V masopustním kostýmu mrtvého vojáka

Toulání krajinou tentokrát fotografa Jana Fauknera zavedlo na masopust v Roztokách, aby svým objektivem zachytil střípky a odrazy dávných tradic.

Co pro tebe znamenají tradice?

Možná nostalgii po době, kterou jsem nezažil. Zároveň hledám v těch tradičních událostech jako je masopust dnešní dobu a lidi, kteří se sami stylizují do nějakých fantaskních postav, a to už bez těch starých vztahů a souvislostí.

Nejdůležitější je tedy člověk, stále stejný, jen ve změněných kulisách…
Co tě baví na reportážní fotce?

Je bezprostřednější a přirozenější než inscenovaná fotka. Snažím se spíš fotit reportážní portréty než reportáž. Ve své tvorbě se zaměřuji na portréty a v tomto volnějším dokumentárním stylu portrétů se snažím zachytit bezprostřednost bez jakéhokoliv mého zásahu. Tento soubor fotografií pak vytváří protipól mé ateliérové tvorby.

Kdy jsi byl poprvé na masopustu?

V roce 2012.

A kdo tě pozval na masopust v Roztokách u Prahy? Máš nějaký vztah k té lokalitě?

Poprvé jsem šel náhodou kolem, když se tam masopust odehrával. Bydlím nedaleko, takže je mi to prostředí blízké.

V jaké fotíš masce?

Já jsem tam vždycky ve stejné masce. Před lety jsem našel starý zelený vojenský kabát, ke kterému mě napadlo si nabílo nalíčit obličej, abych působil jako mrtvola. Maska mrtvého vojáka mi dává jistou míru anonymity a neomezuje mě při focení.

Jaká maškara tě zaujala nejvíc?

Moc se mi líbili Indiáni, ale i jiné. Bylo vidět kolik práce místní jednotlivým maskám věnovali. Baví mě fotit lidi, kteří svou maskou dotvářejí a možná trochu odhalují svůj charakter.

Za co půjdeš příští rok?

Zase za mrtvého vojáka.

Více z tvorby Jana Fauknera najdete tady.

Mohlo by vás zajímat

Dušan Martinček
Přečtěte si

Ivo Kahánek: Ticho má mnoho podob

Hostem Salónku Lucie Šilhové byl v pražské Art&Event Gallery klavírista a hudební pedagog Ivo Kahánek. Veselý interpret vážné hudby kromě jiného prozradil, že s Dvořákovým klavírním dílem je třeba zacházet jako s dobrým parfémem. Dvě tři kapky stačí.…
Přečtěte si

Česko se na rozdíl od bývalé NDR nevylidňuje. Má však podobné problémy jako SRN

Zwickau znal před pár desítkami let každý, kdo uměl najít tehdejší Německou demokratickou republiku na mapě. Tehdy víc než stodvacetitisícové město bylo totiž proslavené jako jedno ze dvou center východoněmeckého automobilového průmyslu. Město, kde se vyráběly slavné trabanty, lidová bakelitová vozítka, která měla sice mnoho odpůrců, ale jež jsou dodnes symbolem své doby.

Nejčtenější v kategorii ArtDesign