🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Das Wirtschaftswunder braucht neue Impulse und die Tschechen wollen dabei sein
Frolíkovi plán vyšel. Německý partner souhlasil s podíly na ziscích z nových kontraktů, kromě jména neměl co ztratit. A česko-německé spojení dalo Frolíkově firmě potřebný základ pro skutečně mezinárodní rozlet. Linet, dnes světový lídr ve svém oboru, se pro mnohé stal ztělesněním českého podnikatelského snu a jeho někdejší česko-německou dohodu už mezitím zastínily skutečně globální úspěchy. Frolíkův příběh dnes asi jen tak někdo nezopakuje. Německý potenciál otevřít českým podnikatelům a kreativcům dveře do vyšších sfér každopádně platí stále. A to přesto, že svět se změnil a o úspěchu a neúspěchu už rozhodují jiné věci. A mění se ostatně i to, co si dnes svět pod značkou „Made in Germany“ vlastně představuje.
S rohlíkem do Bundestagu
Statistiky o zhruba jedné třetině českého vývozu směřujícího na německý trh asi netřeba připomínat. Německo je pro českou ekonomiku tepnou, která živí většinu jejích životních funkcí. Touha vymanit se z pozice levné montovny je však stále silnější a Češi stále více usilují o rovnoprávnější pozici. Jsou dnes schopni nabízet trhu kvalitní evropský standard, někdejší výhoda nízké ceny už zdaleka není hlavním faktorem. Většina sází na vlastní vývoj, zlepšila se efektivita práce a v řadě odvětví (třeba IT) patří mezi špičku. A co je možná nejpodstatnější: existuje už dostatek českého kapitálu pro expanze projektů, které se doma chytly.
Z poslední doby připomeňme firmu Rohlík, jež nově doručuje potraviny i v bavorské a rakouské metropoli (pod názvy Knuspr, respektive Gurkerl). O expanzi na německý trh se pokoušejí výrobci kol, fastfoodové řetězce i obchodní domy. Nechme teď stranou skutečně velké hráče, kteří při miliardových obratech vstupují třeba do energetiky. Německo začíná znovu lákat i střední podnikatelské vrstvy a v duchu Frolíkova Linetu i slibně se rozjíždějící firmy, které cítí, že jejich know-how může na německém trhu působit jako čerstvý vítr. Jeden příklad za všechny – oficiální aplikaci pro německý parlament naprogramovala před čtyřmi lety německá pobočka české firmy Ackee.
Nárůst zájmu o vykročení z českých vod lze jistě vysvětlit i generační proměnou. Zakladatelé úspěšných rodinných firem z 90. let pomalu předávají vedení potomkům a ti přinášejí nové impulzy.
Ke slovu se dostává generace, pro kterou je Evropa a Německo mnohem přirozenějším prostředím než historické vazby z dob Československa. S trochou nadsázky lze říct, že pro dnešní třicátníky a čtyřicátníky je normální zajet si na flat white do hipsterské kavárny v Prezlauerbergu, zatímco popíjení stakanů vodky po úspěšné obchodní schůzce v Kyjevě si většinou ani neumějí představit.
Kulturní blízkost a ekonomická provázanost je věc jedna. Na druhou stranu představa, že stačí peníze a zkopírování českého byznys modelu a marketingových strategií (někdy včetně firemního maskota) jako recept na úspěch, je přesto naivní. Profesionálové vyslaní do Berlína s instrukcí doučit se za běhu německy se většinou vrátí s prázdnou a osobnostně vyhořelí. Přes veškerou geografickou blízkost je Německo stále v řadě věcí odlišné. Němci vyrůstají s jinými příběhy, mají často jiné vzory a principy chování. Platí to, co všude jinde – pro pochopení souvislostí je nutné dané prostředí zažít a stát se jeho součástí. Dobrou zprávou je, že aktuálně jsou noví lidé a nápady – Čechy nevyjímaje – vítáni.
Nová doba, nové výzvy
Nejen německá auta dobyla světové trhy a stala se symbolem kvality a záruky spolehlivosti. Platí to i pro elektroniku (Siemens), telekomunikace (Telekom), logistiku (DHL), chemii (BASF) nebo pojišťovnictví (Allianz). Skrze precizní plánování, organizaci práce a důraz na vývoj a inovace jako by Němci objevili recept na úspěšný byznys v jakémkoli odvětví. To vše na pozadí vzniku nesmírně početné podnikatelské střední třídy, která v zásadě odráží všeobecnou chuť podnikat, zakládat živnosti a celkově se tak činorodě podílet na nové mírové éře.
