Helena Lukášová: O poznání i pevných bodech

Ulice utichly a my se touto cestou vydáváme za těmi, kteří nám život obohacují uměním. Těmi, jejichž tvorba činí z našich všedních dnů nevšední, učí nás citlivěji vnímat, přemýšlet o věcech hlouběji, jinak… Navštivte spolu s námi umělce a dívejme se na svět jejich očima. Teď a tady. Tentokrát s Helenou Lukášovou.

Helena se věnuje vztahu sochařství a digitálních médií. Studovala na VŠVU v Bratislavě, v letech 1998–2003 studovala a pracovala v Technical Institute of Sculpture v New Jersey, USA. Mezi její úspěchy patří např. získání grantu LIAEP, ocenění Czech Grand Design 2015 v kategorii šperk, nominace na 3D Print Show Global Award, Londýn 2014. Její práce je zastoupena ve sbírkách MG a Grounds for Sculpture, New Jersey, USA. Na Fakultě informatiky MU vede Ateliér grafického designu a multimédií.

Jak by měl vypadat podle vás návrat k pravé podstatě s níž jste se narodili?

V momentě narození jsem nevěděla v podstatě o podstatě nic. Co to vlastně může být se postupně v mé mysli formovalo, ale je-li to skutečně ona Podstata s velkým P? To nevím.

Přemýšlíte o tom a je to pro vás důležité?

Důležité to je.

Jak vnímáte předěl tohoto života s životem po životě, pokud si myslíte, že nějaký existuje?

Konec vlastní existence je pouze z pohledu oné jediné existence. O životě po mojí existenci si netroufám spekulovat. Připravuji se na to, že žádná prostě není. Zůstane tu po mě asi nějaké to klubíčko energie, které si další existence nějak rozeberou čili budu existovat takto skrze ně.

Jak si představujete nekonečnost vesmíru a život v něm?

Nekonečnost vesmíru si představit neumím, což mě irituje! Zkouším to, ale nejde to vidět jako obraz. Je to prostě větší, mimo naši zkušenost. A v tomto vesmíru žijeme. Vlastně se mi to líbí, že je tu něco tak obrovského a těžko představitelného.

Kde nebo co je vašim domovem?

Kde je mi dobře. Kde mám ráda lidi a to, co je kolem mě. Kam se můžu uchýlit, když je třeba.

Mnozí lidé hledají pevný bod v proudu, který je nese a unáší do neznáma. Co je vašim pevným bodem? Třeba v těžkých chvílích?

Ty pevné body si můžeme sami nacházet. Je to jako zatlučení skoby do skály, která nás zachytí v případě pádu. Tak třeba pro mě to byla jednou jedna písnička, kterou jsem si hrála dva měsíce v kuse v autě. Zrovna přicházelo jaro a já si s touto písničkou spojuji zbytky sněhu a hnědou trávu. A tehdy mi bylo zle. Ale já jsem to všechno zabalila do těch tónů a zvlhlé staré trávy a pak jsem na tomto výjevu chvíli visela a nespadla jsem.

Pravda. Slovo nesmírně závažné s velkým obsahem v životě společnosti právě tak jako ve vývoji lidského myšlení a víry. Pravděpodobně význam žádného slova nebylo tolikrát pokrouceno a zneužito. Co znamená pravda pro vás? A jak ji hledáte? Je zapotřebí pochopit pravdu?

Spíše v ní žít. Není třeba ji hledat. Pokud s ní žijeme, chodí vedla nás jak pes bez vodítka.

Jaké jsou tři pro vás nejdůležitější věci v životě?

Vědomí, krása, rodina.

Co je pro vás zatím nejdůležitějším poznáním ve vašem dosavadním životě?

Dokud žiji, dá se všechno přežít.

Co pro vás znamená mít čisté svědomí?

To je ta pravda bez vodítka, co následuje čisté svědomí. Myslím, že máme v životě momenty, kdy se musíme rozhodovat. A já věřím, že máme schopnost se správně rozhodovat, pokud chceme.

