Teophil Hansen se narodil v Kodani, ale později se stal rakouským občanem a jeho práce jsou spojeny s mnoha monumentálními díly ve stylu neoklasicismu a historicismu. Hansen se učil u pruského architekta Karla Friedricha Schinkela, později i ve Vídni a v Aténách. Ty ho inspirovaly byzantickou monumentálností a vznešeností. Jeho nejvýznamnějším počinem se stal právě rakouský parlament postavený ve stylu neoklasického chrámu coby odkazu na starověkou demokracii.
Vchod stráží socha bohyně moudrosti Palas Atény s pozlacenou přilbou hrdě stojící nad fontánou alegorických soch. Ty představují čtyři hlavní řeky tehdejšího rakousko-uherského impéria, jehož součástí jsme byli i my – Dunaj, Vltavu, Labe a Inn. V interiéru si návštěvník připadá opravdu jako v antice – prostorné vstupní haly jsou ozdobeny jemnou štukou pompejského stylu, podpírají je mohutné sloupy a v nikách stojí elegantní řečtí bohové. Ti shlížející na příchozí, kteří si zde připadají malí a nicotní proti síle ducha a spravedlnosti. Alespoň tak by měla demokracie fungovat.
Kde začínal TGM
Ve vstupním vestibulu jsou umístěny interaktivní výstavy o historii Rakouska a také o principech demokratických voleb a vlády. Nelze se zde nezamyslet nad teorií a praxí, nad fungováním mnohých zásad, jež zní tak idylicky, ale jejich aplikace není vždy bezbolestná. Ostatně sami Rakušané si dnes stěžují na pokles důvěry veřejnosti v demokratické instituce a jejich fungování a nutnost posílení transparentnosti v politice.
V prvním patře se nachází Sloupová síň o téměř 1000 m². V tomto foyer, jež je místem pro konání akcí, se nachází celkem čtyřiadvacet sloupů vyřezaných z jediného mramorového bloku. Dveře okolních místností zdobí elegantní pozlacené kliky ve tvaru hadů. Jako téměř vše v této budově, i ty mají svou symboliku – zosobňují chytrost a obnovu, věčný život.
A možná také nekonečnou spirálu života politického, vývoje společnosti a angažmá jejích politiků. V parlamentu působili zástupci jednotlivých částí monarchie a svou kariéru zde začal i náš první prezident Tomáš Garyk Masaryk, premiéři Karel Kramář a Vlastimil Tusar či komunistický aktivista Bohumír Šmeral. Naši zemi připomíná na stropu jedné z menších zasedacích místností dnes využívaných parlamentními výbory i emblém s českým lvem. Masaryka oceňují nejen zde v parlamentu, kde jeho jméno zaznívá z úst místních průvodců jako příklad jedné z významných osobností, které zde zasedaly, ale i profesoři nedaleké vídeňské univerzity, kde má náš první prezident také svou bystu.
Demokratická mince
Debaty Říšského sněmu začaly probíhat od 4. prosince 1883, kdy byla budova po deseti letech stavby otevřena. Tehdy byla dohoda poslanců mnohdy velmi složitá, neboť jednacím jazykem byla němčina a řada poslanců z odlehlejších částí monarchie tuto řeč neovládala.
Dnes se historický sál, němž zasedal i Masaryk, používá prakticky jen jako muzeum nebo pro výjimečné události. Letos 26. ledna také složil svou slavnostní přísahu pro druhý mandát rakouský prezident Alexander Van der Bellen. Tato původní zasedací síň byla vytvořena po vzoru antického divadla. Budova parlamentu se nevyhnula poškození za druhé světové války, kdy ji poškodily bomby a oheň. Druhá zasedací síň, dnes určená Národní radě, tedy byla po válce zmodernizována a pozornost zaujme obří prosklenou kupolovitou střechou a moderním zařízením ve stylu 50. let.
V Parlamentu, který byl slavnostně znovuotevřen 12. ledna 2023, se ročně koná kolem 280 zasedání. O ta se spolu dělí Národní rada a Spolková rada. Ceremoniálu inaugurace budovy v novém hávu, jenž doprovázela hudba vídeňských filharmoniků, se zúčastnil i předseda českého Senátu Miloš Vystrčil a předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová. Byla to tak i příležitost k jednání s jejich protějšky z Rakouska a Německa o rozvoji další spolupráce po covidové pauze. Rakousko také při této příležitosti vydalo pro sběratele památečný filatelistický soubor známek a pětieurovou „demokratickou minci“.
Zamaskovaný komín
Pokud vám při návštěvě bašty demokracie vyhládne, stačí vyjet výtahem do posledního patra, kde je nejen restaurace a kavárna, ale také pěkný výhled na Vídeň. V menších sálech budovy zase můžete narazit na umělecké výstavy a určitě nepřehlédněte zlatý klavír Bosendorfer, za nějž parlament platí ročně 36 000 euro. Myšlenka pronájmu tohoto skvostu vzešla z iniciativy prezidenta Národní rady Wolfganga Sobotky, což se nelíbilo nejednomu plátci daní. Na druhou stranu ale tento Rolls-Royce mezi piány dodává budově lesku a propaguje slavnou rakouskou značku, jež existuje od r. 1828. Z okna hudebního salónu si pak všimněte obřího iónského sloupu s pozlacenými postavami vysokými jako člověk. Je to zamaskovaný komín a takové má parlament hned dva.
Theofil Hansen se úplného dokončení svého díla nedočkal, zemřel dříve. Po něm nám zůstala i řada detailů, který dokládají jeho mistrnost i úvahy nad experimentováním. Jako např. zkoušky barev a dekorativních ozdob na fasádě. Starořecké budovy bývaly barevné a i on zvažoval okrášlit celý komplex, nakonec zůstala barevná jen malá část v levé části venkovní fasády.
K návštěvě parlamentu je třeba se předem zaregistrovat na https://www.parlament.gv.at/besuch-im-parlament. Pokud vám to čas dovolí, zajděte i do nedalekého neorenesančního Paláce Epstein. Je také dílem Thefila Hansena a rakouský parlament používá noblesní první patro při oficiálních příležitostech.
Foto: Dammjan Prelovšek
