Němčina – moje láska

Germanistka a kulturní redaktorka Lucie Pantazopoulou Drahoňovská vypráví o tom, co se stane, když „Husákovo dítě“ najde zalíbení v Goethově jazyce.

🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Deutsch – meine Liebe

Řadu let píšu o německojazyčných institucích u nás, ale sama jsem si cestu k němčině klestila jen pozvolna. Stálo to ovšem za to. 

Vyrůstala jsem jako tzv. Husákovo dítě a tento výraz bude nutné německému čtenáři osvětlit: tak se v Česku říká demograficky silným ročníkům lidí, kteří přišli na svět v 70. letech, v dobách vlády komunistického prezidenta Gustáva Husáka. V oněch dobách pro nás byla němčina spojená hlavně s bývalou NDR, a tak většinu dětí – včetně mě – biflování der-die-das ve škole moc nebavilo. Nad argumenty rodičů, že si na Rujáně budu umět říct o zmrzlinu, jsem mávala rukou. U maturity jsem z němčiny dostala dvojku, ale plynule jsem nemluvila. Všechno změnil Mnichov začátkem 90. let, kam jsem odjela jako au-pair. 

Díky němčině jsem poznala svého muže. Thanos je Řek původem z Athén, a v Mnichově absolvoval doktorandské studium práv. Německy jsme se bavili u vaření a vyznávali si lásku. O něco později jsem začala v Mnichově chodit na univerzitu i já. A když jsem si pro svoji magisterskou práci vybrala německé překlady české literatury, náhoda už to nebyla. Do zeleného města na Isaru jsem se zamilovala natolik, že jsem v něm chtěla zůstat napořád. 

Prager Zeitung

Ale pak jsem se ocitla v Praze, která pro mě, rodačku z městečka ve východních Čechách, byla roky „jen“ lákavým turistickým cílem a přestupní stanicí mezi domovem a cizinou. To se brzy změnilo. Neuměla jsem si představit, že bych dennodenně neslyšela němčinu, proto jsem hledala práci v její blízkosti. Měla jsem štěstí. Mojí první štací se stal týdeník Prager Zeitung (Pražské noviny). 

Tištěný týdeník Prager Zeitung bohužel v prosinci 2016 zanikl kvůli nedostatku financí.

Na sklonku roku 1991 je po vzoru věhlasných novin Prager Tagblatt, které vycházely mezi lety 1877 a 1939, založil bohemista a rodák ze Cvikova Uwe Müller. V jeho redakci na pomezí pražských Vinohrad a Žižkova panovala mezi hrstkou Čechů a Němců živá atmosféra. Dostala jsem na starost několikastránkovou kulturní přílohu, což pro mě byla obrovská výzva. Díky tomu jsem se začala prokousávat pro mě dosud neznámým pražským i mimopražským (kulturním) světem, především pak institucemi, které cílily na německojazyčné, potažmo zahraniční publikum. Tištěný týdeník Prager Zeitung bohužel v prosinci 2016 zanikl kvůli nedostatku financí.

LandesZeitung

Součástí Prager Zeitung byla příloha Landes-Anzeiger, určená německé menšině u nás. Po jejím osamostatnění začalo Shromáždění Němců v České republice vydávat tištěné noviny LandesZeitung (Zemské noviny). Z nich na podzim 2014 vzešel měsíčník pro německo-český dialog LandesEcho, který byl dlouhou dobou jediným německojazyčným periodikem u nás. Jediný dvojjazyčný titul, navíc distribuovaný v obou zemích, je pak N&N Czech German Bookmag. 

Radio Prague International

Kromě zmíněných německojazyčných periodik přináší aktuální zpravodajství o dění v Česku už roky i stanice Radio Prague International, dříve známá jako Český rozhlas 7. Nevelká německojazyčná redakce, kde vedle sebe působí rodilí mluvčí i Češi, vysílá denně půlhodinový zpravodajský pořad pro zahraniční posluchače, krajany i cizince v Česku. Pro mě coby externistku, která čas od času usedala za mikrofon rozhlasového studia, bylo vysílání v němčině vždycky zážitkem, i když se mi nervozitou mnohdy rozklepala kolena. Zahraniční vysílání bylo spuštěno roku 1936 a od té doby zní éterem kromě němčiny také angličtina, ruština, francouzština a španělština. 

