Berlínský primátor: Musíme stavět byty, nikoli vyvlastňovat jejich majitele

Primátor Berlína Michael Müller nepodporuje iniciativu prosazující vyvlastnění soukromých realitních koncernů prostřednictvím nuceného výkupu bytů v německé metropoli. Nevznikl by tak ani jeden nový byt, zdůvodnil svůj postoj v rozhovoru pro server Flowee.cz, jehož předmětem byly dále i tlak na přechod k tzv. obnovitelným zdrojům energie či otázka zájmů cyklistů a motoristů v ulicích Berlína.

Primátor Berlína Michael Müller, Foto: Vojtěch Hönig

Berlín se chce do roku 2050 stát klimaticky neutrálním městem. Někteří kritici tohoto plánu říkají, že znemožní výstavbu moderní architektury a velkých kulturních a městských komplexů. Jste toho názoru, že technologie jsou dnes tak pokročilé, že se města mohou rozvíjet a prosperovat, zatímco zároveň dodrží klimatické cíle? Myšleny tím jsou nízkoenergetické budovy (s minimálními emisemi CO2), využití solární energie, zelené stěny a kroky směřující k udržitelnému hospodaření. 

Ano, to je jednoznačně možné. Za prvé již máme ve městě místa, kde to také demonstrujeme – kupříkladu kampus EUREF v Schönebergu. V okolí starého plynojemu vznikla nová průmyslová čtvrť, živoucí laboratoř energetické transformace. kampus EUREF splňuje díky svým energetickým systémům a způsobu budování klimatické cíle spolkové vlády pro rok 2045 již od roku 2014. Za druhé je úkolem politiků stanovovat právě takové cíle, aby pak i průmysl a technologické firmy byly přinuceny nabízet odpovídající řešení. Pokud dosažení nějakého cíle neustále odsouváme, nevytvoříme tím tlak na to, abychom tohoto cíle skutečně dosáhli. V okamžiku, kdy politici kupříkladu rozhodli o odstoupení od jaderné energetiky, začali jsme dělat čím dál větší pokroky i v ohledu na solární a větrnou energii. Když tedy prohlásíme, že se chceme stát v roce 2050 klimaticky neutrálním městem, budeme mít v silnější míře též k dispozici technologická řešení, abychom tohoto cíle mohli dosáhnout.

V takovém případě by se ale muselo do všeho intenzivně zapojit mimo jiné také Česko, neboť by začala být výroba elektřiny v Německu silně závislá na počasí a naopak přenosová síť byla zatížená masivní nadprodukcí. 

To je pravda. Přeshraniční doprava a obchod tu je, my všichni se ale chceme změnit, rovněž tedy i Česko nebo Francie. Budeme muset začít všichni intenzivněji sázet na obnovitelné zdroje energie. A v tomto ohledu bude muset ustoupit i obchod, který se nyní odvíjí s pomocí technologií využívajících fosilní paliva nebo jadernou energetiku. Obnovitelné zdroje energie tyto staré technologie postupně vystřídají. A to je podle mne také ta správná cesta. 

Ačkoliv přichází podzimní vlna covidu, mnozí tvrdí, že její dopady nebudou díky očkování a novým zkušenostem obyvatelstva (jsme mnohem opatrnější a víme, co je zapotřebí udělat ať již na osobní nebo městské úrovni) tak silné jako v minulém roce. Jaké jste si vzali z celé covidové éry poučení?

V celém Německu teď máme zcela jiné povědomí o tom, jak musí být financována a posílena oblast zdravotnictví a zdravotní péče – k tomu patří i více kvalifikovaného personálu a jiné systémy financování. Většina politických stran právě předkládá pro tuto oblast nové koncepty. A jak nová spolková vláda, tak i nová zemská vláda v Berlíně se tímto tématem budou muset intenzivně zabývat. Pandemie nám jasně ukázala, že naše zdravotnictví se sice vyznačuje vysokými standardy – jsme v medicínské oblasti dobře vybaveni –, že ale přesto ještě musíme učinit mnohé, abychom mohli na příští krize reagovat lépe a rychleji. 

