Janek Rubeš: Snažím se mít morální kompas nastavený tím správným směrem

Janek Rubeš, průkopník video obsahu, nedávno odešel se svým parťákem Honzou Mikulkou ze Seznamu a vrátil se zpátky na YouTube, kde minulý rok založili nový kanál určený pro české publikum Kluci z Prahy. Jejich hlavní kanál Honest Guide už odebírá téměř milion uživatelů, takže se jejich tipy na výlety nebo reportáže podvodných praktik v Praze dostanou k turistům doslova z celého světa. Populární je jeho „scamfie“ – původně selfie s podvodnou směnárnou, stříhání zámečků lásky na Karlově mostě nebo jeho nelibost k trdelníku. V prosinci oslaví 34. narozeniny.

Janek Rubeš u Lennonovy zdi v Praze na Malé Straně Foto: archiv Janka Rubeše

Říkal jste, že máte celý den na svátek 17. listopadu volno – nejste součástí nějaké akce?

Nejsem. Ani mi nepřišla žádná nabídka, a pokud ano, tak jsem ji nečetl. Jako občan se účastním, půjdu se projít. Ale z jednoho článku mé bývalé kolegyně jsem pochopil, že už není cool slavit 17. listopad… Pro příště bych kolegyni jenom poradil, aby následující hádku nevedla po Twitteru, ale přímo v diskusi pod článkem, protože tam otočí víc page views na reklamě. Když se na to budu dívat čistě z toho kapitalistického hlediska.

Ne, omlouvám se, pojďme se bavit normálně – třeba kam na nejlepší trdelník? (Smích) A už zase se omlouvám.

Počkejte, když už jste na to narazil – vy nemáte rád trdelník pouze kvůli turistům nebo i kvůli chuti?

Víte, co je blbý na rozhovorech? Že neslyšíte tón, kterým mluvím. Teď řeknu větu, která v psaném textu bude vypadat divně: „Trdelník je pro mě symbolem útlaku místních obyvatel.“ (prohlašováno vehementně, generálsky) Za chvilku už tady na ulicích budou jenom trdelníky a bankomaty. Nejde o to, jestli je trdelník dobrý. Pro mě je symbol toho, jak centrum Prahy vypadá. Na dvou kilometrech je dvacet stánků s trdelníkem, ale ani jedna trafika. Nicméně centrum se přizpůsobilo poptávce…

„Překvapilo mě, jak je Praha čistá! Čím exponovanější místo, tím čistší. Nepořádek najdete na místech, kam nikdo moc nechodí – příkladem je paradoxně náplavka před sídlem vlády.“

V jednom z vašich posledních videí jste se zapojil do kampaně TeamSeas na podporu čistého oceánu tím, že jste vybíral odpadky z řeky. Troufám si tvrdit, že to není úplně obvyklá činnost youtubera…

Jeden kamarád mi řekl, že už jsem dost starý na to, abych sbíral odpadky. Je to takový „popíček“, to nejjednodušší. Zároveň si ale říkám, že kdybych přesvědčil jediného člověka, tak to je dobře. Iniciativa vzešla od největších amerických youtuberů, kteří zasahují stovky milionů diváků. Přišlo mi nápadité, že nevyrábějí korálky, ale na férovku řeknou: „Pošlete prachy“. Celkově mám s odpadky problém, protože se nemají vytvářet. Když je vytváříme, tak pak nemusíme řešit, co s nimi. Teď sedíme na kafi, ve vašem případě na limonádě, a jediný odpad, který po nás zbude, bude vaše brčko. To kdybychom si dali kafe ve Starbucks, tak „ty kráso“ – z toho bude pytel odpadků.

V tom případě ještě pár otázek k odpadu – nosíte s sebou skleněné lahvičky?

Nenosím skleněné lahvičky. Chodím do kaváren, kde skleničky mají. Jinak mám nějakou svoji plechovou.

Je Praha špinavé město?

Když jsme teď byli sbírat odpadky, překvapilo mě, jak je ve výsledku Praha čistá! A čím exponovanější místo, tím čistší. Chodili jsme hlavně po náplavkách. Jenže jakmile zajdete někam, kam nikdo moc nechodí, nepořádek najdete, protože ho nikdo nevidí. Příkladem je paradoxně náplavka před sídlem vlády ČR. Okamžitě za námi přišel nějaký policajt, protože když chodíte s černými pytli kolem vlády, tak jste podezřelý. Když se dozvěděl, že jenom sbíráme odpad, řekl: „No to jste dobrý kluci, pokračujte.“ Jinak je podobných míst v Praze plno. Moje bolístka je Zličín. Jezdím tam jenom, když jedu jednou za půl roku na letiště. Řeknu vám, to je teda hustý. Nemám rád, když nás někdo přirovnává k východu. Když řekne třeba: „Tady je to hnusný jak na Ukrajině.“ Ale na té Ukrajině je to milionkrát čistší než v Praze na Zličíně. Nedokážu si představit, že bych každý den stál na zastávce a okolo mě tisíc vajglů. Každý den tam jde ten autobusák a hodí to tam. A každý den tam taky stojí ta paní, která opéká párky v rohlíku.

