Znásilněná Rusalka

“Danuš, víš že já agresivní nejsem. Ale kdyby přede mnou teď stál režisér, nevím, co bych s ním udělala,” vyhlásila Johanna deset minut po začátku premíéry Rusalky ve Státní opeře Unter den Linden v Berlíně. Následující tři hodiny až na malé výjimky proseděla se sklopenou hlavou, oči měla zavřené a jen poslouchala hudbu.

🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Vergewaltigte Rusalka

Rusalka je holohlavá, Vodník zvrací do záchodu, Princ chodí ve spoďárách, Jezinky jsou studentky v Berlíně. Režisér Kornél Mundruczó radikálně přesouvá Rusalku do současnosti. V německé metropoli z ní dělá sociální drama – všichni žijí v těsné společné domácnosti, jen Princ má ve svém luxusním bytě alespoň výhled na Berlínskou televizní věž.

Mundruczó se nebrání obléknout Rusalku narkomanku do těsných černých šatů, které připomínají outfit pro návštěvu masochistického studia. Dělá spíš dojem psychopata než zamilované ženy, a tak není divu, že zprvu zamilovaný Princ obrátí svou pozornost k ohnivé Kněžně.

Christiane Karg (Rusalka), Pavel Černoch (princ), Clara Nadeshdin a soubor. Foto: Gianmarco Bresadola

Překlad Kvapilova libreta je nejen nedostatečný, ale často i zavádějící. Kvapil sám hovořil o “českém charakteru látky”, zdůrazňoval spojitost s erbenovskou tradicí a maximálně se snažil nebýt veden motivy převzatými z německé jazykové oblasti. Zatímco v případě skutečné Rusalky jde o rozhraní mezi životem a smrtí: „Ženou ni vílou nemohu být, nemohu zemřít, nemohu žít!“, v berlínském provedení Rusalka je omámena zlatem a bohatstvím.  

Toto filozoficko-symbolické dílo nabízí i dnes stěžejní témata, která jsou víc než aktuální: vztah člověka a přírody, úskalí viny a pokání, souvislosti přátelství a rodinných vazeb. A samozřejmě zde hraje hlavní roli láska, která se obětuje až k smrti a sebezničení v naději, že překoná předsudky rozdílnosti původu a osobní přecitlivělosti. 

Ekaterina Chayka-Rubinstein, Rebecka Wallroth, Regina Koncz (jezinky) a Mika Kares (vodník). Foto: Gianmarco Bresadola

A tak neudivuje, že uvedená inscenace vyvolala po prvním dějství několik rozzlobených výkřiků a opuštěných sedadel. Na konci se však režisér dočkal slušného potlesku. Ten si hlavně zasloužila sousedka Ježibaba, ale pochvala není pro mne lehká – mám ji stále před očima ve vytahané teplákové soupravě s ledvinkou okolo pasu. Barytonový Princ Pavel Černoch publikum uspokojil. Stejně jako Vodník finského Mika Karese. Za něj však není lehké hledat náhradu… jako dítěti mi nasadil laťku Eduard Haken.

Když Antonín Dvořák v roce 1900 komponoval romantickou operu o vodní bytosti Rusalka, zřejmě netušil, jak dnes mohou rozvířit vlny úvahy o aspektu jeho díla. Jelikož hudební práva umožňují ucelené libreto a hudbu opery či operety použít i samostatně, dává se tím každému režisérovi prostor nakládat s uměleckým odkazem jakéhokoliv skladatele po svém. Může je zničit, doplnit, roztrhat, to je dnešní umělecká svoboda. Ne však vždy musí být doprovázená lacinným showmanstvím. 

Christiane Karg (Rusalka) a Pavel Černoch (princ). Foto: Gianmarco Bresadola

Již v roce 1982 nastudoval David Pountney v Anglické národní Opeře Rusalku s freudovským podtextem jako zmrzačení smyslů reality. V roce 2010 způsobil Martin Kusej v Bavorské státní Opeře skandál, když udělal z Rusalky incestní drama a nechal na jevišti stáhnout kůži z jelena. Barrie Köske v Komické Opeře v Berlíně zase zvolil pro inscenaci hermetický, unifikovaný prostor a stáhl z kůže rybí ocas Rusalky. Přesto všechna tato představení neubírala opeře na důstojnosti, k tomu přispěl i vynikající ansámbl sólistů. 

Každou inscenaci ovlivňuje atmosféra doby a společenská situace. Aktuální dění není jednoduché, přesto existují určité hranice, které by se neměly překračovat. Ani ve jménu umění.

Článek vyšel v Lidových novinách.

Nejčtenější v kategorii Society

Nejčtenější v kategorii ArtDesign

Aktuálně na českém webu

Explozivně smyslné umění Juliana Charrièra

       ·   14.11.2024
Šplhá na sopky, zkoumá radioaktivitou zamořený terén atolu Bikini, leze na ledovce v Antarktidě a potápí se na mořské dno: představitel současného, sociálně a ekologicky angažovaného umění a dobrodruh Julian Charrière. Charrière

Festival Jihlava zahájil dokumentem o Zuzaně Čaputové 

       ·   28.10.2024
Desetidenní Festival dokumentárních filmů Jihlava zahájil premiérou filmu o bývalé slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové, který opakovaně plní sály. Nemenší zájem vzbuzuje i snímek Filipa Remundy studující ruskou společnost či dokument o válečném zpravodaji na Ukrajině

Aktuálně na německém webu

Die explosiv-sinnliche Kunst von Julian Charrière

       ·   14.11.2024
Er klettert auf Vulkane, erforscht radioaktiv verseuchtes Gelände des Bikini Atolls, besteigt Eisberge in der Antarktis und untersucht den Meeresboden. Er ist Vertreter der zeitgenössischen, sozial- und umweltengagierten Kunst und Abenteurer in einem: Julian

Designer Miro Pistek: Gegenwart als Inspirationsquelle

       ·   24.10.2024
Seit Jahrzehnten entwirft und gestaltet Miro Pištěk Ideen für Unternehmen, Institutionen und Golfclubs. Es ist kein Zufall, dass sich sein gemütliches Atelier inmitten der Loreta-Häuser des Golfclubs Pyšely befindet. Dort hat ihn auch

Vandals von Marek Schovánek in Prag

       ·   22.09.2024
Marek Schovánek wurde in Prag geboren und verbrachte seine Kindheit mit seinen Eltern im kanadischen Exil, was seine Sensibilität für Fragen der Identität, des Exils und der kulturellen Schnittstellen grundlegend prägte. Heute lebt und arbeitet