Jednou z věcí, které jsou často zmiňovány, je to, že vlastníci bytů teď kvůli covidu své nemovitosti pronajímají dlouhodoběji, než je to běžné u AirBnB. Jak se na to díváte?

Správně. Snažíme se nabídku AirBnB i dalších poskytovatelů omezit také pomocí jiných nástrojů, jako jsou kupříkladu příslušné zákony. V Berlíně je prostor k bydlení omezený, nájmy stoupají a nemůžeme si dovolit, aby byty na trhu, který je takto napnutý, sloužily jiným účelům.

Ovlivnil covid trh nějak masivně?

Zda masivně, to nevím. Avšak to, že odpadl rychle realizovatelný a cenově výhodný turismus za účelem pořádání večírků v pronajatých bytech, mělo vliv i na trh AirBnB. Poptávka se snížila.

Jedním z nejnaléhavějších je přirozeně téma bydlení. V České republice často slyšíme, že v Berlíně chcete vyvlastnit byty velkých realitních společností (kupř. Deutsche Wohnen). Jaký k tomu zaujímáte postoj? Myslíte si, že k tomu dojde nebo se najde společné, občany akceptovatelné řešení?

V Berlíně k tomu proběhl 26. září příslušný plebiscit. Velká většina Berlíňanů se vyslovila pro vyvlastnění velkých realitních koncernů. Politici tak byli pověřeni, aby se danou tématikou vážně zabývali. Plebiscit však nemá právní dopad a není pro politiky závazný. Pokládám nástroj zvolený iniciativou občanů za nesprávnou cestu, pokud je zcela nejasné, zda tento prostředek lze právně vůbec prosadit. Vyvlastnit soukromé realitní koncerny a zároveň je i odškodnit znamená dlouholetou právní bitvu, nehledě na velké sumy potřebné k odškodnění. Takto navíc nevznikne žádný nový byt. Privátní a veřejná sféra musí stavět více bytů, potřebujeme cenově výhodné nájmy – to je vlastním cílem toho všeho. Na to se musí nová vláda zřetelně soustředit.

Michael Müller a David Horák, Foto: Vojtěch Hönig

Více lidí znamená též větší nároky na dopravu. Jak to v Berlíně vypadá s všudypřítomným konfliktem mezi individuální dopravou a tou veřejnou? A mohou řidiči aut a cyklisté žít v Berlíně v míru a harmonii?

Nevidím, že by tu mezi městskou hromadnou dopravou a individuální přepravou byl nějaký konflikt. Oba typy se mohou navzájem doplňovat. Neustále ale MHD rozšiřujeme, a když bude nabídka čím dál atraktivnější, doufám, že i čím dál více Berlíňanů vystoupí ze svých aut a nechá je stát.

V pouliční dopravě jsou jízdní pruhy čím dál více vyhrazovány prostředkům veřejné dopravy na úkor té individuální. 

Veřejný pouliční prostor představuje vzácný zdroj a musí být spravedlivě rozdělován. Toto vede nutně k diskusím, politikové tedy musí vytrvat a vést debatu s veřejností o jejích potřebách ve věcech mobility. Lidé chtějí být mobilní a také nabídka autobusových a tramvajových spojení musí být posílena, takže si myslím, že všichni zúčastnění by měli být schopni přijmout požadavky toho druhého. 

Mezi jízdou autem a na kole jsou ty konflikty přítomny ve větší míře. Oba druhy přepravy si pro sebe nárokují místo, věcí politiků je nabízet kompenzace na obou stranách a to není vždy snadné. Budujeme nyní v Berlíně více cyklostezek, provoz aut musí být alespoň v obytných čtvrtích redukován. Zorganizovat změnu v oblasti dopravy v metropoli, jako je Berlín, se nepodaří ze dne na den. A my budeme potřebovat i nadále ulice schopné plnit svůj účel a také dálnice. Někteří říkají –  ‘nechceme ani jedno ani druhé’ – nechtějí ve městě vlastně žádná auta. Město zcela bez aut není podle mě možné, chceme mít však v každém případě méně provozu a chceme usnadnit lidem přechod na MHD, též pomocí finančních úlev. 