A co vaše kniha Honest Guide, která je na pultech zabalená do plastu?

Vypadám jako člověk, který by dal svoji knížku do igelitu? Bohužel to šlo úplně mimo mě. Práva jsou prodána Albatrosu. Vždycky když jdu kolem, začnu je vybalovat. Knihu prodáváme i na vlastním e-shopu (bez plastu) a jak posíláme různě po světě, tak je to maso…

Janek Rubeš u zábradlí v centru Prahy, na němž není jediný “zámeček lásky” Foto: archiv Janka Rubeše

Jak to myslíte?

Zásilky posíláme jednou za týden. Zákazníci na danou objednávku můžou čekat i dva týdny – třeba na Aljašku to jde prostě dýl. Pak nám napíšou, že jim to nepřišlo, takže chtějí vrátit peníze přes PayPal, který přijímáme. Zákazník napíše PayPalu, oni jim vrátí peníze, a my druhý den vidíme, že knížka byla doručena. Musíme pak PayPalu poslat všechny podklady, že jsme knihu odeslali… Přiznám se, že se raději držím digitálního obsahu.

V názvu Honest Guide najdeme slovo poctiví, čestní. Nejčastěji se ve videích zaměřujete právě na ty nepoctivce, od taxikářů po směnárníky. Vrátili se ti nepoctiví po koroně?

Ano, hned. A úplně ve stejné míře. Plevel roste nejrychleji. Když zmizeli zahraniční turisti, podvodníčci si najednou vzali dovolenou. A podvést českého turistu je mnohem složitější než toho zahraničního. Moji prací a zábavou zároveň je na tyhle podvodníky ukazovat. Je to jako „like a mole“ – hra s krtkem. Toho praštíte paličkou v jedné noře a on vyleze jinou.

Taky můžete tu paličku mít a nepraštit ho. Ale vy jste ten, který ho praští.

Pepík Klíma jednou, moc si ho za to vážím, řekl: „Vždycky na dveře bude tlačit někdo z druhé strany.“ Když ty dveře pustíme a necháme je otevřené dokořán, tak to je blbý. Vždycky je musíme trochu držet zavřené. Podvodník se vám vždycky bude snažit vloupat do bytu, ale projít ho přece nenecháte.

Může být naopak i turista problém?

No jasně. Nejdřív je asi dobré říct, že o všech turistech nemůžeme, stejně jako o všech ženách nebo o všech mužích, říct, že jsou všichni špatní. U ras jsme se to už naučili, u těch národností stále ne. Nicméně zrovna tamhle u věšáku mám schované kleště. Kdybych zase chytnul „rapla“ a šel dělat nějaký zámek. Turisté totiž na Karlově mostě věšeli „zámečky lásky“. Nechtěl jsem, aby to s ním dopadlo jako s mostem v Paříži, tak jsem je odstříhal. Po prvním zátahu už se mi kleště nechtěly táhnout domů, tak to tu mám domluvené.

Díky zámkům jste ale pomohl vyrobit zvon do kostela sv. Havla na Starém Městě. Závratná částka, za kterou turisté nakupovali u Karlova mostu zámečky lásky, inspirovala vašeho kamaráda Ondřeje (zvoníka) a dali jste tak vzniknout finanční sbírce, ze které jste poté výrobu zvonu zaplatili: „Když lidé dají za zámeček 500 Kč, který jim potom odštípneš, nebylo by lepší ty peníze utratit za něco, co se jen tak neodštípne?“ Zvon přímo ze zámečků odlitý sice nebyl, ale napadlo vás, že byste je mohli použít na výrobu něčeho jiného?

Zvon sv. Jana Nepomuckého je slitina bronzu a dalších kovů. Velice precizní a složitá práce. Řekl bych až hodinářská. Vyráběla ho dílna pana Grassmayra v Innsbrucku. Naše zámečky by se musely roztřídit podle typu kovu. A až potom by se daly tavit. Zvon by z nich šel vyrobit leda plechový, což je nesmyslné. Několik zámečků jsem si ale schoval doma a třeba bych je mohl časem upotřebit v Muzeu turismu, které zatím neexistuje, ale mám takovou vizi malé výstavky v centru.

