🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Tschechisches Zentrum in Berlin präsentiert Kultur in Bewegung
Otázky kolem původu jeho příjmení zavedly Jiřího Rosenkranze až do 13. století na území dnešního Dánska. Novodobé rodové stopy objevil v Českém Krumlově, kde měl být na přelomu 18. a 19. století jeden z jeho předků prelátem. A jak to má s němčinou? Ta ho „chytla“ až během studia na biskupském gymnáziu v Českých Budějovicích, když chodil do třídy s rozšířenou výukou němčiny. Rád přitom vzpomíná na výměnné pobyty mezi českými a německými studenty.
Do Německa odešel v roce 1999 na Univerzitu v Pasově. „Motivací pro studium v Německu jsem měl hned několik. Už na gymnáziu jsem se hodně zajímal o dění ve společnosti. Zásadně mě nabíjely několikaměsíční pobyty v Rakousku a ve Francii. Nabídly mi jistý odstup a pohled zvenčí. Studovat v cizině, zvláště v letech, když je vám kolem dvaceti, kdy vstřebáváte všechno kolem, to je něco, co vaši identitu formuje poměrně zásadně,“ říká Rosenkranz. Dodává, že vystudovat vysokou školu v Pasově byl tehdy jeho největší sen. „Nebylo to úplně jednoduché, ale za tuto zkušenost jsem dodnes vděčný. Nejde ani tak o to, co jsem se naučil ve studijních oborech, což byla politologie, psychologie a sociologie, ale spíše o to, jak mě škola připravila na situace, kterými jsem později procházel v profesním životě.“ Včetně výměnných pobytů a studia strávil v Německu až na malé přestávky celkem šestnáct let. „Vnímám to jako velkou výhodu. Protože se dokážu vcítit do obou identit a vidět věci z potřebného odstupu,“ zdůrazňuje Jiří Rosenkranz.
V Českém Krumlově
Po ukončení studia v Německu nastoupil jako manažer veřejných vztahů v Českokrumlovském rozvojovém fondu, přičemž se vrátil do míst, která mu byla blízká. „Měl jsem štěstí, že jsem po škole mohl začít pracovat v Českém Krumlově, což je město, v jehož DNA je obsažena kultura a cestovní ruch,“ zdůrazňuje Rosenkranz. Za osobní úspěch přitom považuje blízký kontakt s inspirativními lidmi a vizionáři, jako například s prvním porevolučním starostou Českého Krumlova Janem Vondroušem, někdejší místostarostkou pro kulturu a cestovní ruch Jitkou Zikmundovou a zakladatelkou českokrumlovského Egon Schiele Art Centra Hanou Jirmusovou Lazarowitz.
Po odchodu z Českého Krumlova spojil profesní život s Českými centry, nejprve na jejím tiskovém oddělení, pak v instituci CzechTourismus v Berlíně. Co mu tyto profesní změny přinesly? „Obohacení vidím v tom, že vždy začínáte prakticky od začátku: v novém teritoriu, s novými pracovními, ale i osobními kontakty. Samozřejmě vždy existuje pražská centrála, ale profesně musíte začít fungovat samostatně. Pracujete totiž v relativně malých týmech a jste to do značné míry vy, kdo definuje to, jak vás a zemi, kterou reprezentujete, bude vnímat tamní veřejnost,“ vysvětluje Rosenkranz. Dodává, že skutečností, které mají dopad na vnímání, je celá řada. Je důležité najít, pokud možno, pozitivní témata, neboť těch negativních, nebo spíše kontroverzních je podle něho v posledních letech mnoho.
Působení v Berlíně
Nejnovějším postem se pro Jiřího Rosenkranze stalo zmíněné České centrum v Berlíně. „Když jsem v dubnu 2022 přebíral po Tomáši Sachrovi vedení této berlínské instituce, byl jsem přesvědčený, že strategie, kterou můj předchůdce a moje předchůdkyně nastavili, byla pro České centrum správná. Během posledních deseti let se z centra stala moderní a renomovaná kulturní instituce v oblasti literatury, filmu, výtvarného umění, designu a architektury, která je respektovaným partnerem s mezinárodním publikem. Na tomto přesvědčení se také nic nezměnilo. Chtěl jsem tímto směrem pokračovat, nicméně půl roku po mém nástupu přišla zcela neočekávaně zpráva, abychom se z prostor ambasády vystěhovali. Měli jsme tam mimo jiné téměř 300 m² rozlehlou výstavní galerii a prostory pro pořádání akcí. To vás jako instituci výrazně profiluje. Ale letos v lednu jsme se z ambasády vystěhovali,“ vysvětluje současný ředitel Českého centra v Berlíně.
Díky vstřícnosti berlínského Goethe-Institutu, který jim velkoryse nabídl, aby se k nim České centrum nastěhovalo, se jim poměrně rychle podařilo najít novou atraktivní adresu pro své kanceláře. „Záměrně zdůrazňuji kanceláře, protože o vlastní prostory na pořádání akcí jsme stěhováním přišli. Velmi rychle jsme ale pochopili, že tato změna pro nás představuje výzvu a neznamená ve finále nic negativního. Vnímáme to jako přirozený podnět, abychom se otevřeli novým formátům spolupráce, stejně jako novým partnerům,“ vysvětluje ředitel Rosenkranz. Tím myslí nejen v Berlíně, ale i v dalších regionech Německa. Jako příklad uvádí nové partnerství s renomovanou institucí Bröhan Museum v Charlottenburgu, která je jako partnera přizvala do výstavy „Hej rup! Česká avantgarda“. Expozice byla otevřena v polovině října a potrvá do března 2024. České Centrum Berlín dostalo na starost celý doprovodný program k výstavě.
Další novou spolupráci na přelomu září a října předznamenal Comicfestival v Hamburku, kde česká autorka Tereza Šiklová představila svoji aktuální komiksovou tvorbu. „Po přestěhování jsme samozřejmě některým našim pravidelným návštěvníkům zmizeli z dohledu. Nicméně naše akce pořádáme na řadě nových míst a tím oslovujeme i nové publikum. Kromě toho jsme se začali více zaměřovat na organizaci kurátorských cest a rezidenčních pobytů. Zjednodušeně řečeno, networking se pro nás stává stále důležitější,“ uzavírá ředitel Českého centra v Berlíně Jiří Rosenkranz.
Tento článek vyšel v pátém čísle tištěného magazínu N&N Czech-German Bookmag