🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Fabularium
Trojice českých umělkyň v Berlíně vede tvůrčí jazykovou dílnu pro děti. Malí potomci smíšených nebo českých párů v rámci workshopů Fabularia kreslí, zpívají i animují a při tom si zlepšují češtinu. Výsledkem je animovaný film dokončený v profesionální postprodukci. Do budoucna by lektorky rády přidaly i knižní publikaci a putovní výstavu po českých centrech.
Po roce koronaviru si trojice v Berlíně žijících kamarádek, hudebnice Eva Jamníková, spisovatelka Dora Kaprálová a filmová režisérka Nataša von Kopp uvědomily, že se spřátelené rodiny z jejich okolí úplně přestaly vídat. A rozhodly se, že tento důsledek pandemie napraví jazykovou tvůrčí dílnou.
Mělo jít původně o výuku, ale do biflování vyjmenovaných slov ani gramatiky se zakládajícím lektorkám nechtělo. „Šlo nám o zájmovou skupinu, kde by se děti scházely a učily jazyk prostřednictvím hry, umělecké tvorby a s nimi spojených zážitků,“ popisuje poslání kulturního sdružení pro české děti v Berlíně houslistka a hudební pedagožka Eva Jamníková.
Aktuálně s dětmi ve Fabulariu, jak lektorky svou platformu pro kreativní výuku nazvaly, vytvářejí s dětmi hravý animovaný film na téma Jana Amose Komenského. Na YouTube je ale už nyní možno zhlédnout jejich krátký animovaný film Bubáci a dušičky z podzimu loňského roku. V sérii krátkých animovaných příběhů věnované „bubákům“ ve filmu jedna z dívek představuje například „krvavého zajíce“. Malá tvůrkyně v příběhu s postavou hlodavce s dírou v uchu ujišťuje, že je to kamarád, který hodným lidem neubližuje. Jiné dítě se soustředí na „kamarády bubáky, co žerou budovy v Německu“, a další vypráví příběh strašidla, které krade dětem hamburgery. Partu strašidel doplňuje i „bubák, co zabil všechny lidi v městečku
a pak mu chyběli kamarádi“.
Zájem dětí o pohnutky jejich „bubáků“ není úplně náhodný a odráží další ambici, kterou Fabularium má. „Šlo nám o to, abychom vytáhli naše bubáky na světlo, poznali je a třeba se s nimi i skamarádili. Každý totiž máme nějaké bubáky, kterých se ale, jakmile je trochu poznáme, nemusíme bát,“ přibližuje záměr Eva Jamníková s tím, že dětem vzpomínka na chvíli, kdy si z vlastních strachů dělaly legraci, může i v budoucnu pomoci svazující stav překonávat.
Workshopy pořádají Eva Jamníková, Dora Kaprálová a Nataša von Kopp o víkendech jednou za měsíc. Jedná se o tematické cykly, kdy každému z témat vyhrazují čtyři měsíce. Protože nově zavedly malou a velkou skupinu, věnují jim lektorky dohromady jeden víkend za měsíc.
Do Fabularia přijímají děti z jakýchkoli rodin. Stačí, když alespoň trochu ovládají češtinu a žijí v Berlíně. Převažují ty ze smíšených česko-německých párů, tvoří s nimi ale i děti českých manželů, kteří v Berlíně chodí do německé školy, takže od osmi do čtyř odpoledne v týdnu rodným jazykem skoro nepromluví. Stejně tak je ve skupině i sourozenecký pár, který na Metropolitan school v Berlíně má výuku v angličtině a doma pak mluví česky. „Tam to přeskakování z řeči do řeči je úplně automatické“, popisuje Jamníková.
Podobně jako v rodinách platí pro dvojjazyčnou výchovu pravidlo „jeden rodič, jedna řeč,“ tak i umělkyně z Fabularia odpovídají dětem – které občas přecházejí do němčiny – vždy jen česky. Některé děti mají větší slovní zásobu v češtině, některé v jiné řeči. Učí se jak od lektorek, které jim pomáhají nacházet slova, tak i mezi sebou, což děti motivuje.
Rozdíly v úrovni znalosti češtiny možná překvapivě nejsou dané tím, zda děti pocházejí ze smíšené, nebo české rodiny. Lektorky si všimly, že děti kolem 12 let, ale i dříve snadno ztrácejí zájem o mateřskou řeč, pokud jí mluví například jen s maminkou. „Všichni jejich kamarádi mluví německy, proč by tedy měly mluvit česky, navíc v čase, kdy přicházejí do puberty a nechtějí mluvit jako máma,“ vžívá se do jejich situace Jamníková, která zná hodně případů, kdy děti českých rodičů nemluví vůbec česky. Rodiče s nimi doma mluví raději anglicky nebo německy.
Fantazii svých malých svěřenců ženy nijak zvlášť podněcovat nemusejí. Podstatná je však pro lektorky pečlivá příprava a po ukončení workshopů postprodukce, která znamená zhruba dvoutýdenní setkávání ve studiu. „To už děláme bez dětí a radujeme se z materiálu, který se nám podařilo společně vytvořit. Za neodmyslitelnou součást našich workshopů totiž považujeme právě i výstup – a tím by měl být film, na který budou děti pyšné,“ popisuje Nataša von Kopp.
Workshopy spolku Fabularium umělecky vedou tři v Berlíně žijící tvůrkyně: houslistka a hudební pedagožka Eva Jamníková se zabývá elementární hudebně-pohybovou pedagogikou, již studovala na Universität der Künste v Berlíně. Hru na housle pak studovala na vysokých školách v Drážďanech a v Grazu. Režisérka a fotografka Nataša von Kopp točí dokumentární umělecké filmy, mezi nimi i oceňovaný celovečerní dokument o Miroslavu Tichém „Worldstar“. Studovala mj. na Filmové
akademii Baden-Württemberg. Děti kromě focení učí animovat i točit filmy. Spisovatelka a novinářka Dora Kaprálová píše publicistické texty a také rozhlasové dokumenty s umělecko-zvukovými experimenty. Získala mj. německo-českou novinářskou cenu nebo cenu Mileny Jesenské. Více o Fabuláriu naleznete na webových stránkách fabularium-berlin.de.
