V Německu se potýkají s “anticikanismem”. V Česku se termín nepoužívá, diskriminace Romů je tu ovšem ještě větší

Celkem 45 procent Němců by nechtělo mít za souseda příslušníka menšiny Sintů a Romů. Vyplývá to z průzkumu, který v roce 2020 podnikla nadace Heinrich-Böll-Stiftung. V Česku je tento podíl ovšem ještě vyšší, podle dlouhodobého výzkumu Ústavu populačních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně by si Romy nepřálo mít za sousedy celkem 64 procent Čechů. V obou zemích se jedná o nejvíce diskriminovanou etnickou menšinu, ačkoli excesy známé z českých „vyloučených lokalit“ jsou v Německu vzácné.

Němci diskriminaci vůči Sintům (původní romská populace ze střední Evropy) a Romům nazývají běžně antiziganismus. Označení má řadu kritiků, neboť implikuje jakýsi “cikanismus”, který ovšem neexistuje. Vznikl jako analogie k výrazu antisemitismus. V Česku jej běžně používá publicista romského původu Václav Miko, ale širší veřejnost o něm skoro neví. Každopádně antiziganismus je ve Spolkové republice po delší době opět velké téma.

Obdobný pocit diskriminace

Z poslední studie, kterou podnikl RomnoKher, což je Středisko pro kulturu, vzdělávání a výzkum anticikanismu v Mannheimu, například vyplývá, že dvě třetiny Sintů a Romů se v Německu cítí být kvůli svému původu diskriminovány. Tento údaj mimochodem koresponduje s údaji pro Česko, které v roce 2009 zveřejnila Agentura Evropské unie pro základní práva a podle nichž se u nás cítí diskriminováno 64 procent Romů.

RomnoKher mimo jiné zjistil, že každý třetí Sint v Německu odchází ze školství bez středoškolského diplomu, což je výsledek, který bychom u nás považovali za obrovský úspěch, ovšem ve Spolkové republice Německo zakončí střední školu s nějakým diplomem až 95 procent dětí.

Zloděj nebo muzikant

Stereotypy jsou ovšem v obou zemích naprosto stejné. „Moji lidé jsou zloději, muzikanti, věštci a žebráci. Proč si to o mně myslí?” cituje RomnoKher Sebastijana Kurtisiho, Roma narozeného v Makedonii, jenž ale v Německu vystudoval a po léta se věnoval odsiřování továren. Rovněž automatické asociace, které k menšině Sintů a Romů v mysli běžného Němce naskakují, jsou velmi analogické situaci v Česku.

Mezi taková slova patří třeba Leistungsmissbrauch či Sozialhilfemissbrauch (zněužívání dávek či sociální pomoci), Steuervermeidung (vyhýbání se placení daní), Armutszuwanderung (výraz pro “přivandrovalectví chudiny”) nebo také Sozialschmarotzer (příživníci). Tento výraz pronikl do širšího povědomí v roce 1995, kdy týdeník Focus zveřejnil na titulní straně reportáž Das süße Leben der Sozialschmarotzer (Sladký život příživníků).

Analogicky se též policie a německá média různě pokoušejí obcházet vlastní jazykové kodexy a hledají kódované výrazy pro identifikaci Roma jakožto pachatele trestného činu. Podle stanice Deutsche Welle nejprve převládal výraz Landfahrer (tulák), později si policie oblíbila výraz häufig wechselnde Aufenthaltsort (často měnící místo pobytu). Pro azylanty z Balkánského poloostrova vznikl kuriozní výraz mobile ethnische Minderheit (mobilní etnická menšina).

Odhodlal se až Helmut Schmidt

Alarmující jsou zjištění z poslední doby, podle nichž jen každý třetí Němec pod 34 let věku slyšel o tom, že Třetí říše páchala na Sintech a Romech holokaust (jemuž v té době říkala “konečné řešení cikánské otázky”). Stejná studie z roku 2014 zmiňuje další šokující údaj: Celkem 22 procent respondentů vyjádřilo názor, že vztahy ve společnosti by zlepšilo vyhoštění (Abschiebung) příslušníků menšiny, kteří se ovšem v Německu narodili a žijí v něm po desítky generací.

Na vině bude zřejmě poválečná historie etnika. Přestože pronásledování za protektorátu a násilná asimilace v 50. letech v českých zemích byly mnohem drastičtější, ani němečtí přeživší genocidy (která dostala jméno Porajmos) neměli po válce na růžích ustláno. Západní Německo až do 80. let trvalo na tom, že Sintové nebyli pronásledováni z rasových důvodů, nýbrž jen jako obyčejní kriminálníci. Tamním Romům se nedostalo žádného odškodnění a o jejich dalších osudech často rozhodovali titíž lidé jako za války, jen už nebyli členy Národně socialistické strany.

Známý aktivista Romani Rose proto zahájil v roce 1980 na místě koncentračního tábora Dachau hladovku, aby na problém upozornil. Trvalo další dva roky, než tehdejší kancléř Helmut Schmidt v březnu 1982 oficiálně uznal pronásledování Sintů za války za genocidu a menšině začala být věnována větší pozornost.

Oma statt Roma

Němci nezažili v poválečné historii neonacistické pochody a pogromy, které v Česku proběhly například v letech 2011 až 2013 pod vedením pravicově extrémistické DSSS (Dělnické strany sociální spravedlnosti). Obzvláště nepříjemná byla situace ve Šluknovském výběžku a dalších místech, kde vysoké počty neonacistů pochodovaly vyloučenými lokalitami, navozovaly atmosféru pogromu, k němuž by možná bez zásahu policie také došlo. Segregace v Německu nikdy nedosáhla podobných rozměrů.

Přesto legendární aktivista Romani Rose upozorňuje, že o Sintech v Německu chybí jakékoli pozitivní narativy a za obzvlášť znepokojující považuje volební slogany proti Sintům, zvláště od krajně pravicové NPD (Národně demokratické strany Německa). Typický volební slogan NPD zní takto:

Geld für die Oma
Statt für
Sinti & Roma

V překladu: Peníze pro babičku, ne pro Sinty & Romy.

26. 4. 2021