Minulý rok jste založili nový kanál Kluci z Prahy a také se osamostatnili. Neměli jste to udělat už dřív?

Měli. Ale nakonec si myslím, že jsme ho založili ve správný čas a bylo to skvělé rozhodnutí. Daří se nám po všech stránkách. Jsem rád, že mým parťákem je ten nejlepší, kterého můžu mít – Honzík Mikulka. Honza je zároveň můj šéf – teď je na dovolené, tak i já mám dovolenou.

Na tyto dva kanály Honest Guide a Kluci z Prahy přidáváte často stejná videa, která se liší pouze v podávaném jazyce – jednou anglicky, podruhé česky. Myslíte, že je vhodné je zdvojovat?

Čechům nepopisuji šmelinu s dálniční známkou jako: „Do téhle pasti vy spadnete.“ Ale řeknu: „Hele tady číhá past na turisty.“ Kluci z Prahy vznikli primárně proto, že jsme najednou neměli kde vysílat naše česká videa – odešli jsme totiž z Media housu. Na Honest Guide se z 90 % koukají jenom cizinci. Z toho nejvíce 18 % Američanů, 8,1 % sledovatelů je z Německa, Rakousko pak 1,5 %. U zbylých 10 % IP adres nevíme, jestli to náhodou nejsou cizinci přihlášení v Česku. Na Klukách z Prahy je poměr přesně opačný s jasnou převahou 95 % českých diváků.

Navíc název Kluci z Prahy je boží! Ukázalo se, že když si ho zadáte do vyhledávače, vyjedou vám gay seznamky. Některým lidem to zablokoval v práci firewall. Moje feministická matka mi říká: „A co nějaký holky?“ říkám: „Mami, my jsme dva kluci, co máme jako dělat.“ Když nám dáte nějakou kvótu, tak si k nám přiberu nějakou holku a nazveme to Kluk a holka z Prahy.

Dokázal byste říct, že jste v Praze nastartoval nějakou změnu přímo vy? A nejen v Praze?

Nemyslím si. Jenom jsme chodili k tématům, která tady už dávno byla. Třeba problém s taxikáři už byl medializován tisíckrát předtím, ale stále je to aktuální. To samé směnárny, které dávají lidem polovinu peněz, než by mohli dostat. My jsme to akorát roztáhli do více dílů, nebyl to jeden článek.

Tím, že si nepřipisujete zásluhy, potvrzujete to, co říkal Jan Tuna v Banátu – že jste nejskromnější člověk na světě. 

Ježkovy zraky… no dobře…

Někteří pokládají za úspěch například umístění v časopise Forbes 30 pod 30 nebo vítězství v Křišťálové lupě. Pokládáte toto za úspěch?

A to je definice úspěchu, dostat Křišťálovou lupu?

„Já mám bundu Hugo Boss, já mám boty Armani. Podívej se na sebe, jak vypadáš ty. Vždyť jsi úplnej chudák!“analyzoval Rubeše pouliční zloděj Foto: archiv Janka Rubeše

Právě proto se ptám, jestli to pokládáte za úspěch? 

Křišťálová lupa je anketa, tam volí lidi. Tímto způsobem bychom mohli my dva z jakékoli kavárny na světě udělat tu nejlepší na světě. Tyto ceny mají dostávat lidi, které není tolik vidět, a přitom dělají skvělou práci. Když tam mezi sebou soutěží dva mediální domy, které mají rozpočet 5 miliard korun, tak opravdu není potřeba, aby dostaly zlatou sošku za dobře odvedenou práci. Většinou si vás všimnou, až když jste úspěšnější. Ale takhle to vlastně chodí všude… Tohle nemůžete napsat, jinak mě lidi z Křišťálové lupy zabijou! Přitom já za nimi tak rád chodím.

A to že jsem se dostal ve Forbes do žebříčku 30 pod 30, tak to přeci neznamená, že jsem milionář.

Ale teď jste si spojil úspěch s penězi.

Forbes si lidé většinou s penězi pojí.

A co ten váš vnitřní úspěch?

Vnitřní úspěch a radost je, když vím, že video, co jsme natočili, nebo Guide, co jsme napsali, někomu pomůže. Když si někdo vybere hezké místo na výlet nebo pochutná na dobrém obědě. Nejsilnější pro mě bývá osobní setkání. Poprvé jsem se s fanouškem setkal v jedné hospodě – jím a najednou na mě jeden kluk křikne: „Hej, já jsem tady kvůli tobě.“ A já na to: „Ty jo, to není možný! Tys viděl video na internetu a kvůli tomu jsi přišel do hospody – super!“ Přiznám se, že mi to pošimralo ego. Lidé vám natolik důvěřují, že dají na vaši radu. Proto se snažím mít morální kompas nastavený tím správným směrem.

