🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Das Gestern wird nicht zurückkehren, sagt Tomáš Halík in der neuen Ausgabe des N&N Czech-German Bookmag
Katolický kněz a teolog Tomáš Halík (* 1948), laureát Templetonovy ceny (přezdívané Nobelova cena v oblasti náboženství), již obdržel jako autorita v oblasti dialogu mezi náboženstvími, zaujímá jasné postoje i díky letům stráveným v kulturním a náboženském disentu před rokem 1989. Uznání se mu dostává i v Německu. V roce 2019 prezident Frank-Walter Steinmeier udělil Halíkovi státní vyznamenání, Kříž za zásluhy 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo.
Část konzervativních církevních hodnostářů, o politicích nemluvě, jej snáší jen se skřípěním zubů. Ostře polemizuje s českým kardinálem a ani velké sympatie k papeži Františku mu nebrání nahlas nesouhlasit i s hlavou církve. Ve chvílích, kdy vláda minulého českého premiéra Andreje Babiše v područí proruského prezidenta Miloše Zemana – a ve vleku výzkumů veřejného mínění – pomíjela bezpečnostní výzvy a jen papouškovala propagandu Kremlu, byl jedním z mála vlivných kritiků zaprodaných politiků.
Stejně tak i nyní se vyslovuje pro jednoznačný odpor vůči ruské agresi. Jak totiž vysvětluje v rozhovoru pro N&N Czech-German Bookmag, pokud by Rusko ve vojenském konfliktu na Ukrajině zvítězilo, znamenalo by to diskreditaci Západu a povzbuzení diktátorů a agresorů na celé planetě. První nepřítel, s nímž se však musíme utkat, jsou strach, beznaděj, panika a rezignace, zdůrazňuje. V tu chvíli však máme na své straně i významné tvůrčí síly a duchovní energie, které se při hledání východisek z krizí, jako je ta současná, probouzejí.
Solidarita široké části české společnosti s válečnými uprchlíky i s napadenou Ukrajinou zjevně trvá i půl roku od Putinovy nejnovější invaze. Jakkoliv podle očekávání ubylo emocí i poukazovaných peněz, populistům se na sklonku léta nedaří změnit politickou poptávku. Překvapilo vás to?
Ještě bych s hodnocením postojů české společnosti trochu počkal, nejtěžším zkouškám solidarity bude vystavena v zimě, až se daleko více projeví ekonomické důsledky války a ruská propaganda a populistická opozice je bude stále intenzivněji svalovat na proukrajinskou a prozápadní vládu.
Každodenní konfrontace se zločiny okupantů jako by podrobovala zkoušce i hodnotové zakotvení prodemokratické části společnosti. V reakci na zprávy o zneškodnění některých jejich pachatelů propadáme ve škodolibé veselí. Pomáháme obětem, a někdy zároveň i tančíme na hrobě propagandistky Duginové…
Z psychohygienických důvodů netrávím mnoho času na sociálních sítích a ve svém okolí jsem nezažil, že by někdo „tančil na hrobě Duginové“. Ale zaznamenal jsem – a do jisté míry sdílel – rozhořčení mnoha lidí, včetně velkých Františkových příznivců, když papež nešťastně a neinformovaně nazval tu propagandistku genocidy „nevinnou dívkou“.
Při mnoha příležitostech se zmiňujete o verbální agresivitě a kremelských dezinformacích zaplavujících diskuse na sociálních sítích. Podle analytiků je jejich cílem ochromit občanskou společnost rozdělením do vzájemně znesvářených táborů. Jak tedy na jejich výpady reagovat, když ignorovat jejich provokace ani po letech nedokážeme?
Hlavní je nabízet ve veřejnoprávních médiích dostatek solidních informací a tak nepřímo vyvracet fake news. Podle mých zkušeností nemá smysl se snažit s dezinformátory navazovat kontakt a přesvědčovat je. Část z nich je zaplacená a sama nevěří tomu, co šíří, a druhá část není schopna či ochotna používat kritický rozum a uvažovat o argumentech druhé strany.
Nejnovější ruská agrese proti Ukrajině přiměla Západ, aby přehodnotil netečnost i zdánlivě výhodný pragmatický přístup k Rusku. Uvěřil jste německým politikům, kteří počáteční zdrženlivost ve vojenské pomoci vysvětlovali údajnou historicky podmíněnou obtížnou pozicí své země, nebo spíš byli jen pod tlakem průmyslníků?
