Eva a Ralf Leinemannovi začali svoji sbírku umění Leinemann Collection tvořit v roce 2005. Plnokrevní právníci zastupují v Německu práva velkých stavebních firem, architektů a nemovitostních agentur. „Když jsme se před deseti lety začali zabývat myšlenkou na založení nadace, bylo od počátku našim cílem podpořit vzdělávání a mladé umělce,“ říká předsedkyně představenstva nadace Dr. Eva-Dorothee Leinemann. „Měla být příjemným doplněním našeho soukromého a pracovního života,“ dodává její partner Prof. Dr. Ralf Leinemann. Rozhlížím se v jejich kanceláři na Friedrichstrasse, a hned je mi jasné, že se jim tento sen daří naplňovat. Dvě patra na nejlepší berlínské adrese vypadají spíš jako galerie než jako jedna z prémiových právnických kanceláří v Německu. Nenacházejí se tu žádné portréty, fantazie ani krajiny, ale hlavně náměty z architektury. A ne málo z nich nese jméno českého autora.
Jak vznikla myšlenka vypsat soutěž vaší nadace pro mladé umělce v České republice?
Eva: S nápadem přišel náš přítel, rakouský umělec Marcus Ruema. Dlouho měl profesuru v Praze a byl to právě on, kdo vytvořil most mezi námi a AVU v Praze. V roce 2009 se konala první soutěž, potom další v Drážďanech a nyní, pro zimní semestr 2018/2019 jsme vypsali třetí soutěž, opět s AVU.
Jak soutěž probíhá?
Ralf: Vyhlášení soutěže má jasná pravidla. Přihlásit se může každý student nebo čerstvý absolvent Akademie. Vždy přijde okolo 50 přihlášek, přičemž Akademie vybere na short list patnáct umělců. Česko-německá porota potom vybere tři vítěze, kteří získávají odměnu 4 tisíce eur.
Víte, co výherci s penězi udělají?
Eva: Ne, to je jejich věc. Doufám ale, že si koupí materiál, investují do své budoucnosti… nemyslím si, že pojedou z těch peněz na dovolenou. (úsměv) Ale my děláme vše také proto, aby soutěž přinesla užitek i ostatním přihlášeným. Uspořádáme jim výstavu, vydáme katalog; studenti ho můžou ukázat třeba své babičce, vždyť i to je velká radost.
Jaký vidíte rozdíl mezi pracemi českých a německých studentů?
Ralf: Je pravda, že určitý rozdíl tam je. Česká umělecká škola je velmi klasická, to je právě u studentských prací znatelné. Naopak německá škola je mnohem volnější, více se tam improvizuje, experimentování je povolené. Práce českých studentů však pokládám za velmi dobré. Možná by někteří řekli, že v Praze je škola až moc klasická a v Německu zase až málo klasická. Těžko říci, která cesta je ta správná.
Tomáši, co jste připravili pro návštěvníky v Českém centru vy?
Představíme všech patnáct českých umělců ze zmíněného shortlistu Leinemannovy ceny, samozřejmě včetně vítězů. K tomu jsme se rozhodli přizvat i dva mladé, byť o něco zkušenější umělce z Berlína. Konkrétně jde o Julia von Bismarcka a Andrease Greinera, který je známý i u nás a aktuálně vystavuje v Meet Factory. Také oni zastupují umělce, které Leinemannovi v minulosti podpořili.
Měli jste na vaší nadační cestě nějaký zážitek, který vás skutečně překvapil?
Ralf: Ano a velmi neočekávaný. V Drážďanech získala 3. cenu socha Marcela Waldorfa s názvem Pinkelnde Petra, která představuje v životní velikosti sochu močící policistky. Noviny Bildzeitung se zeptaly saského ministra vnitra, co si o soše myslí, a ten vehementně vyhlásil, že toto dílo je v umění naprosto neakceptovatelné. A tak jsme měli malý umělecký skandál, o kterém psaly všechny evropské art fejetony. Takže když dnes zavoláme do nějaké umělecké instituce, tak často slyšíme…. ach, vy jste ti s tou policistkou?
Text Danuše Siering