Buch und Filmfest

Nepostradatelným spojencem pro germanofily, autorku tohoto článku nevyjímaje, je už přes třicet let pražský Goethe-Institut, který sídlí v majestátní budově na Masarykově nábřeží. Vedle kurzů němčiny přináší literární čtení, přednášky, workshopy, filmové projekce i výstavy. Oblíbená jsou setkání s německojazyčnými autory v rámci programu Das Buch na mezinárodním knižním festivalu Svět knihy. 

Pražský Goethe-Institut sídlí v majestátní budově na Masarykově nábřeží

Stejně tak i pražský a brněnský Fülmfest či tradiční letní Sommerkino, díky němuž si v kinosálech během filmových projekcí či v létě pod širým nebem v Praze, Hradci Králové, Ostravě a Brně přijdou na své fanoušci německojazyčných filmů z Německa, Rakouska a Švýcarska. 

Goethe-Institutu vděčím za mnohá nezapomenutelná setkání se světovými velikány, předně pak se spisovatelem Martinem Walserem a Peterem Demetzem či hereckými hvězdami Brunem Ganzem a Maximilianem Schellem. 

Odkaz Lenky Reinerové

V souvislosti s německojazyčnou literaturou se mi vybaví Pražský literární dům autorů německého jazyka. V roce 2004 ho spoluiniciovala poslední představitelka pražské německy psané literatury, spisovatelka Lenka Reinerová, se kterou jsem měla tu čest setkat se několikrát také osobně. Literární dům je důležitým zázemím pro milovníky literatury, kromě toho podporuje přeshraniční výměnu spisovatelů. Jeho součástí je unikátní sbírka pražské německé literatury nazvaná Kabinet. Prostředí se podobá kavárně a je obklopené knihovnou, pracovnou a badatelským pracovištěm. Ráda tam zajdu, kdykoliv hledám informace o osobnostech pražské německojazyčné literární scény.

Spisovatelka Lenka Reinerová. Foto: Miro Švolík

Collegium Bohemicum

Německojazyčným prostředím se nepyšní jen Praha. V muzeu v Ústí nad Labem – sotva hodinu a půl jízdy vlakem – jsem si na podzim 2021 prošla novou výstavou Naši Němci. Připravila ji vědecká, vzdělávací a kulturní instituce Collegium Bohemicum, která se zaměřuje na poznání dějin Němců v českých zemích, na dějiny česko-německých a česko-rakouských vztahů a na kulturu německojazyčných zemí. Novou stálou expozici vytvořil tým pod vedením ředitele Collegia Bohemica historika Petra Koury. Návštěvník se při procházení rozlehlými výstavními sály noří do dějin česko-německého soužití na území dnešní České republiky od středověku až do 20. století. 

Meeting Brno

Společným dějinám Čechů a německy hovořících obyvatel Brněnska se věnuje festival Meeting Brno. Jeho letošním tématem byla „místa křížení“ se vztahem ke Gregoru Mendelovi, rodině Löw-Beerové, Oskaru Schindlerovi či Arnoštu Lustigovi. Během festivalových dní se již po sedmnácté konala Pouť smíření, která vede z Pohořelic na Brněnsku do Brna. Během symbolického pochodu účastníci uctívají dvacet tisíc německy mluvících Brňanů, kteří byli v květnu 1945 vyhnáni ze svých domovů. Při nuceném odchodu přišlo o život na 1700 žen, dětí a starých lidí. Pouti se každoročně účastní pamětníci i osobnosti veřejného života z České republiky, Německa a Rakouska. 

