Sochařská linka opět protká celou republiku

Letos můžeme již pošesté navštívit pomyslnou galerii pod širým nebem v podání festivalu Sculpture line. Největší česká akce propojující veřejný prostor a sochařské umění se vrací do ulic řady měst a k vidění bude až do konce září.

Lukáš Rittstein, Sladké sny, Dolní Břežany.

Cílem festivalu je přiblížit současné umění všem bez rozdílu, rozšířit kulturní potenciál dané oblasti a ukázat veřejnosti méně známá místa. Od června se proto začínají objevovat první instalace, mezi nimiž je například bronzový Nosorožec v brnění od Jaroslava Róny, který stojí na Jungmannově náměstí v Praze. Festival se však rozhodně nedrží jen hlavního města a jeho sochařská linka vede do měst a veřejných prostorů po celé republice. V současné době si tak můžeme prohlédnout sochy v Dolních Břežanech, Plzni, Hradci Králové, Pardubicích, Liberci, Vratislavicích nad Nisou, Olomouci a v Ostravě.

Scoha nosorožce v Praze

Jaroslav Róna, Nosorožec, Praha.

Kromě Jaroslava Róny je mezi vystavenými umělci například Lukáš Rittstein a jeho Osvícení v Michli, Lio Ruwanga, který má ve Vratislavicích nad Nisou instalovanou jednu z bronzových goril Original Sin nebo Andrej Margoč se sochou Dvaja před Oblastní galerií Liberec. V příštích týdnech přibydou díla také od Kurta Gebauera, Alexandry Koláčkové nebo Stefana Milkova.

Socha v Praze

Lukáš Rittstein, Osvícení, Praha–Michle.

Festival je jedním z mála, které mohou zatím probíhat bez omezení a podle organizátorů současná situace jeho významu ještě přidává. Sculpture line ze své podstaty pomáhá překonávat kulturní izolaci a připomíná roli umění v „normálním životě“, do kterého se postupně navracíme. „Jsme společně s našimi umělci nadšeni, že i v situaci, kdy jsou pochopitelnou prioritou zcela jiné věci, než je umění, zůstává ochota a nadšení pro tento festival ve většině městech,“ dodává ředitel festivalu Ondřej Škarka.

Zakladatel festivalu

Ondřej Škarka, ředitel festivalu.

Festival potrvá oficiálně do konce září, avšak na některých místech zůstanou sochy i po jeho skončení. Z předchozích ročníků tomu tak bylo například u keramických instalací Alexandry Koláčkové, které jsou dlouhodobě instalovány v Plzni.

Alexandra Koláčková a její plastika Druhá ruka, foto: Ateliér Koláčková.

A jak festival vlastně vznikl? Prvotní impulz přišel od samotných umělců. Oslovili mě, zda bych nechtěl v Praze po vzoru jiných měst uspořádat sochařský festival. A mě ta myšlenka nadchla. Znal jsem podobné formáty ze zahraničí a tady mi něco podobného chybělo. První rok jsme byli pouze v Praze a dnes vede sochařská linka Sculpture Line do tří států a čtrnácti měst,“ uvádí Ondřej Škarka.

Více informací včetně mapy, anotace jednotlivých soch i přehledu autorů najdete zde.