Adéla Pollertová při lekci.
K baletu se dostala nezvykle pozdě a v 15 letech byla dodatečně přijata do 4. ročníku Taneční konzervatoře v Praze. Baletní začátky nebyly jednoduché, ale chuť si spravila úspěšným absolvováním konkurzu do baletního souboru v Hamburku, a tím si otevřela dveře do zahraničního baletního světa. Její významnou hlavní rolí jak v Hamburském baletu, tak i v Národním divadle byla Marie/Klára v Louskáčkovi, ale také role Heleny ve Snu noci svatojánské, nebo Olympie v Dámě s kaméliemi. V Hamburku působila 9 let a poté se rozhodla vrátit zpět do Čech a nastoupila do Národního divadla. Jejím vrcholem působení v Národním divadle byla role Julie v Romeovi a Julii, za kterou získala cenu Thálie.
V roce 2013 Adéla otevřela svou Baletní Akademii, kde nabízí kurzy baletu jak pro děti, tak pro dospělé, kde si můžete zajistit také individuální lekci. Díky baletním kurzům objevíte svou ženskou sílu, vaše tělo se stane flexibilnějším, pevnějším a pohyby se stanou elegantnějšími. V průběhu baletní lekce budete prožívat pocit svobody, chuti tančit, a to vše v příjemné atmosféře baletního studia.
Adélu, tak jako mnohé jiné, koronavirová krize zasáhla jako podnikatelku a maminku a musela se s tím umět vypořádat a najít sílu a motivaci to vše zvládnout.
Adélo, jak jste na tom s vodními sporty – kanoistikou, zvládly bychom společně sjet Vltavu?
Vltavu jsem sjela společně se svým tatínkem, když mi bylo asi deset. Bylo skvělé, že zatímco tatínek pádluje napravo, já jsem levák (i když píšu pravou). Šlo nám to skvěle až na šlajsnu ve Vyšším Brodě, kde jsme se fantasticky cvakli a byl to zážitek. Jak říká můj bratr – zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je intenzivní! A já dodávám, že co Tě nezabije, to Tě posílí! Takže si dovoluji říct, že spolu bychom Vltavu sjet určitě zvládly…
Vodní slalom a balet mají od sebe poměrně daleko, měla jste baletní sen již odmalička, nebo se touha stát se baletkou formovala postupně?
Začínala jsem jako velmi živé dítě s moderní gymnastikou. Do lodě mě sice posadili, ale když zjistili, že jsem tam zahučela až po krk a pádlo bude i v mé dospělosti větší než já a fyzickou sílu abych vodu přeprala mít nikdy nebudu, vzdali to. Od gymnastiky už bylo k baletu blízko. V mých 15 letech jsem se rozhodovala, co dál, kam na střední školu a konzervatoř pro mě byla docela výzvou. Musela jsem udělat rozdílové zkoušky, pak dohnat všechno, co se holčičky učily už několik let, ale zvládla jsem to. Věřím, že je to i díky mé povaze nic nevzdávat, dotahovat věci do konce a touhou být ve všem co dělám nejlepší. Někdy je to kontraproduktivní, ale v tomto případě se to vyplatilo.
Poměrně dlouhou dobu jste působila v Hamburku, jak Vás přijaly vaše baletní kolegyně, přeci jen baletku z Čech mezi sebe asi nepřijímají každý den?
To byste se divila. Hamburský soubor je velmi mezinárodní a když jsem do něj nastoupila, byli tam pouze tři Němci. Ostatní členové souboru byli cizinci a východní blok docela převládal. Češi jsme tam byli čtyři, takže žádná rarita.
Jako baletka jste byla pod drobnohledem a musela jste si hlídat postavu. Byli na Vás v Německu přísnější nebo měli podobné nároky jako u nás v Čechách?
Na baletky jsou kladeny nároky napříč celým světem úplně stejné. Ta profese Vás troch „zdeformuje“ a i dodnes se jako blázen hlídám a poznám každé deko navíc. I když už dávno nemusím, jsem maminka a baletní pedagog, tak jakmile například přišla koronavirová pandemie a já zůstala doma, propadla jsem hysterii, že přiberu a cvičila jsem baletní tréninky denně. Blázen!
