Jsou tu rozsáhlé hluboké lesy, tajemná rašeliniště a mokřady, zurčící voda a nekonečné množství překrásných míst, na nichž když se ocitneme, zapomínáme na všední starosti a jen radostně hledíte do dáli. Kdo chce objevit přírodní krásy, musí se umět dívat, musí mít otevřené srdce, aby mohl vstoupit do světa přírody. Ne všechno je vidět na první pohled, někdy je potřeba pokleknout, podívat se blíž a objevit i to skryté.
Příroda je součástí nás a my jsme součástí přírody, příroda bez člověka být může, ale člověk bez přírody nikoli. Kdo chce přírodě porozumět, musí ji poznat, neboť teprve tehdy je možné si uvědomit, že i ten nejmenší brouček má svoji úlohu v tomto světě a zaslouží si úctu.
Tato slova z knihy Světem šumavské přírody mě krásami tohoto nádherného místa provázejí celou dobu. Už teď se těším na návrat a krajinu, která mi v těchto místech Šumavy byla něčím tak moc blízká.
Je zde mnoho míst, která jsou doporučována, turisticky atraktivní a známá. Někdy ale stojí za to odbočit z cesty a jít jinudy. Já jsem zkusila obojí a toulala jsem se místy, kde jsem nepotkala ani živáčka.
Jedním z těch turisticky atraktivních míst jsou ledovcová jezera. Krásná, tajuplná, hluboká, tichá i bouřlivá. Já se vydala na to nejznámější, Černé a Čertovo. Určitě stojí za návštěvu ale i jiná jezera, například Plešné, Prášilské, jezero Laka. Každé z nich je opředeno pověstí. Tak například Černé je prý bezedné a není dobré pokoušet se změřit jeho hloubku. Na Plešném jezeře prý podle staré legendy divoženky rády vábily pocestné a stahovaly je do hlubin jezera.
Černé jezero je největší a nejhlubší ze šumavských jezer a Čertovo jezero je jediné české jezero, které přísluší k povodí Dunaje. Již od středověku bylo poznamenané dobýváním železné rudy. V současné době je považováno za nejkyselejší jezero.
Strmé skalní stěny či obrovské balvany na březích jezer dodávají těmto místům na pozoruhodnosti.
Naší další zastávkou za pohledy do rozlehlých strání a luk byly Knížecí Pláně. Místo se nachází v Národním parku Šumava na holé planině v nadmořské výšce 1021 metrů těsně u hranic s Německem. Je součástí obce Borová Lada. V roce 1792 je založil kníže Schwarzenberg. Obyvatelé byli převážně německé národnosti, a ve své nejlepší době měla obec zhruba 60 stavení a 700 obyvatel. Bývala zde hájovna, pila, hostinec, mlýn, škola a stanoviště pohraniční stráže. V roce 1864 byl postaven kostel Svatého Jana Křtitele, později přibyla i fara.
Po II. světové válce byli zdejší Němci vysídleni a po roce 1950 obec zanikla. Kostel se hřbitovem vydržel až do konce 60. let, kdy jej nechala odstřelit Československá lidová armáda, zlikvidován byl i se hřbitovem. V současné době připomínají Knížecí pláně hřbitov, který byl obnoven ze zbytků náhrobních kamenů bývalými německými obyvateli v roce 1992. Na místě kostela byl vztyčen 13 metrů vysoký dřevěný kříž, který byl po vichřici v lednu 2007 nahrazen menším.
Tyto Pláně skýtají nádherné výhledy a procházky krajinou, které mohou svým tichem a zvláštní atmosférou a samotou evokovat ztracené adresy kdysi obydlených míst.
Další díly seriálu Naší krajinou najdete zde.
Barbora Vojtová