Kohout a Fajt

Podzim je ve znaku několika kulturních událostí s německojazyčným přesahem. Na divadelní fajnšmekry každoročně čeká Pražský divadelní festival německého jazyka. V roce 1996 jej založil dramatik a spisovatel Pavel Kohout. Během své pětadvacetileté existence se Pražský divadelní festival stal důležitou mezinárodní platformou, která do Prahy přiváží nejlepší činoherní a divadelní projekty: Deutsches Theater Berlin, Schaubühne Berlin, Berliner Ensemble, Thalia Theater Hamburg, Burgtheater Wien, Schauspielhaus Zürich nebo Münchner Kammerspiele. Mezi divadelními hvězdami zde vystoupili například Klaus Maria Brandauer, Bruno Ganz, Sophie Roisová či výtečná Corinna Harfouchová. 

Totéž dělají i některá česká muzea a galerie, jmenovitě pak Oblastní galerie v Liberci či Národní galerie v Praze, jež se za vedení někdejšího ředitele Jiřího Fajta stále více otevírala německojazyčnému světu, například při spolupráci se Státními uměleckými sbírkami Drážďany (Staatliche Kunstsammlungen Dresden), v jejichž čele nyní Jiří Fajt působí. Díky jeho osobnosti jsem zažila nezapomenutelnou komen-to-vanou prohlídku, při níž nás, novináře, osobně provedl vlastní výstavou v Kinského paláci tvůrce hyperrealistických obrazů Gerhard Richter. 

Česko-německá setkávání představují mj. také Dny české a německé kultury 2022. Euroregion Elbe/Labe, Collegium Bohemicum, zemské hlavní město Drážďany, Generální konzulát České republiky v Drážďanech a Nadace Brücke/Most připravily pro zájemce kolem osmdesáti akcí na české i německé straně.

Když se ohlédnu za čtvrtstoletím života s němčinou a přitom procházím zastávkami svého dosavadního „německojazyčného bedekru“, ochotně svoje někdejší tvrzení opravím: němčina není ani trochu nudná. Nejen že se nečekaně stala mojí profesí, ale i celoživotním koníčkem. A proto ji dnes, stejně jako kdysi moji rodiče do mě vtloukám do svých (česko-řeckých) dětí.

Tento článek vyšel v tištěném magazínu N&N Czech-German Bookmag

Lucie Drahoňovská

Nejčtenější v kategorii Society

Aktuálně na českém webu

Boeckl a Kokoscha: skutečná rivalita?

       ·   27.02.2024
Albertina Modern, stojící naproti ikonické vídeňské secesní stanici metra Karlsplatz Otto Wagnera a Josepha Marii Olbricha, přichází aktuálně s výstavou „Herbert Boeckl – Oskar Kokoschka. Rivalita”. Nabízí přibližně stovku děl na papíře ze sbírek Albertiny.

Zrnko, které spojuje svět

       ·   20.02.2024
To je káva Dallmayr, synonym pro kvalitu a nadstandardní servis. Milovníky kávy spojuje tento lahodný nápoj po celém světě více než 300 let.

Znásilněná Rusalka

       ·   16.02.2024
"Danuš, víš že já agresivní nejsem. Ale kdyby přede mnou teď stál režisér, nevím, co bych s ním udělala," vyhlásila Johanna deset minut po začátku premíéry Rusalky ve Státní opeře Unter den Linden v Berlíně.

Aktuálně na německém webu

Boeckl und Kokoscha: Eine wahre Rivalität?

       ·   27.02.2024
Albertina Modern, die sich direkt gegenüber der ikonischen Wiener Jugendstil-U-Bahn-Station Karlsplatz von Otto Wagner und Joseph Maria Olbrich befindet, bringt aktuell in ihren Untergeschoss-Sälen die Schau „Herbert Boeckl – Oskar Kokoschka. Eine Rivalität.“ Darin präsentiert

Vergewaltigte Rusalka

       ·   16.02.2024
"Danuš, du weißt, dass ich nicht aggressiv bin. Aber wenn der Regisseur jetzt vor mir stünde, wüsste ich nicht, was ich mit ihm machen würde", erklärte Johanna zehn Minuten nach Beginn der Premiere von Rusalka