Tato značka s nápisem „Radfahrer absteigen“ (Cyklisto, sesedni) byla doplněna o tzv. Gendersternchen, aby byla genderově neutrální. Foto: Coyote III / CC BY-SA 4.0.
Jestli chcete vědět, co je to gendern, pusťte si jisté video. Reportérka veřejnoprávní televize ZDF Nicole Diekmannová v něm dokázala během několika minut vyslovit sedm genderově korektních slov. To se projeví tak, že řeknete povolání v mužském rodě, uděláte pauzu, a dodáte ženský rod: Unternehmer*innen, Wissenschaftler*innen, Politiker*innen, Mediziner*innen, Forscher*innen, Inselbewohner*innen, Pendler*innen. Poslechnout si to můžete zde:
Hvězdičkování se říká Gendersternchen. V češtině by nic takového nebylo možné, takže Diekmannová by musela říkat “podnikatelé a podnikatelky, vědci a vědkyně, politici a političky, lékaři a lékařky, výzkumníci a výzkumnice, ostrované a ostrovanky, pendleři a pendlerky”. Dodávat za každé povolání přílepek *innen začínají pokládat za jazykový mor nejen staromilci, ale též jazykovědci.
Feministka: jsem umělec. A basta.
Ideologizovaná němčina narazila na věcnou kritiku. Nad aktuálním odmítáním komolení jazyka nepůjde mávnout rukou jako nad prvoplánovými útoky populistů a radikálů z řad stoupenců AfD (Alternativy pro Německo – německé obdoby okamurovců). Kritika, o níž je řeč, přichází od vzdělanců, a to i od těch, kteří se zasazují o práva žen. Hyperkorektně se občas píší jako Feminist*innen (feministé a feministky).
„Tuhle mluvu nemohu ani slyšet. Je to prolhané a kazí to jazyk,“ odmítla tzv. genderově vyvážené vyjadřování v rozhovoru pro deník Kölner Stadt-Anzeiger spisovatelka a literární kritička Elke Heidenreichová. „Pokud mluvím o umělcích, mám tím na mysli všechny lidi, kteří jsou umělci, včetně žen. Toto feministické zdůrazňování v řeči se mi protiví,“ dodala dotyčná autorka bestsellerů.
Těžko ji podezřívat z netečnosti k otázce rovnoprávnosti mužů a žen, právě naopak. V rozhovoru připomíná někdejší těžký život umělkyň a intelektuálek, které si vzaly život, když kvůli výchově dětí a opečovávání manžela neměly prostor k sebevyjádření, neboť jim zkrátka nikdo nepomohl. To už se podle Heidenreichové změnilo a potíž dnes spatřuje spíše v rozdílných příjmech mužů a žen a přetrvávajících machistických vzorců ve výchově chlapců, zřetelně prosazovaných např. v Itálii. Toho ale zdůrazňováním žen v jazyce podle ní dosáhnout nelze.
Existovala neandertál*kyně?
Patvary kombinující mužský a ženský rod a opisující i třetí a další „pohlaví“ dodanou hvězdičkou, jak je tomu i v případě frekventovaného výrazu Zuschauer*innen (možná bychom to mohli přeložit jako divá*čky), používá od loňského srpna o své vůli i moderátorka zpravodajské relace Heute televize ZDF Petra Gersterová. Soudě podle reakcí veřejnosti si naběhla. „Většina diváků to odmítá,“ přiznala v ARD s odkazem na četné rozhořčené dopisy. Jmenuje i případ diváka, který jí poslal její knihy s vysvětlením, že je už nechce mít nadále v regálu.
Gersterová se však dušuje, že „genderově vyváženou“ mluvu používá uváženě, což paradoxně ilustruje hypotézou o tom, že by nikdy nepoužila výraz neandrtál*kyně, neboť jí připadá směšný. Stejně tak ve zprávě o dětské pornografii by ve většině případů hovořila o pachatelích. Touto selekcí by podle svého přesvědčení projevila cit a zohlednila kontext.
Předmětné patvary se v písemné formě šíří v mnoha svévolných, jazykovědci nijak neukotvených podobách, v nichž výslovné označení mužů a žen kromě hvězdičky odděluje lomítko, dvojtečka nebo podtržítko. V jiných případech se šiřitelé tohoto způsobu mluvy rovnou vyhýbají přímému označení těch, o nichž mluví. Namísto učitelek je tak řeč jen o vyučujících, vyučujících osobách či všech, kdo učí, případně vítězí trpný rod, kdy by učitele vůbec ani nezmiňovali. Ve formulářích pak není kolonka podpis vyučujícího, ale na dotyčné se obracejí přímým oslovením Váš podpis.
