Jak se ale s nastalou krizí vyrovnávají menší a privátní galerie? Uzavření galerií na několik měsíců bude mít přímé důsledky nejen na jejich fungování, ale i na umělce, kteří nebudou moci realizovat výstavy, dostávat honoráře a zbrzdí se samozřejmě i celý trh s uměním. Mohou se i menší galerie pokusit navázat vztah s diváky skrze online prostředí?
V prvním týdnu karantény například berlínský galerista Johann König oslovil umělce skrze Instagram. Mohli přihlásit do živého vysílání IGTV kanálu @koeniggalerie, a představit zde svoji práci. Galerista König jim dal zpětnou vazbu a poradil ohledně jejich kariéry.
Díky online přenosu jsme tak slavného galeristu mohli vidět “naživo” a slyšet mluvit bezprostředně, nejen o umění, které vystavuje v galerii, ale i o pracích začínajících nebo méně úspěšných umělců. Instagram nám tak zprostředkoval jakýsi lidštější pohled na svět vysokého umění, který jsme zvyklí vídat v perfektně vyčištěných white cube galeriích a číst o něm v odborných článcích.
Jedním z kontinuálně probíraných témat na poli umění je totiž to, že se umění zdá zdánlivě uzavřené široké veřejnosti. Umění v galerii je často nezasvěceným divákům nesrozumitelné, konfrontace s uměleckým dílem nebo umělcem na vernisáži může někoho děsit. Na sociálních sítích a na internetu se ale můžeme s uměním seznamovat anonymně a až posléze poučení vyrazit do galerie naživo. Mohou se tedy galerie ze vzniklé situace poučit a zkusit navázat vztah s diváky v online prostředí? K vyspělé kulturní společnosti zájem o současné umění neodmyslitelně patří. A především malé a privátní galerie zajišťují edukaci veřejnosti na lokální úrovni, podporují místní umělce, a tyto aspekty se nyní zdají důležitější než kdy jindy.
Zeptali jsme se zástupců několika pražských galerií na to, co dělají během krize v kultuře a jak se s ní plánují vyrovnat?
Kvalitář má v českém prostředí specifické místo, je uměleckou a designérskou platformou, která funguje na pozadí stejnojmenného architektonického studia. „Multifunkčnost a flexibilita Kvalitáře se ukazuje jako výhoda, především v přetrvávající krizi způsobené virem korona. Oproti klasickým galeriím máme více služeb přesunutých na náš web. Pro naše klienty, často architekty, jsme založili již před lety sekci Depozitář online, která ilustruje depozit děl nacházejících se aktuálně v galerii. Online teď najdete nejnovější díla námi zastoupených umělců, prohlížet si je můžete od vás z domova a naši architekti vám rádi připraví vizualizaci díla ve vašem prostoru.
Krom toho chceme podpořit umělce i skrze kampaň #kvalitardigital, kde umělci sdílí průběh tvorby děl přímo z ateliéru. Mezi klíčové umělce galerie patří čeští autoři a autorky Jana Bernartová, Petr Dub, Milan Houser, Václav Krůček, Jiří Matějů, Antonie Stanová, Michal Škoda a Benedikt Tolar. Současná situace se projeví neblaze především na kulturní sféře a pro mladé umělce může být stop stav výstav a trhu s uměním naprosto likvidační, a to nemůžeme dopustit,“ popisuje fungování galerie architekt a jeden z majitelů Marek Habr.
#kvalitardigital
Galerie NoD se zaměřuje na systematickou prezentaci nejnovějších a experimentálních trendů v současném výtvarném umění. Fungování v době omezení provozu popisuje kurátor Pavel Kubesa. „Samozřejmě i nás překvapila především rychlost celosvětové změny, která s příchodem pandemie CO-VID 19 v celé šíři průmyslu a výroby nastala. Stagnace tradičně chápané umělecké prezentace má na oblast živých umění a řadu kreativních profesí negativní vliv. Situaci však chápeme i jako příležitost revidovat a zhodnotit naši dosavadní činnost a otestovat vlastní schopnost adaptace na nově nastavená ‚pravidla hry‘.
Podstatná část naší produkce (divadlo, galerie, live music) se přesouvá do prostředí online platforem a sociálních sítí, ve kterých hledáme nové nástroje umělecké prezentace. V galerijní dramaturgii byla prvním logickým krokem realizace 3D Virtual Tour probíhající výstavy, která nabízí divákům řadu multimediálních interakcí. Souběžně oživujeme online video kanály, na kterých prezentujeme audiovizuální díla vystavujících umělců, interview s umělci či záznamy veřejných diskuzí.
Zajímá nás ale i stimulace reálné umělecké tvorby v časech krize. Připravujeme proto výstavní projekt, který současné celospolečenské pandemické nastavení tematizuje. Stane se v jistém smyslu archivem a mapou české ‚koronavirové‘ umělecké scény. Základním rámcem projektu je základní omezení: výstava bude probíhat v zavřené galerii (po celou dobu karantény a trvání uzavření uměleckých institucí). Současně bude vycházet z principu jistého kolektivního, řetězového kurátorování, ‚infikování‘. Projekt bude spuštěn 6. dubna a kontinuálně prezentován v online prostředí.“
#NoDdigital
Multifunkční prostor Holešovická Šachta spustil na svém webu pod kuratelou Jána Gajduška online video galerii, kde prezentují díla současných českých video umělců. „Vzhledem k současné situaci, kdy kulturní provozy stojí a výstavní projekty drtivé většiny kulturních institucí jsou zrušeny či odloženy na neurčito, rozhodli jsme na situaci zareagovat a připravit online platformu pro prezentaci audiovizuálních projektů. Naším záměrem je dát možnost umělcům prezentovat svá díla v online prostoru, a zároveň využít výhody rozšířeného publika, kterou právě online prezentace poskytuje. Projekt zároveň není jednorázovým suplováním offline provozu galerie, ale má ambici stát se jejím rovnocenným ekvivalentem v online prostředí,” vysvětluje kurátor Ján Gajdušek.
#digitalgallery
Krom programu vycházejícího od jednotlivých galerií se v uměleckém prostředí zrodilo i sdružení pod hlavičkou #uměnípomáhá. „Iniciativu jsme se rozhodli založit ve chvíli, kdy došlo k hluboké materiálové krizi, a jelikož maminka jednoho z nás pobývá v zařízení pro seniorky a seniory, byli jsme informováni o nepřipravenosti těchto zařízení ze strany státu tuto krizi ustát. Protože jsme sami aktivní součástí umělecké scény, tak jsme se rozhodli přirozeně oslovit i její další členy, sjednotit se a společně pomoci v řešení této situace,“ říká za zakladatelé iniciativy ředitel galerie lítost Miloslav Vorlíček.
#uměnípomáhá
Úspěch pražských i berlínských galerií, bez ohledu na to, jak jsou velké, by mohl spočívat ve hledání nových rolí galerie, fungování v lokálním kontextu, spolupráci a podpoře místních umělců a udržení, nebo vybudování vztahů s konkrétním, možná i novým, publikem, které teď bude hledat nový pohled na život, nebo alespoň nové koníčky jako alternativy k cestování.