Jaká jsou vaše očekávání v těchto časech a dál?

Věřím, že danou situaci nějak zvládneme. Míříme ke křižovatce, kde se budeme muset rozhodovat co dále. Moc bych si přála, aby se svět zpomalil, abychom pochopili, co vše můžeme obětovat, abychom se chovali s větším pochopením k naší Zemi.

Nejkrásnější vzpomínka na dětství?

Třeba když se mi vrátil dřevěný slon a zazvonil u dveří a já mu otevřela. Zapomněla jsem ho totiž venku na terase v dešti, tak se musel jít chudák schovat ke kamarádce lišce, ale vrátil se mi a já jsem byla ohromně šťastná.

Jak a co vás ovlivnilo stát se umělcem?

Asi zvědavost. Dokud neudělám, co si vymyslím, tak nikdy nezjistím, jestli je to bude opravdu takové, jaké jsem si to vymyslela.

Je podle vás důležié vaše díla vysvětlovat nebo to necháváte na individuálním vnímání každého jedince?

Spíš chci vytvářet tajemství. Napovědět a odmlčet se.

Jaké umění je pro vás umění nejvyšší?

Hudba. Vytvořit tak silný zážitek jen chvěním v dané přítomnosti, vzbudit tolik emocí a sounáležitosti…to mě pořád fascinuje.

Co je vaší největší inspirací v životě a tvorbě?

Překvapení. Fascinace. Čímkoliv.

Co nepoznaného byste chtěla ještě poznat?

No představit si ten vesmír!

Jak vypadá podle vás cesta k lidskosti?

Vnímat.

Co je vaší největší radostí v životě?

Asi všechno živé, co mě obklopuje.

Co pro vás znamená blízkost?

Sdílení.

Kdybyste měla zobrazit v pár slovech či skice “setkání země s nebem“, jak by to vypadalo?

Modrá. Setkala jsem se ní při pohledu ze Stolové hory, kde splývají oceány s oblohou.

Jak jinak byste se pravděpodobně projevovala, kdybyste nebyla umělkyní?

Přála bych si dokonale ovládat svoje tělo, abych se uměla vyjádřit pohybem. 

Popište pár slovy svou lidskou jedinečnost.

Jsem unikát, jako každý jiný.

Nejčtenější v kategorii ArtDesign

Aktuálně na českém webu

Z punkové princezny podnikatelkou

       ·   23.04.2024
Gloria von Thurn-Taxis, někdejší punková princezna s natupírovaným účesem a výstředním make-upem, dobývala v 80. letech minulého století titulní stránky nejen německého tisku. Po náhlé smrti manžela Johanna von Thurn-Taxise, s nímž má tři děti,

Společný jmenovatel: Voda 

       ·   15.04.2024
Herečka, pěstitel, léčitelka, veslař a včelař. Co osobnost, to myšlenkový proud a jeden společný jmenovatel: Voda. Ať už jako slza smutku nebo radosti, životabudič, inspirace, nebo médium. Více ve fotosérii Michaely Dzurné Machač.

Aktuálně na německém webu

Von einer Punkprinzessin zur Geschäftsfrau 

       ·   23.04.2024
Gloria von Thurn und Taxis, einstige Punk-Prinzessin, mit toupiertem Haar und grellem Make-up, füllte in den 1980er Jahren die Titelseiten nicht nur der deutschen Presse. Nach dem plötzlichen Tod ihres Mannes Johannes von Thurn und

Gemeinsamer Nenner: Wasser

       ·   15.04.2024
Schauspielerin, Züchter, Heilerin, Imker und Ruderer. Jede Persönlichkeit, eine Gedankenströmung und ein gemeinsamer Nenner: Wasser. Ob als Träne der Trauer oder der Freude, Lebensspender, Inspiration oder Medium. Mehr in der Fotoserie von Michaela Dzurná Machač.