Narodil jsem se v Berlíně, kde jsem žil až do ukončení studia. Ve městě, kde jsou noci stejné jako dny, jen trochu temnější. Už čtyři roky pendluji mezi Berlínem a Prahou. V Praze pracuji v marketingu, máme produkční firmu v oboru foto a video. Je začátek týdne. Termíny, telefonáty, e-maily. Práce volá. Město s 1,3 miliony obyvatel a více než 7 milióny turistů je hodně hlučné a dynamické, lidé pracovití a schopní. Všechno se soustřeďuje na centrum města, kde je všechno kousek. Večeře s klienty. Přijíždějí z Berlína. Jak trefné! Po skvělém jídlu v centru jsme museli ujít jen pár kroků a už jsme byli v jednom z mých nejoblíbenějších barů v Praze 1 — Public Interest. Malý bar s příjemnou atmosférou v londýnském stylu je ideální místo na drink.
Praha je pro mě nejkrásnější město, které znám, s dech beroucími pohledy a romantickými momenty. Město inspiruje, spojuje a žije. Vhodně kombinuje historii a modernu, je cenově dostupné a kultura stravování se v posledních letech hodně rozvinula. A na konci dne si můžeš vychutnat nejlepší pivo. Jak týden končí, život se zklidňuje. V pátek jede většina lidí na chatu nebo se vydávají na výlety do okolí Prahy. Já směřuju domů.
Víkend. Berlín. Vydechnout, odpočinout si, vyrazit večer do města. Tady se dá snadno dostát berlínskému heslu „Být chudý je sexy.“ Volný čas má přednost před prací a ještě tě za to budou obdivovat. Znovu a znovu nacházíš nová místa, neustále město objevuješ. Slavit se tady dá nonstop. A navíc – člověk se nakonec vždycky nějak dostane domů.
Naše večery začínají často v baru Reingold v centru Berlína. V klasickém americkém koktejlovém baru s atmosférou 20. let se jakýkoliv vysněný koktejl stává realitou. Tady se pečlivě a s citem servíruje každému to, co se k němu hodí. Svůj drink si tady najde každý.
Pokračujeme dál městem. Směr západ, náměstí Savignyplatz. Další cíl, Hefner Bar. Taxikář ti hned tyká a vynadá ti, když ti to vadí. Dělat věci srdcem a s vyřídilkou, jó, tady jsem doma. V Hefner Baru, kousek od Kurfürstendammu, servírují fantastické drinky a nechají tě sedět venku do pozdních hodin, tady se na noční klid nehraje. Hlavně za teplých letních večerů je atmosféra na venkovní posezení skvělá, před očima ti běží život města. Vyprávějí se tu příběhy, které si vyprávění zaslouží.
A je tady zase pondělí.
Dvě města, jeden život. Tak rozdílné a tak stejné. Jestli mně vadí cestovat každý týden tam a zpátky? Zvykl jsem si. Ve vlaku můžu pracovat, v autě přemýšlet a v letadle spát. Takže to obměňuju podle toho, co zrovna potřebuju, každý týden jiný dopravní prostředek.
Obě města mně dávají to, co potřebuji, takže se pořád těším na každý odjezd i příjezd. Ta změna za to stojí. Každý ji máme nějak nastavenou, každý tak balancujeme na cestě životem.
Text Jan Siering pro Magazín Esence
