Víno a jiné srdeční záležitosti kardiologa Milana Šamánka

Poslední dubnový den zemřel ve věku 88 let světově uznávaný kardiolog Milan Šamánek, který byl spoluzakladatelem Dětského Kardiocentra. Rodák z moravských Zborovic dokázal i za totalitního režimu prosadit téměř nemožné. Významnou měrou se zasloužil o to, že Česko patří mezi světovou špičku v léčbě srdečních vad u dětí. Sám patnáct let žil s transplantovaným srdcem a každý rok s kolegy, kteří jej operovali, oslavoval své znovuzrození. Miloval víno, svou práci a svůj rodný kraj. Před necelým rokem poskytl rozhovor N&N, který si nyní můžete znovu přečíst.

Co vás přivedlo právě k pediatrii a následně k dětské kardiologii? Dětský pacient přece jen vzbuzuje úplně jiné emoce…

Lékařství jsem začal studovat v roce 1949 na Lékařské fakultě v Olomouci, na výborné škole plné vynikajících učitelů. Ti ale bohužel byli přinuceni v mém druhém ročníku odejít na nově vznikající Vojenskou lékařskou akademii do Hradce Králové. To bylo příčinou, proč jsem se rozhodl s přáteli odejít z Olomouce na nově se vytvářející Fakultu dětského lékařství do Prahy.

Mnoho vašich kolegů v šedesátých letech odešlo ze země. Nelitoval jste někdy toho, že jste nevyužil příležitosti a zvolil složitější cestu?

Rozhodování, jestli zůstat, nebo odejít, nebylo jednoduché. Nešlo jenom o profesní záležitosti, ale někdo se musel také starat o stárnoucí rodiče. Nikdy jsem však nelitoval, že jsem zůstal v nádherných Čechách.

Vychoval jste řadu špičkových lékařů. Co bylo pro vás nejdůležitější, když jste přijímal nového kolegu do týmu?

Každého jsem si velmi pečlivě vybíral, byli to i mladí kolegové brzy po promoci. Dal jsem nejvíc na jejich osobní vlastnosti, z jakých rodin pocházeli a na doporučení přátel.

Co vnímáte jako největší průlom v české kardiologii?

Já jako dětský kardiolog považuji za obrovský úspěch, že se péče o děti s vrozenými srdečními vadami vyšvihla mezi nejlepší na světě.

Jak jste dokázal motivovat své kolegy, aby svou prací žili stejně jako vy?

Nevím, ale podařilo se to a mám z toho obrovskou radost. Dodnes je pro mne velkým potěšením se s nimi scházet. Spousta z nich se také uplatnila i na vedoucích místech ve světě.

Jakou roli ve vašem životě hraje víra? Čemu věříte?

Věřím v poctivou práci a v přátele.

Co vás ve vaší kariéře nejvíce zasáhlo?

Těch negativních událostí byla celá řada, ale nevzpomínám na ně. Vždyť všechno dobře dopadlo.

Jak se lékař vyrovnává se smrtí pacienta? Musí to být obzvláště těžké, pokud jde o dítě…

O tom se špatně hovoří, protože smrt je vždycky obrovská tragédie, ale my jsme dělali vše pro to, aby těch dětí, kterým se nevyhnula, bylo co nejméně.

Co vás při práci dělalo šťastným?

Nevím, snad to, že se někdy velmi obtížně a složitě dařilo postupně budovat dokonalou péči o děti s vrozenou srdeční vadou.

Co vás dělá šťastným dnes?

Snad to, že nemám deprese a přes svůj věk, který pomalu překračuje období mladistvé nerozvážnosti, užívám všeho nádherného, co mne obklopuje.

Jste autorem mnoha odborných publikací a získal jste řadu ocenění. Setkal jste se někdy s rivalitou nebo závistí?

Já myslím, že ano, ale nikdy jsem se jimi nezatěžoval.

Dalo by se spočítat, kolik dětských pacientů vám prošlo rukama, a pamatujete si některé z nich i po letech?

Nikdy jsem to nepočítal, ale bylo to za těch šedesát let, co dělám dětskou kardiologii, hodně tisíc. Na žádného z nich se nezapomíná.

Naplnil jste si všechny profesní sny, je to podobné i s těmi osobními?

Těch profesních snů je pořád spousta, ale jejich důležitost už není tak nutkavá jako dříve. Přesto mi nedají v klidu spát. Osobně jsem nesmírně šťastný, obklopený celou rodinou a přáteli.

Foto: Karin Zadrick

Mohlo by vás zajímat

Přečtěte si

Berlínský zámek: kulisa jako z Disneylandu, nebo vkusná obnova hlavního města? (ČÁST II.)

Rozhovor s Wilhelmem von Boddienem, významným současníkem, který inicioval a během 30 let vybojoval rekonstrukci Berlínského zámku a neúnavnou prací umožnil obnovu jeho původního vzhledu. Uvnitř ikonické památky tak mohlo vzniknout moderně pojaté muzeum kultury z celého světa – Humboldtforum. Jaké konstrukční výzvy stály v cestě?
Přečtěte si

„Evropské Oscary“ v Berlíně ovládla bosenská Aida

Velké vítezství režisérky Jasmily Žbanićové a jejího historického dramatu Quo vadis, Aida? – tak by se dalo popsat sobotní předávání cen European Film Awards, které proběhlo v Berlíně, avšak z velké části online. Mezi nominované se dostal i snímek Myši patří do nebe českých režisérů Jana Bubeníčka a Denisy Grimmové, ten ale nominaci neproměnil.
segen-klaster-berlin
Přečtěte si

TOP 5 – kláštery a prostory pro meditaci v Berlíně a okolí

Hluk je charakteristickým znakem naší doby, řekl jednou Roman Polanski. A má pravdu. Právě proto se stávají tichá místa pokladem, která vyhledává každý, kdo chce a umí být jen sám se sebou. Ano, i tato místa Berlín nabízí.Hluk je charakteristickým znakem naší doby, řekl jednou Roman Polanski. A má pravdu. Právě proto se stávají tichá místa pokladem, která vyhledává každý, kdo chce a umí být jen sám se sebou. Ano, i tato místa Berlín nabízí.

Nejčtenější v kategorii ArtDesign