Od té doby jsme se neviděli. Pár dnů před vydáním aktuálního čísla magazínu N&N Praha/Berlin mi poslal mailem kresby malých zrůdiček. Jako doprovod bylo napsáno pouze jedno slovo – koroňák. Ardenovy kresby byly poslední příspěvek, který jsme ještě přidávali na plotru v tiskárně.
Ardenova kresba, 2020.
A jak se mu daří dnes?
Ardene, 4 roky jsou dlouhá doba, obzvlášť v životě dítěte. Co se u tebe za tu dobu změnilo?
Moc se toho nezměnilo. Jen jsem o ty čtyři roky starší. Přešel jsem ze základní školy na osmileté gymnázium. Stále hodně hraju na klavír, chodím na parkour a také jsem nepřestal kreslit.
Ardenovy kresby, 2020.
Svou kresbu, která byla inspirována koronavirem jsi nazval “koroňák”. Je podle tebe “koroňák” pohromou nebo může přinést i něco dobrého?
Je to konec civilizace. Neeee. Dělám si srandu. Pro mě to pohroma není, ale je asi potřeba dávat si pozor. Zrovna jsme se v této době začali učit v přírodovědě o bakteriích a virech. Každá pandemie jednou skončí, záleží, jak se s tím poperou lidé a příroda.
Ardenovy kresby dinosaurů, 2016.
V souvislosti s korona prázdninami se mi stýská po škole a učitelích. Jsem spíš samotář, takže mi nechybí ani kolektiv. Ale online výuka mi nevyhovuje. A vůbec, nemám rád sociální sítě. Také jsem byl raději zpočátku hodně doma, trochu jsem se bál chodit ven. Teď jezdíme na zahradu, na čerstvý vzduch, kde stejně nikdo není, jen já a máma. Mám tam trampolínu a rád pomáhám na zahradě a starám se o stromy.
Kdybys měl namalovat, jak se bude vyvíjet svět. Co by na tom obrázku bylo?
Tak jedna věc je, jak si to představuju a druhá, jak bych to chtěl. Myslím si, že se všechno bude ještě více zrychlovat a digitalizovat. Jednou bude naše práce nahrazena roboty, ti budou dělat všechno. Budou řídit automobily, budeme mít možná i vzdušné trasy, auta budou létat ve vzduchu.
Ardenova kresba, 2020.
Toho se bojím a nechci to, protože mám rád přírodu. Proto ji chráním a jednou až budu větší, tak bych chtěl bojovat za její ochranu. Teď jsem zatím jen členem Svazu ochránců životního prostředí.
Ardenova kresba, 2020.
A čím bys chtěl být? Máš představu o svém budoucím povolání?
Už tady toho bylo hodně. Chtěl jsem být například chirurg, ale popelář taky, jako většina malých kluků. Taky jsem chtěl být jako malý kluk hokejista, ale dodnes neumím pořádně ani bruslit. Teď mě už asi dva roky drží povolání detektiva nebo soudního lékaře.
Arden Zadrick na vernisáži UNKNOWN v Galerii Černá labuť.
Říkáš, že jsi samotář. Máš oblíbená zvířata a pokud ano, která?
Ano. Zvířata mám moc rád. Třeba miluju ptáky, jako například orly a taky mám moc rád delfíny, kosatky, žraloky, lamy, pštrosy, vlky. Vždycky jsem chtěl kočku, ale teď bych chtěl moc lišku. Všechno si o nich zjišťuju, také vím, že to nebude snadná cesta a že mi to asi nedovolí máma. A v bytě by se stejně trápila. Tak když ne teď, tak ji budu mít až budu velký. A ne jednu. Koupím si všechny lišky z farem, kde se chovají na kožešinu, abych je zachránil.
Ukázka z knihy Svět dinosaurů.
To je hezká myšlenka. Miluješ přírodu, zvířata. Určitě rád cestuješ. Kde se ti nejvíce líbilo a líbí?
S mámou jsem začal cestovat, když mi bylo devět měsíců. Druhý výlet si už pamatuji, to mi byly dva roky a byli jsme v Thajsku. Kromě Ameriky, Mexika, Kuby, Vietnamu, Thajska, Srí Lanky jsem hodně procestoval Evropu. Nejvíce se mi líbilo na severu Švédska, v Kiruně a na Islandu. Tam bych se chtěl jednou vrátit.
Ardenova kresba, 2020.
Nicméně miluju naše společné výlety s mámou po Čechách a Moravě. Je toho tady tolik krásného. Miluju českou krajinu a toulky po ní. Je tak malebná a vždy bude mým domovem. Nejradši se vracím na Staré Bělidlo do Babiččina Údolí. Letos v létě pojedeme na Šumavu, možná na Jižní Moravu, Vysočinu, a hlavně budeme na chalupě pod stanem. Už se moc těším.