Podle jedné aktuální studie Berlínského institutu pro mobilitu trvá ve městě jízda příměstskou dopravou v průměru téměř dvakrát déle nežli jízda autem. To již něco vypovídá o rezervách v budování veřejné dopravy, nebo myslíte, že ne?

Nevěřím, že je to možné zevšeobecnit. Záleží vždy na tom, kde a především kdy se člověk ve městě pohybuje autem. V Berlíně se hodně staví, každý den máme demonstrace, které narušují plynulost provozu. Pokud ale kdykoli vyjdeme z ideálních časů, pak může být pravdou, že se člověk dostane autem přes město stále ještě rychleji ne jinými prostředky. Realita života je ale často jiná. Metro a tramvajová doprava jsou vlastně neporazitelné, protože na kolejích nedochází tak často k poruchám funkčnosti.    

Michael Müller, Foto: Vojtěch Hönig

Co si myslíte o nabídkách takzvané sdílené přepravy? Někteří vítají kupř. skútry nebo auta, jiní tvrdí, že více těchto dopravních prostředků vlastně znamená ještě větší provoz. 

Nabídky sdílené dopravy patří do mixu mobility rovněž. Čím dál více nabídek sdílené dopravy znamená ale také více aut a tím i více individuální přepravy. Proto je nezbytné říci zcela na rovinu: Pokud chceme redukovat individuální přepravu, je zapotřebí dále budovat síť cyklostezek a MHD, systémy sdílené dopravy tu nepomáhají. 

Je to vše poněkud jinak, skútry a koloběžky, které jsou nabízeny v rámci sdílené dopravy, představují spíše doplněk než opravdovou nabídku mobility. Systém přepravy skutečně neodlehčují. 

Platí provozovatelé, jako je Lime, za využívání veřejných parkovišť vůbec nájem? 

Tohle téma dobře znají starostové jednotlivých čtvrtí a všem vadí to, že koloběžky a skútry překážejí chodcům a cyklistům. Až doposud jsme ale nemohli od provozovatelů za využívání parkovišť požadovat žádný nájem, protože to nemáme nijak podložené právně. To se v budoucnosti změní, jako první spolková země jsme v Berlíně vytvořili zákon umožňující i zde požadovat poplatek za parkování. Navíc radnice i jednotlivé čtvrti úzce spolupracují s pronajímateli: Zřizují se zóny, kde parkování není povoleno a kde tedy ti, kdo koloběžky a skútry využívají, tyto vůbec nemohou odstavovat, popřípadě ukončit jejich pronájem. V mnoha čtvrtích jsou navíc pro provozovatele koloběžek zřizovány u chodníků parkovací místa. To ovšem nemění nic na chování některých uživatelů, kteří koloběžky odstavují, kde se jim jen zachce.

Berlín je označován za laboratoř tzv. chytrého města. Můžete jmenovat příklady nasazení technologií pro smart city?

Společně s Technickou univerzitou Berlín jsme zřídili na třídě 17. června testovací dráhy pro autonomní dopravu – na téměř čtyřech kilometrech mezi náměstím Ernsta Reutera a Braniborskou bránou. V oblastech nové zástavby – avšak i v té staré –, spadající pod městské společnosti zabývající se výstavbou bytů, jsou nabízeny inteligentní systémy vytápění pomocí solárních panelů umístěných na střechách příslušných domů. Takto mají teplo vyprodukované na základě vlastní výroby k dispozici obyvatelé těchto domů a mohou si je koupit se slevou. To jsou všechno inteligentní systémy, které vedou k tomu, že spotřeba klesá a stává se cenově výhodnou. Mimoto slouží takováto opatření k dosažení klimatických cílů, stanovených pro Berlín. A na bývalém letišti Tempelhof vzniká právě laboratoř budoucnosti: projekt Urban Tech Republic jako smart city. V areálu o rozloze 500 hektarů je budován výzkumný a průmyslový park pro městské technologie. 

