleckým odkazem jakéhokoliv skladatele po svém. Může je zničit, doplnit, roztrhat, to je dnešní umělecká svoboda. Ne však vždy musí být doprovázená lacinným showmanstvím. 

Christiane Karg (Rusalka) a Pavel Černoch (princ). Foto: Gianmarco Bresadola

Již v roce 1982 nastudoval David Pountney v Anglické národní Opeře Rusalku s freudovským podtextem jako zmrzačení smyslů reality. V roce 2010 způsobil Martin Kusej v Bavorské státní Opeře skandál, když udělal z Rusalky incestní drama a nechal na jevišti stáhnout kůži z jelena. Barrie Köske v Komické Opeře v Berlíně zase zvolil pro inscenaci hermetický, unifikovaný prostor a stáhl z kůže rybí ocas Rusalky. Přesto všechna tato představení neubírala opeře na důstojnosti, k tomu přispěl i vynikající ansámbl sólistů. 

Každou inscenaci ovlivňuje atmosféra doby a společenská situace. Aktuální dění není jednoduché, přesto existují určité hranice, které by se neměly překračovat. Ani ve jménu umění.

Článek vyšel v Lidových novinách.

Nejčtenější v kategorii Society

Nejčtenější v kategorii ArtDesign

Aktuálně na českém webu

Z punkové princezny podnikatelkou

       ·   23.04.2024
Gloria von Thurn-Taxis, někdejší punková princezna s natupírovaným účesem a výstředním make-upem, dobývala v 80. letech minulého století titulní stránky nejen německého tisku. Po náhlé smrti manžela Johanna von Thurn-Taxise, s nímž má tři děti,

Společný jmenovatel: Voda 

       ·   15.04.2024
Herečka, pěstitel, léčitelka, veslař a včelař. Co osobnost, to myšlenkový proud a jeden společný jmenovatel: Voda. Ať už jako slza smutku nebo radosti, životabudič, inspirace, nebo médium. Více ve fotosérii Michaely Dzurné Machač.

Aktuálně na německém webu

Von einer Punkprinzessin zur Geschäftsfrau 

       ·   23.04.2024
Gloria von Thurn und Taxis, einstige Punk-Prinzessin, mit toupiertem Haar und grellem Make-up, füllte in den 1980er Jahren die Titelseiten nicht nur der deutschen Presse. Nach dem plötzlichen Tod ihres Mannes Johannes von Thurn und

Gemeinsamer Nenner: Wasser

       ·   15.04.2024
Schauspielerin, Züchter, Heilerin, Imker und Ruderer. Jede Persönlichkeit, eine Gedankenströmung und ein gemeinsamer Nenner: Wasser. Ob als Träne der Trauer oder der Freude, Lebensspender, Inspiration oder Medium. Mehr in der Fotoserie von Michaela Dzurná Machač.