Balet Vás provází i po skončení Vaší profesionální baletní kariéry a v roce 2013 jste založila Baletní Akademii. Jak Vás to napadlo, byl to vždycky Váš sen mít vlastní akademii specializovanou na balet?
Nikdy jsem si nemyslela, že budu učit, naopak jsem se tomu vždy dost vyhýbala. Ale už v angažmá v Národním divadle jsem měla trochu času, a hlavně jsem si chtěla k platu státního zaměstnance trochu přivydělat. Začala jsem tedy učit a chytlo mě to tak, že jsem dokonce zjistila, že mě učení baví víc než stání na jevišti. Učila jsem pak stále víc a víc a otevření vlastní baletní školy už bylo jen logické řešení s tím, co dál.
Platí pořád, že holčičky touží být baletkami, je o Vaše dětské baletní kurzy veliký zájem?
Nedávno jsem slyšela, že balet je jóga 21. století. Nevím, ale někdy mám dojem, že se naše společnost trochu vrátila k První republice, kdy patřilo k dobrému vychování, aby holčičky hrály na klavír, učily se francouzsky a chodily do baletu. Tudíž zájem je velký nejen ze strany dětí – chodí k nám i chlapci a jsou naprosto skvělí – ale i dospělých. Dospělí si plní své dětské sny anebo berou balet jako skvělou formu cvičení, protože fitness centra jim nic neříkají. Cvičit/tančit na krásnou hudbu, sofistikovaně spojovat baletní prvky a pozice na krásném baletním sále je prostě strašně fajn. Navíc u nás baletní lekce nejsou žádná masovka a pedagog se všem věnuje velmi individuálně. Mám radost, že jsme vybudovaly místo v Černé labuti (takto baletní název byl prostě znamení, že to vyjde!), kam se klienti rádi vrací a balet si užívají.
Vrchol koronavirové krize je za námi, ale těžké období teprve přichází. Jak jste se s předcházejícími měsíci a omezením provozu poprala Vaše Baletní Akademie?
Bohužel jsme byly nuceny zavřít a nebylo to moc veselé. Okamžitě jsme začaly vyučovat online a sledovanost našich lekcí na internetu byla opravdu veliká. Ovšem samozřejmě ony dva měsíce pocítíme finančně ještě dlouho, jelikož finanční kompenzace dětských kurzů nám přišla jako férové řešení. Jsem ale nesmírně vděčná, že se nám po krizi klienti vrátili a věřím, že to všechno s jejich pomocí zvládneme a vše se opět vrátí do normálu.
Jak jste Vy osobně trávila předešlé týdny, co pro Vás bylo nejtěžší?
Jak už jsem říkala, tak jsem nezahálela a cvičila denně. Natáčely jsme společně s lektorkami tréninky pro všechny věkové i výkonnostní kategorie a musím říct, že to byla docela zábava. Také jsem doma hodně vařila, pekla chleba a jiné dobroty a byla jsem hlavně maminkou, což si moje dcera neskutečně užívala.
Pokud naše čtenáře láká si balet vyzkoušet, ale nevěří si, čím je přesvědčíte, aby odhodili obavy stranou a přišli k Vám do akademie na lekci?
K nám chodí klienti každého věku a jakkoliv postavy. Myslím, že toto je asi prvním mýtem, který všichni nezasvěcení mají. „Jsem moc stará, nemám postavu baletky“. Hloupost! Baletu se na rekreační úrovni můžete věnovat kdykoliv s jakoukoliv postavou. Balet vás přivede do kondice nejen fyzické, ale také psychické. Na hodině baletu totiž úplně vypnete, protože nebudete mít čas řešit nic jiného než daný okamžik.
Žádné „co uvařím k večeři, vyzvedl manžel oblek z čistírny, nekoukají se děti moc dlouho na televizi, zítra jdu do divadla a nemám co na sebe…“ Vypnete a užíváte si jen sama sebe, krásný pohyb, krásnou hudbu a odcházíte skvěle protažená, dostatečně (v dobrém) zničená a natěšená na další lekci.
Více najdete zde.