Největší roli bohužel hrál ekonomický zájem na dodávkách levné ruské ropy, ten zastínil nutnost bezpečnostní ostražitosti a zodpovědné politické rozhodování. Ty zmíněné morálně-psychologické ohledy nehrály přední roli.
Západ se těžce provinil naivitou, s níž podcenil a v mnohém stále podceňuje nebezpečí z Kremlu, jako kdysi dlouho podceňoval Hitlera. Putin sleduje dost přesně Hitlerovu taktiku, s níž v naší zemi máme zkušenosti z předválečné doby. Hitler také nejprve obsadil oblasti se silnými jazykovými menšinami, když Západ mlčel, pak okupoval celou zemi, a když nenastala adekvátní reakce Západu, napadl další země.
Rusko je v situaci morální, ekonomické a demografické krize, Putin nemůže nabídnout ruské společnosti nic než vizi obnovení a stálého rozšiřování impéria, kterého by se všichni báli. A k tomu použije všechny prostředky. Myšlenky na „diplomatické řešení“ a kompromisy s mocností, jež neuznává žádná pravidla a rozumí pouze řeči síly, jsou naprosté iluze. Pacifistické iluze a protiamerické nálady v mnoha zemích světa dovede Rusko skvěle využívat.
Pokud by Rusko ve vojenském konfliktu na Ukrajině zvítězilo, znamenalo by to totální diskreditaci Západu a povzbuzení všech diktátorů a agresorů na celé planetě. Druhou, rozhodující frontou této války je veřejné mínění ruské společnosti, zbavené svobody informací a intenzivně masírované protizápadní propagandou.
Rusové budou dlouho vinu za bídu, zabité vojáky a mezinárodní izolaci přičítat výhradně Západu. Až si značné procento Rusů uvědomí, že viníkem je Putin, situace se může změnit. Nesporně jsou v Rusku skupiny, které čekají na tu chvíli. Ale je otázka, jaké alternativy nabídnou. Např. zmíněná Duginová reprezentovala čirý fašismus, který mohl být i pro Putina nebezpečnou hrozbou „zprava“.
To nejdůležitější pro zlepšení mezinárodní situace je posilovat obranyschopnost Ukrajiny a demokratickou opozici v Rusku.
Drama na východě Evropy, jehož důsledky zasahují celý svět, přináší – podobně jako předtím pandemie – přestávku ve vyostřené výměně o nových nárocích spojovaných s porozuměním pro sexuální menšiny. Proč jde o tak vypjatý střet namísto diskuse? Neodkrývají časy hojnosti jen jakousi tíseň s existenciálními kořeny?
Nezdá se mi, že by „kulturní války“ – zejména ty, které se týkají potratů, sexuálních menšin a genderové problematiky – nějak utichaly. Snad v době pandemie a války jsou v médiích jen trochu upozaděny aktuálními katastrofickými zprávami. Na obou frontách těch „kulturních válek“ převažují jednostranně ideologické, emocionální a agresivní pozice, úsilí dehonestovat a umlčet druhou stranu. Strach a nervozita v době ohrožení infekčními chorobami a globálními důsledky války zvyšuje agresivitu ve všech oblastech, včetně těch hodnotových sporů.
Označujete se za člověka naděje. Českou republiku ani její nejbližší okolí nikdo bezprostředně nenapadl, na druhou stranu nadchází zima a skokově navýšené zálohy na energie hrají do karet populistům. V čem spatřujete naději?
Naději je třeba odlišit od „optimismu“ ve smyslu iluze, že vše automaticky spěje k lepšímu. Jsme ve válce, která bude patrně dlouhá, má a bude mít těžké globální důsledky. Možná je jen předehra dalších zkoušek. Musíme se naučit žít ve světě, který bude odlišný od toho, v němž jsme žili donedávna. Bude to vyžadovat velkou morální a duchovní sílu, odvahu ke změně životního stylu a pořadí hodnot. První nepřítel, s nímž se musíme utkat, je strach, beznaděj, panika, rezignace. Naději spatřuji v tom, že každá krize je zároveň šance. Hledání řešení může probudit významné tvůrčí síly a duchovní energii.
Tento článek je součástí tištěného magazínu N&N Czech-German Bookmag. Aktuální číslo si můžete objednat zde: www.nnmagazine.cz/bookmag-zima-jaro-2022-2023
