Kniha neopisuje jen politika Helmuta Kohla, ale také osobu a muže, do kterého se Beatrice zamilovala po dlouhém platonickém přátelství. Nebyla to spontánní láska na první pohled, ale váhavé, téměř čtyřleté sbližování, které ukazuje, jak obtížné bylo najít odvahu a přiznat druhému své pocity. Své tajemství před společností, jejich partnery a přáteli udržovali potom po čas celého téměř šestiletého vztahu.
Velká německá média knihu kritizují, autorce předhazují “špatnou morálku”, že knihu napsala. A tak jsem se Beatrice zeptala, proč se pro tento krok po deseti letech od ukončení vztahu rozhodla: „Nikdy jsem neuvažovala nad tím knihu napsat,” odpovídá tato vskutku šarmantní žena. „Před třemi lety mně však zavolal redaktor jednoho velmi známého německého magazínu a jako první větu řekl ‚Vím vše. Buď povíte sama, nebo o tom napíšu já.‘ Netušila jsem, co všechno ten redaktor ví, a proto jsem raději k rozhovoru svolila, abych předešla dalším nedorozuměním. Hned v rozhovoru jsem potom uvedla, že o našem vztahu napíšu knihu. A tak se nyní i stalo….”
Pokud někdo cítil soucit nebo antipatii pro Helmuta Kohla jako politika, je zajímavé si o něm přečíst z pohledu ženy, která ho milovala, přestože byl kancléř zjevně starší, a ne zrovna optický lamač srdcí. Svědectví je i dnes, po tolika letech, víc než zajímavé. Zjistíme totiž, že pár věcí bylo přece jen trochu jinak, než nám chce historie ukázat.
Thomas Beachdel