Německé hospodářství z tohoto vzedmutí, popisovaného dnes slovíčkem Wirtschaftswunder (hospodářský zázrak), těží dodnes a donedávna se zdálo, že rozjetý vlak ani nikdo nezastaví. Éra kancléřky Angely Merkelové patří k hospodářsky vůbec nejúspěšnějším v německé historii, od roku 2000 se HDP Německa zdvojnásobil ze dvou na čtyři biliony USD.
Přesto výzvy, před kterými aktuálně Němci stojí, jsou obrovské. Exportní model založený na globalizaci je v ohrožení, rýsuje se nové bipolární rozdělení světa. Úzká hrdla v dodávkách součástek i surovin, obrovské investice na vzdálených trzích jako Čína, sílící morální tlak politiků i veřejnosti – to vše začíná ekonomy znejišťovat.
Podobně jako celá Evropa, i Německo zatím jen vzhlíží k lídrům typu Google či Apple a v digitalizaci zaostává. Jediný větší hráč na poli softwaru a IT technologií (SAP) má k zámořské konkurenci daleko. Pocit, že Německo usnulo na vavřínech, formoval i letošní parlamentní volby, kdy se téměř všechny relevantní strany soustředily na modernizaci. Možná vůbec největší výzvou se stává dekarbonizace a čistá energetika. A samostatnou kapitolou pak bude účet, který po sobě zanechá pandemie.
Jen spolkový rozpočet (nepočítaje ty zemské) se zřejmě zadluží, bude potřebovat dalších asi 450 miliard eur. To je nárůst zadlužení o více než třetinu a pro představu ještě o 90 miliard více, než německý stát utratil za jeden celý rozpočtový rok před pandemií. Němci jsou optimističtí a věří, že hospodářství se po posledních šocích znovu rozběhne. Jak ale naposledy upozornil šéf uznávaného Institutu hospodářského výzkumu (Ifo) v Mnichově Clemens Fuest v deníku Handelsblatt, oživení je zatím křehké. „Dosáhnout růstu bude o dost těžší nežli v letech před pandemií. Populace stárne a počet lidí v produktivním věku klesá,“ upozorňuje Fuest.
Teď se rozhoduje
Velké výzvy každopádně přicházejí ve chvíli, kdy o nutnosti modernizace hovoří Evropa i celý svět. Ambiciózní plán Green Deal nalinkoval kontinentu dekádu, v níž budou úspěšní ti, kdo začnou inovovat a hledat nová řešení. Přesně tohle je německý princip, který ostatně bruselské postoje z posledních let pomáhal formovat: vytvořit v politice silný tlak na změnu a nabídnout k ní zároveň dostatek finančních prostředků. A minimálně stejně důležitě vstupuje do hry přesvědčení, že jsme to právě my, Němci, Evropané, kdo by měl jít zbytku světa příkladem.
Na české straně hranice se člověk často setkává se skepsí a kritikou stále přísnějších předpisů a údajné nerealističnosti evropských cílů. Kolíkování nového hřiště je však pro Němce něčím, co lze z logiky věci vnímat jako konkurenční výhodu do budoucna. Od dob, kdy Werner von Siemens po Evropě stavěl telegrafy a moderní železnice, Němci vědí, že právě ti, kdo nastavují pro nové technologie uživatelské standardy, mají nejlepší šance na úspěch. Každý, kdo se k rozjetému vlaku chce přidat, se musí přizpůsobit.
Revolučnost ekonomických plánů „Made in Germany“ je zároveň relativní. Jakékoli strategie a nové cíle vznikají v Německu s obrovským důrazem na plánování a analýzu dopadů. A ani ten nejodvážnější cíl neopomíjí to, na čem modernímu Německu záleží nejvíc – stabilitu a včasné podchycení negativních extrémů. Berlín se sice snaží profilovat jako evropská metropole startupů, skutečně klíčovou roli tu však stále sehrávají známá podnikatelská jména a ozkoušené postupy. Němci upřímně doufají, že jejich hospodářský zázrak projde evolucí, nikoli revolucí. A právě tady může Frolíkův příběh z úvodu působit jako velká inspirace. V takové konstelaci totiž může být juniorní partner s neotřelými nápady a jedinečnou zkušeností z extrémně otevřeného a dynamického trhu v srdci Evropy k nezaplacení.
Tento rozhovor je součástí tištěného magazínu N&N Czech-German Bookmag. Jeho aktuální číslo si můžete objednat na portálu nakladatelství Albatros.