Spolkový soudní dvůr (BGH) v březnu 2018 zamítl žalobu Marlies Krämerové, která se dožadovala na své bance, aby ji v písemnostech neoznačovala za klienta, majitele účtu či příjemce, nybrž za klientku, majitelku a příjemkyni. Soud konstatoval, že obvyklé oslovení v obdobné formální korespondenci ženám nezpůsobuje žádnou újmu. Dotyčná bojovnice za výslovné rozlišování mužů a žen se s tím nesmířila a verdikt napadla u vyšší instance. Ústavní soud však její stížnost v červenci 2020 zamítl jako nedostatečně odůvodněnou. Dnes třiaosmdesátiletá Krämerová se s tuto záležitostí hodlá obrátit na Evropský soud pro lidská práva.
Nehledě na to, že pokusy vynutit si tyto formulace zákonem zatím vycházejí naprázdno, některé instituce už začaly z pozice moci diskriminovat ty, kteří je nepoužívají. Široké publicity se dostalo případu studenta Lukase Honemanna, jemuž univerzita v Kasselu strhla body za jeho práci na pedagogické fakultě za to, že se v ní neuchýlil k tzv. genderově vyváženému jazyku. Honemann použil formulaci „ti mladiství“ ve větě, z jejíhož kontextu vyplývalo, že měl na mysli mladé muže i ženy. Hodnotitelé to označili za genderově nekorektní, autorovi předmětné práce dali záporné body a jeho standardní němčinu provázeli slovy o potížích s korektním vyjadřováním.
Dosáhli svého. „Podvolil jsem se, nechci znovu riskovat horší hodnocení,“ rezignoval dotyčný student. Deník Die Welt k tomu poznamenává, že zdaleka nejde o ojedinělý případ, a že v posluchárnách vládne konformita a netolerance, kdy je předepsáno, jak mají lidé mluvit, přičemž ti „neposlušní“ na půdě některých univerzit nesmějí vystupovat.
Už se zvedá odpor
Tlak na používání tzv. genderově korektního jazyka je podle politika za CDU a advokáta Friedricha Merze právně napadnutelný. Jak připomněl v rozhovoru pro týdeník Spiegel, většina Němců předmětnou mluvu odmítá. Merz tvrdí, že moderátoři veřejnoprávních médií nemají príávo si uzpůsobovat jazyk k obrazu svému, stejně jako univerzitní profesoři nemají právo hodnotit práce svých studentů na základě podobných nevědeckých kritérií. Zároveň připomíná, že Francie zakázala státním institucím používat „genderově korektní“ jazyk a podotýká k tomu, že Francouzi zřejmě mají dobré povědomí o kulturní hodnotě svého krásného jazyka.
Proti jazykovým patvarům se ozývají studenti, profesoři i jazykovědci. Píší otevřené dopisy, všemožně se organizují a vynucování ideologické mluvy napadají u soudu. Co se týče univerzit, ty starší z nich bývají zpravidla konzervativní. Studium práv, technických oborů nebo medicíny se obejde bez vynucované ideologické mluvy. Nátlak na studenty v tomto ohledu vyvíjejí spíše společenskovědní univerzity.
Praxi, kdy nepoddajní studenti, kteří si nechtějí nechat tuto řeč diktovat, za svůj postoj platí slabším hodnocením svých prací, odsuzuje Holger Klatte ze Sdružení pro německý jazyk, které jen loni kvůli tomuto fenoménu obdrželo na 30 stížností. Přicházejí často i od studentek, jejichž cit pro jazyk kvůli předpisům fakult doznává újmy. „Připravujeme čtyři žaloby,“ cituje Welt Klatteho ujištění, že se jeho sdružení omezovaných a diskriminovaných studentů zastane.
Narazila už i výše zmíněná Kielská univerzita. Poté, kdy se její vedení dušovalo, že si na strhávání bodů za pomíjení předepsané ideologické mluvy „nikdo nestěžoval“, zveřejnila skupina tamních studentů otevřený dopis, v němž se dožaduje hodnocení výhradně na základě odborných kvalit odvedeného výkonu. Nikdo nesmí být nucen používat „konstrukce řeči, které Rada pro německý pravopis považuje za špatné,“ dodávají. Dalším příkladem formujícího odporu je iniciativa Wissenschaftsfreiheit sdružující na 380 lidí včetně mnoha profesorů, jimž leží na srdci svobodný vědecký diskurz. „Lidé, kteří chtějí druhým zavírat ústa, mohou počítat s oponenty,“ vzkazuje její zakladatel, historik Andreas Rödder.