Jak se Berlín stará o svůj image? Jak to vypadá v ohledu na venkovní reklamu a značení firem? Povoluje Berlín vlastníkům vylepšovat své podniky vizuálně a reklamním společnostem umisťovat ve městě plakáty, podsvícené nosiče reklamy a billboardy? Jaká omezení platí zde?

Existuje obsáhlý koncept, jak nakládat se světlem, který je také důsledně prosazován. V 90. letech po pádu zdi jsme učinili zkušenost, že mnoho investorů, vlastnících pozemky, na nichž chtěli stavět, vůbec nemá dostatek kapitálu. Postavili si ale lešení, aby nejdříve vydělali peníze pomocí velkoplošné reklamy. To se úplně vymklo kontrole – ve městě je čím dál více světlených prvků, máme v tomhle ohledu čím dál větší chaos. 

Na druhou stranu je nyní možné provozovat v noci neonovou reklamu jen v určitém objemu a rozsahu. Pro velkoplošné plakáty na lešeních je nutné dodržovat přísně stanovená pravidla. Takový plakát smí během stavebních prací viset jen tam, kde není možné vydělávat reklamou peníze celoročně, kde to zakrývá obyvatelům výhled a městská krajina je zohavena, aniž by se za těmito plakáty skutečně stavělo. 

To se nepochybně týká také vývěsních štítů, které narušují výhled na domovní fasády. 

Ano, tuto zkušenost jsem učinil i já. Nad malou tiskárnou u nás máme firemní štít. Muselo se nahlásit, v jakých barevných odstínech tento štít má být a také, jaké má mít rozměry. Kontrolovalo se i to, zda se hodí k našemu domu a fasádě. Toto je důležité zejména u budov, na něž se vztahuje památková ochrana. Když pomyslíme na překrásné Staré Město v Praze, také by nikdo nechtěl, aby byly fasády zakryty reklamou.  

Prahu a Berlín bychom mohli označit za kulturní centra. Domníváte se, že by obě města mohla mít i intenzivnější vztahy…Podpořil byste kulturní projekty založené na vzájemné výměně?

Tyto výměnné projekty již existují, naše vztahy je možné ale vždy ještě zintenzívnit. Obzvláště pěkné je, když je tato partnerská výměna uskutečňována bez ohledu na politiku, když tu máme setkání mládeže, umělců nebo vědců. Je potěšitelné, že v oblasti kultury došlo v posledních letech k rozvoji spolupráce mezi malými berlínskými a pražskými divadly a zařízeními orientovanými na literaturu. Patří sem jak společné produkce, tak také výměna informací týkajících se inovativních a nových forem a formátů práce. A těším se také velmi na to, že tu s otevřením archivu v Českém Rixdorfu[1] budeme mít zcela nové možnosti spolupráce mezi Prahou a Berlínem, Německem a Českem, a budeme se moci věnovat bádání v oblasti našich společných dějin a rozvíjet tak sdílené projekty jak nakládat s touto velmi vzrušující historií migrace v Berlíně. 

Vydavatelka N&N magazínu Danuše Siering a berlínský primátor, Foto: Vojtěch Hönig

Nejste jen stávajícím berlínským primátorem, nýbrž také spolupředsedou sítě Metropolis. Jaké jsou její cíle? Můžete nám říci více o tom, jakou hraje síť roli a proč by se na ní měla města podílet?