Dá se říct, že jste obhájce turistů?

Ne, neobhajuji turisty. Jen mi přišlo, že tady dlouhou dobu nebyl nikdo, kdo by turistům řekl – hele bacha, tohle je blbý. Možná proto, že je tady vlastně nikdo moc rád neměl. Když jsem poprvé točil v Praze, byl jsem v šoku, že se to děje ve městě, ve kterém denně chodím po ulici. Vůbec jsem o podobných věcech, ani jak jsou organizované a prohnilé, nevěděl. A my děláme, že se nás to vlastně vůbec nedotýká. Vzpomínám na reakci na jednu z našich prvních reportáží starou asi 8 let, která ukazovala Prahu jako město podvodů. Radní z pražského magistrátu chtěl žalovat televizi, která to tehdy natočila. Z dnešního pohledu nemyslitelné. Dneska by celý Twitter nebo Facebook vybouchnul, kdyby někdo z magistrátu řekl: „Jo tak tady okradli novináře v taxíku, tak to toho novináře pěkně zažalujem nebo budem požadovat omluvu.“ Člověk, který to tu nezná, neví, jakými prostředky proti nekalostem bojovat. Napíše maximálně naštvanou recenzi na Google.

Mimochodem když se zastavíme u definice turisty, pro mě není turista jen „vožralej anglán“ – turista je kdokoli, kdo je zrovna na výletě. Mohou to být i Češi nebo Pražáci na Karlově mostě. Moje přítelkyně si během takových procházek v létě 2020 poznamenávala hlášky typu: „Tak jsme na tom Karláku, vyfoť nás tady jako ty turisty; To je tak skvělý, když tady nejsou ti turisti.“ V jedné ruce Starbucks, v druhé trdelník. Úplně turisty pohrdali.

Když jste v terénu, nebojíte se přímé konfrontace? S podvodníky, s taxikáři…

Nebojím. Ale ani je cíleně nevyhledávám. Natáčíme si svoje věci, a pokud zrovna narazíme na ruličkáře, zaznamenáme, co dělá, s kým směnil apod. Nedávno jsem na jednoho takového řval. Snažil jsem se navodit takovou atmosféru, aby chápal, že já jsem větší pes, který štěká hlasitěji. V tu chvíli se střetnete s člověkem, který vůbec nechápe, že dělá něco špatně. Debatu vede na úrovni: „Já mám bundu Hugo Boss, já mám boty Armani. Podívej se na sebe, jak vypadáš ty. Vždyť jsi úplnej chudák!“. I výhrůžky zní absurdně: „Mí kamarádi z Albánie si pro tebe přijedou, uvidíš.“ Poslední argument byl taky skvělý. Že prý co si od turistů vezme, tady taky utratí.

Mám X let materiálu, které teď budeme postupně vydávat. Vypadá to zase na seriál. Očekávám, že se někdo chytne za hlavu a řekne si „Ty jo, tahle situace by šla vyřešit dvěma městskými strážníky.“

Takže očekáváte jednoduché řešení, které stále nepřichází?

Protože dokavaď to nezveřejníte, je jim to prostě buřt. Kdyby pražské zlodějské směnárny okrádaly Čechy, tak tady do týdne nejsou. Kdyby podvodní taxikáři okrádali Čechy, tak tady taky nebudou.

Mohlo by vás zajímat

Přečtěte si

Probublejte se závěrem roku

Šampaňské, prosecco, sekt, cava, franciacorta, crémant nebo pet-nat. Co mají společného? Bubliny. V čem se liší? To vám prozradíme v následujícím článku, abyste si mohli pro slavnostní chvíle vybrat to, které je vám nejsympatičtější.
Přečtěte si

Architekt Adam Gebrian: Praha je město s obrovským potenciálem, který ještě zdaleka není využitý

Město s velikým množstvím veřejného prostoru, který ale mnozí lidé neumí ocenit a tím pádem není ani využívaný, to je Praha podle Adama Gebriana. Architekt zabývající se kvalitou života ve městě vidí příčinu tohoto stavu do značné míry ve vnímání obyvatel české metropole, kteří většinou městské prostředí považují spíše za prostor pro přesun mezi prací a bydlením a své víkendy tráví raději mimo město. V Praze tak nevzniká poptávka po kvalitním veřejném prostoru, kde by člověk mohl strávit klidně celý den. Není přitom vždy potřeba obrovských investic, mnohdy k příjemnějšímu fungování místa stačí vyřešit detail, ať už je to pítko, pohodlný průchod, nebo třeba přechod přes silnici.

Nejčtenější v kategorii Society