Německý rap hledá pravdu

I mladá německá rapová scéna vyjadřuje svůj názor ke covidu. Text písně tohoto emotivního videa mluví z duše mnoha mladých Berlíňanů.

Rap dnes patří k nejvíce poslouchané hudbě mladých Berlíňanů. Bylo jen otázkou času, než se kritická rapová scéna vyjádří k současné situaci. Alpa Gun to zvládnul v písni „Co je pravda?” na jedničku. Ačkoli v závěru dává jasně najevo, že ve skutečnosti nemá žádné kompetence o tom všem mluvit, nebojí se postavit se proti médiím, vědě, zpochybňuje výpovědi politiků a lékařů. Jediné, co hledá, je “pravda” pro lidi. Alpův rap je silný a atmosférický a kytara dává celé skladbě hrozivou a naléhavou náladu. Podporou je i zpěvačka Eshtar se svým melodickým a expresivním hlasem.

Píseň zní šíleně konspirativně, ale nesoudí. Přesto – můžu mluvit z vlastní zkušenosti – vyjadřuje názor mnoha mladých Berlíňanů. 

Aby byl obsah přístupný co největšímu počtu lidí, má toto emotivní video anglické titulky.

Mohlo by vás zajímat

Přečtěte si

Jakub Hrůša: Dirigent německého orchestru nemůže přejít žádný technický nedostatek. Němci by to vzali jako podfuk

V německých orchestrech nelze přejít žádný technický nedostatek pouhým vyjádřením víry ve zlepšení. Takový domnělý projev velkorysosti Němci vnímají jako podfuk na podstatě toho, proč se všichni sešli. Problém je potřeba vyřešit, zorientoval se v německé povaze už před lety Jakub Hrůša, dnes šéfdirigent Bamberských symfoniků v bavorském Bamberku a hlavní hostující dirigent České filhamonie a orchestru Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě. Jeho cíl je vždy stejný: vést a inspirovat orchestr k technicky dokonalému výkonu s určitou emoční nadstavbou. Přitom je třeba hledat rovnováhu. Jakmile ji dirigent najde, dochází k vzácné interakci, na níž se napojuje i publikum, popisuje. Bamberští symfonikové pod vedením Jakuba Hrůši zahrají 21. září v Praze na festivalu Dvořákova Praha.
Přečtěte si

Školou života pro mě bylo devět let v Hamburku, říká primabalerína Pollertová

Opravdu talentovaní baleťáci umí hned lyžovat, bruslit, cokoli. Kouknou na pohyb a skvěle ho okopírují. Jako každého sportovce je bolí nohy, bolest ale nesmí brát vážně. „Rozdíl mezi baletkou a sportovcem je, že my se při bolesti usmíváme, sportovec se kření či šklebí či má křeč,” prozradila magazínu n&n provozovatelka Baletní akademie Adély Pollertové, která sídlí v domě Černá labuť Na Poříčí.

Nejčtenější v kategorii ArtDesign