Vyplatí se být členem sítě měst Metropolis jako primátor – popřípadě starosta. Své zkušenosti si zde vyměňuje 141 měst z 61 zemí Evropy i celého světa, pomocí této sítě jsme propojeni s největšími metropolitními oblastmi. Setkávají se zde přímo starostové, ne jejich pověřenci či delegáti. Probíhá velmi intenzivní výměna zkušeností s velkými tématy městského rozvoje, jak je bydlení, hospodaření, energie, klima, doprava nebo kultura.  Na celosvětový kongres nepřijedou sice nikdy všichni, 80 či 90 kolegů se tu ale již zpravidla sejde. Chceme se učit jeden od druhého. Sto jedenačtyřicet starostů velkých metropolí ve světě může také představovat důležitý hlas na vyšších úrovních politiky. Díky této síti jsme umožnili to, že jsme slyšeni až v OSN. V rámci sítě Metropolis jsme si vymohli, že města byla výslovně uznána jako partner vyjednávání se Spojenými národy. Mnohé bohužel často začíná na mezinárodní úrovni, aniž by byla včas zohledněna znalost věcí na straně měst. V roce 2015 se jednalo o programu Habitat podporujícím rozvoj udržitelných lidských sídel. Podařilo se nám do něj zahrnout postoj měst. Pokud by města postupovala odděleně, daleko by se nedostala. 

Co byste řekl řadovému obyvateli Prahy, pokud byste mu chtěl představit Berlín a přimět jej, aby vaše město navštívil a prohlédl si je?

Ukázal bych mu rozmanitost města. Jsme živoucí metropolí s nesčetnými volnočasovými nabídkami, špičkovým sportem, kulturou a vědou. Berlín je zeleným městem, jsou tu parky, vodní atrakce a prostory, kde může člověk trávit svůj volný čas, skvělá gastroscéna a přirozeně berlínský noční život. Berlín je město svobody, otevřenosti vůči světu a tolerance – člověk si tu může užívat naprosto specifický životní pocit a město fascinuje Berlíňany stejně jako naše návštěvníky. To je DNA Berlína, člověk je cítí na každém kroku. Každý den tu může prožít něco nového. 

Chtěl byste něco vzkázat pražskému primátorovi, panu Hřibovi?

Známe se dobře a přeji mu, aby mohl i nadále úspěšně vykonávat svou práci. Aby to, čeho chce dosáhnout, mohl také realizovat a dál rozvíjet.  

Praha je báječné město, které vyvolává nadšení také v mnoha Berlíňanech – ve mně rovněž. Byl jsem v Praze často a rád sem vždy znovu přijedu.


Tento rozhovor vznikl ve spolupráci s redakcí serveru Flowee.cz

[1] Osada založená v roce 1737 pobělohorskými exulanty, kteří sem přišli na pozvání pruského krále Fridricha Viléma I.

Mohlo by vás zajímat

Přečtěte si

TOP zaměstnavatelé v Německu a Česku

Německý průmysl ztrácí – alespoň v očích vlastních zaměstnanců. Ve srovnání zaměstnavatelů si lépe než tradiční domácí firmy vedou společnosti ze zahraničí, většinou zaměřené na IT. Švýcarská farmaceutická a biotechnologická firma Roche byla loni u zaměstnanců nejoblíbenějším zaměstnavatelem. Je to poprvé za šest let, po něž konzultační platforma Glassdoors v Německu takový žebříček sestavuje, kdy první příčka nepatří domácí firmě.
Přečtěte si

Wolfgang Bremm von Kleinsorgen, Mercedes-Benz: Přechod na elektromobilitu vyžaduje rychle rozvinout síť dobíjecích stanic

Redakce N&N Czech-German Magazine spustila unikátní projekt: pod názvem “Sedm mostů – Sieben Brücken” představuje německé společnosti a osobnosti působící v Česku a české působící v Německu. Na otázky nám odpověděl Wolfgang Bremm von Kleinsorgen, generální ředitel Mercedes-Benz Česká republika s.r.o.

Nejčtenější v kategorii Business