🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Leben wir im Luxus?
Služebné anglické královny byly každé ráno ve stresu. Musely nenápadně zjistit, jakou barvu noční košile si královna vybrala do svého lože. Stejnou barvu měl totiž mít i servis, v němž jí musely přinést do postele ranní čaj. Každodenní rituál, který v určitých obměnách existuje i mezi nekrálovskými smrtelníky. Když moje přítelkyně Milena ráno vstane, otevře trezor a často si ještě v noční košili prohlédne svoji sbírku hodinek. Pohladí je, vybere si takové, na které má v daný den chuť a které se hodí k jejímu outfitu. Zeptala jsem se jí, jestli to považuje za luxus.
Je vůbec přijatelné, abychom se jím v dnešní době zabývali a dopřávali si ho? Slovo LUXUS je poněkud ošemetné. Každý si pod tím představí něco jiného: nemocný se chce uzdravit, zamilovaný chce být se svou láskou, sběrateli chybí ten nejvzácnější kousek do sbírky, snílek touží po cestě kolem světa. V průzkumech o luxusu, ať už v České republice, nebo v Německu, vévodí přání mít vlastní byt. V obecném povědomí je luxus často spojovaný s materiálnem, komfortem a prestiží. Luxus je něco, co na první pohled nepotřebujeme a co je pro mnohé iracionální a nedosažitelné. Nemůžeme ho změřit, zvážit ani přesně definovat.
V létě aktivisté berlínské Poslední generace po-stříkali oranžovou barvou na Kurfürstendammu výlohy luxusních značek Rolex, Gucci, Prada, Louis Vuitton a Dolce & Gabbana. Toto hnutí proti luxusu, které chrání klima, mělo na svých plakátech napsaná hesla: „Bohaté si už nemůžeme dovolit“ nebo „Váš luxus = náš klimatický kolaps“. Jejich prohlášení později znělo: „Nejbohatší Němci vypouštějí tisíckrát více skleníkových plynů než průměrní lidé. Běžní občané za to musí nést následky v podobě klimatické katastrofy, na jejímž vzniku se bohatí významně podílejí.“
Hmm…
Stejná akce proběhla také v Londýně. „Chceme upoutat pozornost,“ řekl sprejer Adrian Johnson, šestapadesátiletý bývalý učitel. Ale proč právě Rolex? „Bojujeme proti elitě, která může utrácet obrovské majetky za marnosti, kvůli nimž lidé všude trpí, hladoví a umírají,“ znělo jeho vysvětlení. Rolex byl vybrán právě proto, že tato značka hodinek znamená luxus.
„Ale kdepak, já nemám v sejfu žádné rolexky. Lidé, kteří se v hodinkách opravdu vyznají, si kupují úplně jiné značky,“ poučila mě přítelkyně Milena. „Můj absolutní luxus spočívá v tom, že si je můžu dovolit. Když jsem přišla z bývalého Československa do Švýcarska, ani ve snu mě ne–napadlo, že bych si takový rajský luxus mohla jednou dopřát. Přitom mi nic nespadlo do klína. Celý život jsem tvrdě pracovala. Za první peníze, které jsem vydělala, jsem si koupila první hodinky … a tato vášeň se mě drží dodnes. Nemám děti, moje děti jsou moje hodinky.“ Proč je pro ni luxus ztělesněný právě v nich? „Hodinky představují plynutí času. Dívám se na jejich strojky, obdivuji precizní technologii a sleduji na nich čas. Když je zastavím, čas plyne dál… Všichni máme jeden společný luxus. Nikdo z nás neví, kdy se náš čas naplní.“
Mluvily jsme spolu po telefonu, když byla v rehabilitační léčebně. „To víš, že mi chutná zdejší michelinská kuchyně a že si tu užívám prvotřídní servis. Ale já jsem dítě socialismu. My si s manželem tenhle luxus hodně vychutnáváme, ale jsme za něj také vděční a pokorní. Dobře vím, že náš ráj není každodenní realita. Hluboce si uvědomuji, že jsme měli v životě štěstí.“
Dělá nás luxus šťastnějšími? Ve chvíli, kdy si splníme sen nebo přání, určitě ano. Ale když už máme v garáži páté ferrari nebo ve skříni pátou kabelku od Diora, dělá nás to pětkrát šťastnějšími? Představme si, že by měl auto s koníkem nebo kabelku s CD najednou každý… Byl by to stále ještě luxus?
Kabelku a auto už máme všichni. Možná nastal čas, abychom luxus hledali v maličkostech: ve spojení s přírodou, s lidmi, s naším okolím, a hlavně s časem. Uvědomit si, že luxus znamená být součástí společenství. A že největší luxus je nebýt sám, a přitom být pánem svého času.
Tento článek vyšel v pátém čísle tištěného magazínu N&N Czech-German Bookmag
