🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Dreiunddreißig Bildende Künstler reflektieren Franz Kafka
Stojí nehnutě. Pak sebou nečekaně trhne a jeho pohyby jsou stále divočejší. Chromový skelet jelena v životní velikosti pohazuje hlavou a zběsile hrabe kopyty. Do lesklého podstavce ryje stále zřetelnější stopy… Animatronická socha Insilico Mata Collishawa, instalovaná solitérně coby prolog výstavy, nemá na první pohled s Franzem Kafkou mnoho společného. Avšak právě to byl záměr zdejších kurátorů: nezobrazit světového velikána prostřednictvím ilustrací, ale jako reflexe a inspirační zdroje. Kurátoři Michaela Šilpochová, Leoš Válka a Otto M. Urban k velkoryse pojaté přehlídce přizvali třiatřicet domácích a zahraničních umělců. Zároveň je požádali, aby na popiscích vyjádřili osobní vztah ke Kafkovi a jeho tvorbě.
Ale zpět k robotickému jelenovi. Za neotřelou myšlenkou stojí algoritmus, který v reálném čase vybírá z internetových komunikací na Twitteru nejvíc hejtované osoby. Algoritmus tyto lidi sleduje, a jakmile se intenzita nenávistných komentářů v daném případě zvýší, jelen se začne pohybovat a provádí stále zoufalejší kousky. „Kafkovská rovina spočívá už v samotné manipulaci, ve ztrátě osobnosti. Jakmile se stanete součástí internetového světa, můžete dělat cokoliv, ale váš příběh žije zcela kafkovsky sám o sobě a vy nemáte možnost, abyste se vůči němu postavili,“ říká kurátor Otto M. Urban s tím, že Collishaw re–aguje na kafkovské téma v kontextu moderních technologií. Podle umělce by Kafka vnímal dnešní sociální sítě jako labyrint lidského odcizení a strachu. Jak dodává Urban, Collishawovo dílo slouží jako metafora, aby expozice hned na začátku ukázala, že v ní nepůjde o „pouhou“ ilustraci Kafky, ale o pokus či reflexi toho, jak může být Kafka v současné době výtvarně zachycený. Moderní objekt navíc osvěžuje celou expozici, která se kromě videoinstalací a zvukových záznamů skládá převážně z klasických prací, jako jsou malby, kresby a sochy.
Tmavá, úzká chodba, lemovaná náhodnými útržky z Kafkových děl, ústí u velkoformátového plátna se smyčkou z Procesu Orsona Wellese. Téměř na dosah visí rozsáhlý cyklus kreseb Jaroslava Róny ke Kafkovým prózám. V jiné části výstavy představuje Róna plátna, mezi nimi také dílo Kafka v Terstu, na kterém nebohého spisovatele na každém kroku pronásleduje anděl s mečem. Róna si dlouho myslel, že se o tomto zážitku dočetl ve spisovatelově deníku. Později si však musel přiznat, že se mu to vše nejspíš jen zdálo. Není divu, světově proslulým literátem se zabývá dlouhodobě. Je rovněž autorem bronzového „jezdeckého“ pomníku Franze Kafky z roku 2003, který stojí poblíž Španělské synagogy v pražském Josefově. Navíc má Róna svůj ateliér na Olšanském hřbitově, a to jen několik set metrů od Kafkova hrobu. S úsměvem tvrdí, že s ním Kafka čas od času komunikuje a že mu radí, když mu docházejí nápady.
Výstava KAFKAesque překvapí mimo jiné také fanoušky celosvětově uznávaného režiséra Davida Lynche. „Právě Lynch byl prvním impulzem, abych si znovu přečetl Kafku. Zároveň mi dal podnět k této výstavě, protože opakovaně zdůrazňoval svoji velkou uměleckou i lidskou spřízněnost a inspiraci ve vztahu ke Kafkovi,“ prozrazuje kurátor Urban. Někdejší absolvent umělecké školy, který se po celý tvůrčí život věnuje grafice, kresbě, fotografii, objektům a malbě, vystavuje nyní v Praze obsáhlý litografický cyklus z let 2007 až 2014. A to není vše, neboť DOX má s touto uměleckou ikonou v blízké budoucnosti další plány…
O pár kroků dál narazíme na dílo mladého, talentovaného Matouše Háši, který se ve svém umění odkazuje na klasické sochařství Michelangela, jež doplňuje pohledem moderního člověka 21. století. Jde o sochu Spinario, znázorňující sedícího, do sebe pohrouženého chlapce. Z jablka u jeho nohou vylézá překvapivě několik červů. Socha z bílého španělského alabastru působí velice křehce. O dvaatřicetiletém autorovi kdosi řekl, že je setkáním Michelangela s Banksym. A jistě právem.
Pozoruhodnými umělkyněmi jsou jednovaječná dvojčata Nil a Karin Romano. Malířky a dýdžejky žijí a tvoří během vzájemného dialogu v Tel Avivu. Na velkoformátová plátna nanášejí převážně akrylové a olejové barvy. Jejich obrazy hýří pestrými barvami. „Protože jsme od přírody introverti, našly jsme v umění způsob, jak světu sdělit naše poselství,“ vysvětlují sestry Romanovy. Jejich díla vyprávějí o složité lidské duši a emocích, které se promítají do motivů, jako jsou chaos, rituál a nihilismus. Jejich myšlenky odrážejí vleklé deprese a společenskou izolaci. Stěžejními motivy jsou víra a náboženství, vztahy mezi ženami, magie i síla emocí.
Tento článek vyšel v šestém čísle tištěného magazínu N&N Czech-German Bookmag
