Veronika Jonášová, foto: Vojta Hönig.
Jak vznikl nápad natočit seriál Toulky Berlínem?
Napadlo mne vytvořit videoseriál o Berlínu v době, kdy byly uzavřené hranice, jako takové lákadlo pro turisty. Říkala jsem si, že to nabídnu Německé turistické centrále. Ta totiž ve stejné době přišla s kampaní, která byla zaměřená na nalákání turistů do Berlína s myšlenkou „Těšte se letos a přijeďte příště.“ Ideou bylo, že se mohou lidé z domova podávat, co všechno v Berlíně stojí za návštěvu. Původně šlo o nalákání turistů na příští rok. V době, kdy jsme projekt vymýšleli, se ještě nesmělo cestovat. Když jsme však s natáčením začali, pořád jsme nevěděli, kdy se hranice otevřou. To se nakonec stalo v průběhu natáčení, konkrétně 15. června. I tak jsme ale měli pocit, že projekt má význam a že je to takový průvodce Berlínem. Je o známých turistických místech, ke kterým ale řekneme nějaké jiné informace, které budou pro diváky zajímavé. Nemá to být Berlín, jak ho zná většina turistů, klademe si za cíl i na známých místech vždy vytáhnout nějakou perličku.
Dalším podnětem ke vzniku tohoto seriálu byla i kniha, kterou jsme napsali s manželem, Příběh Berlín a jejíž podtitul je Berlín, jak ho neznáte. Protože jsem původně televizní novinářka, říkala jsem si, že by mě bavilo mít kapitoly z knihy i v obrazové video podobě. A právě tohle byla příležitost, jak si to přání splnit.
Jak natáčení seriálu probíhalo? Měli jste předem jasný koncept nebo jste něco měnili za pochodu?
Já jsem nejprve vymyslela okruhy, které jsem poslala ke schválení do turistické centrály. Témata jsem diskutovala také s Danuší Siering, protože jsme si říkaly, že bychom ten projekt mohly uchopit nějak společně, takže naším výstupem bylo deset berlínských témat, která jsou podle nás pro turisty zajímavá. Jsou to jak místa, tak i fenomény. Jeden díl je například věnován berlínské gastronomii, která každoročně láká spoustu turistů, za velmi důležité považujeme i téma ostalgie, kterému se věnujeme v dílu o DDR Muzeu. Z těchto deseti témat si turistická centrála vybrala šest, která jsem zpracovala stejně jako klasickou televizní reportáž. Ke každému dílu jsem napsala scénář, co bude řečeno v komentářích a co ve stand-up vstupech, kterými seriál provádím. Koncept jsme pak už moc neměnili, natáčení je samo o sobě docela časově náročné, takže důkladná příprava je základem, abychom se zbytečně nezdržovali nečekanými komplikacemi. Naštěstí Berlín dobře znám, což mi pomohlo.
A stalo se během natáčení něco, co jste nečekali?
To se stane u každé reportáže. Vždycky je problém se světlem nebo s hlukem. Stalo se nám například, že vypadl mikrofon, takže jsme potom museli dělat úpravy v postprodukci. Některé pasáže jsme vyměnili a tak dále. Původně jsme si mysleli, že videa doplníme o nějaké archivní záběry a že jednotlivé díly uděláme delší, ale nakonec jsme se domluvili, že je zkrátíme. Je to tak lepší pro diváky, kteří se většinou nechtějí dívat na dlouhá videa. Ve výsledku jsme se dostali na dvě minuty na každý díl.
První díl jste věnovali East Side Gallery. Má to nějaký důvod?
Přijde mi, že když se řekne Berlín, většina lidí si vybaví ty nejtypičtější symboly, jedním z nich je berlínská televizní věž a pak je to East Side Gallery, která je takovým „must-have“ zážitkem, místem, které chce každý návštěvník Berlína vidět. Je to něco unikátního, co nikde jinde na světě není. Je to galerie pod širým nebem, která se navíc pojí k té zvláštní historii, kterou má Berlín za sebou. Takže jsem si East SIde Gallery vybrala pro první díl jako takovou symboliku. Snažili jsme se tam dostat i informace, které nejsou moc známé, například kolik ji pomalovalo umělců, že je tam jeden slovenský umělec a také jsme mluvili o Oberbaumbrücke, což je most hned vedle East Side Gallery. Je údajně nejkrásnější v Berlíně a točila se na něm kultovní scéna ze slavného filmu Lola běží o život.
Jaké je Vaše osobní oblíbené místo v Berlíně?
Mám nejradši Kurfürstendamm. Jeden z dílů seriálu jsme věnovali západnímu Berlínu a třída Kurfürstendamm je vlastně takové jeho centrum. Mně se líbí proto, že mi připomíná Paříž. Jsem trochu frankofil a původně jsem do Berlína vůbec nechtěla. Když jsem přijela do Berlína poprvé, tak právě na Ku’Dammu jsem si připadala jako v Paříži. Třídě se mimochodem taky přezdívá berlínská Champs – Elysées. S tímhle místem mám spojených i mnoho osobních vzpomínek. Kdysi jsem tady chodila do prvního jazykového kurzu, kde jsem se učila německy, můj syn tady chodil do školky v době, kdy jsme v Berlíně žili poprvé, a právě na Ku’dammu jsem měla i lékařku v těhotenství a je to právě tady, kde jsem se dozvěděla, že čekám holčičku. S Ku’dammem mám hodně provázaný můj berlínský život a cítím se tu hezky.
Již zveřejněné epizody seriálu najdete zde.
