Vincent Siering ve svém berlínském bydlišti. Foto: archiv autora
Jaké jsou podle tebe hlavní rozdíly mezi Berlínem a Prahou?
Tak v Berlíně žijí asi čtyři miliony lidí, je rozprostřen do všech stran. Když někam jedu autobusem, metrem nebo S–Bahnem, trvá cesta opravdu dlouho. Ne všechna místa mají přímá spojení. V Praze jsou dohromady jen tři linky metra, působí to miniaturně. Tramvaje jezdí, kamkoli si zamaneš, čekáš na tramvaj pět, maximálně deset minut. V západním Berlíně tramvaje nemáme vůbec a na autobus čekáme klidně dvacet minut!
Praha má tedy vyvinutější městskou dopravu?
Rozhodně. V Berlíně každou chvíli zaslechneš, jak si někdo stěžuje na hromadnou dopravu. Autobusy mívají zpoždění, někdy nepřijedou vůbec, spojení na sebe nenavazují, celý ten systém je střelený. Ani zdaleka není tak vychytaný až do detailů, jako v Praze.
Dalším rozdílem bude zřejmě počet cizinců.
Do Berlína jezdí také obrovský počet turistů, ale když jsem v Praze, tak vím, že tu žijí hlavně Češi. Berlín je naprosto kosmopolitní město, je v něm slyšet úplný babylon jazyků. V Praze se mi nikdy nestane, abych vjel do jiné čtvrti, a ocitl se prakticky v cizí zemi.
V cizí zemi? Máš na mysli jinou národnost?
Nejen národnost, ale celkový ráz je jiný. Najednou jsi v jiné kultuře, prostě v cizí zemi. I v Praze se od sebe jednotlivé čtvrti liší, třeba Bubeneč je jiný než Nové Město, ale vcelku máš ze všech koutů podobný pocit. Když vystoupím na stanici I.P. Pavlova, tak vím, že jsem v Praze – takhle to přeci v Praze vypadá. V Berlíně tenhle pocit nemám. Jedu autem deset, patnáct minut, a když se podívám z okna, mám dojem, že jsem v jiném státě.
To zní dobrodružně.
Někdy je to až moc dobrodružné. V Praze se cítím bezpečněji – znatelně bezpečněji. Co by se mi tu nejhoršího mohlo stát? Třeba to, že potkám v tramvaji kapsáře. Nebo bude někdo na ulici opilý a bude se projevovat hlasitě. V Berlíně jsem mnohem ostražitější. Když chodíš v noci po Berlíně, máš neustálý strach, že se objeví někdo s nožem a bude chtít peněženku. Mám kamaráda, kterému se to stalo třikrát, i když on je trochu smolař. A není zrovna košer říkat (ošívá se Vincent), že tím útočníkem nebývá skoro nikdy rodilý Němec.
Jezdí tvoji vrstevníci často do Prahy?
Řekl bych, že tak osmdesát procent z nich už v Praze bylo. Ale buď jako děti na prázdninách s rodiči, nebo si sem udělali víkendový pivní výlet. Za turistikou jako takovou do Prahy vyrazí jen menšina Berlíňanů v mém věku. Je to oblíbená destinace pro studenty, třeba když slaví maturitu. Lístek na autobus stojí dvacet euro a pivo dvě eura.
Ty sem ale vozíš kamarády často. Jak potom doma o Praze mluví?
Když se jich ptají, jak bylo v Praze, jejich obvyklá odpověď zní, že je to krásné město, kde mají skvělé jídlo.
Skvělé jídlo? Vážně?
Ano – ale to domácí. Mám na mysli tradiční českou kuchyni. Ta je skvělá. S fast foody už je to horší. Berlíňané se nemůžou nabažit třeba svíčkové, tu neznají, nebo smaženého sýra, ten sice znají, ale tak dobře udělaný v Berlíně není k mání. Vracíme se obvykle domů o kilo nebo dvě těžší (smích). A to i když stačíme obejít město a kochat se jeho krásou.
V předválečných německých filmech se Praze říkalo “Goldene Stadt”.
To se pořád říká! Dokonce to byla otázka v soutěži Chcete být milionářem: “Jakému městu se říká Goldene Stadt Europas?” Nikdy jsem nikoho neslyšel říci, že Praha není hezká. I moji vrstevníci jsou fascinováni architekturou. Jsou tu úzké domy, každý vypadá trochu jinak, mají odlišné barvy, na ulici se pořád něco děje, působí to celkově dobře. V Berlíně máme taky krásné domy, ale jsou více roztroušeny po městě. Praha je prostě taková “jiná”.
Když řeknu, že “Praha je pro Berlíňana město, které je laciné a leží kousek za Drážďanami,” mám pravdu?
Nemáš. Ne tak docela. Totiž, máš pravdu, ale Berlíňan to tak nevnímá. Lidé si v Berlíně nejsou až tak moc vědomi toho, jak je Praha blízko. Když řeknu, že jedu do Prahy, ptají se mě, kolik je to hodin jízdy. Pět, nebo šest? Asi tak tři hodiny, odpovídám, možná dvě a půl. Pokaždé je to překvapí. V mentální mapě běžného Berlíňana leží Praha mnohem dále, než je tomu ve skutečnosti.
A v té mentální mapě se Česko nachází v západní, nebo ve východní Evropě?
Pro Berlíňana je Česko východní Evropa. Rozhodně pro většinu z nich. Pro mě osobně, protože tu mám rodinu, je lokace velmi středoevropská, ale politika je “velmi východoevropská”. Ale ještě k té geografii – baví mě hrát s kamarády takovou hru. Ptám se jich, jestli je Rakousko východní, nebo západní Evropa. Odpovídají, že Rakousko je samozřejmě západní Evropa. Pak jim ukážu na mapě Prahu a Vídeň. Pokaždé jsou v šoku. Vůbec nečekají, že by Vídeň mohla ležet o tolik dále na východ.
Vincent byl hostem Prvního Česko-německého salonu v Černé labuti. Foto: Jiří Šeda.
Cítíš se trochu jako Čech?
Když v Berlíně vidím českou poznávací značku, tak na to auto pokaždé zamávám. Když v daleké cizině někoho slyším mluvit česky, ihned k němu spěchám a snažím se s ním prohodit pár slov. Češi jsou k sobě na cestách velmi loajální. Když se potká Čech s Čechem na jiném kontinentě, ihned mezi nimi vznikne pouto. Začnou si být blízcí, i když si třeba vůbec nemusí být sympatičtí. Prostě mají něco společného!
Tohle pouto mezi německými cestovateli nevzniká?
Potkat Němce na druhém konci světa, dejme tomu v Austrálii, to je přece úplně běžné. Je nás 80 milionů, setkat se s krajanem žádný zvláštní pocit nevyvolává.
A co český jazyk? Jak zní třeba německým uším?
Často slyším od lidí, že čeština je libozvučná. Občas mě slyší mluvit po telefonu česky a hned se ptají – co to bylo za řeč, působí tak pěkně.. Jednou mě oslovil neznámý člověk v autobuse: “Jakou řečí jste to mluvil? Zněla tak zajímavě!” V Berlíně je úplný babylon jazyků, třeba polštinu poznají lidé hned, čeština se ale jen tak neslyší. Německým uším zní prostě libozvučně.
Nezaměňují nás s Poláky?
Vůbec ne. Pověst Poláků je mnohem horší. Koluje o nich spousta vtipů, nejčastěji o kradených autech. Česko má pověst nejzápadnějšího kouta východní Evropy. Hlavně díky Praze. Ale já vždycky kamarády varuji – Praha není Česko! Jeďte padesát kilometrů za město a budete v šoku. Za Prahu se ale málokdo vydá…
