Rudiš dostal cenu od německého prezidenta Steinmeiera. “Spojují nás dějiny, vlaky a pivo,” říká pro N&N

Německý prezident se rozhodl ocenit Záslužným řádem Spolkové republiky Německo celkem 16 lidí, kteří se podle něj mimořádným způsobem zasadili o kulturní život, ochromený ještě nedávno koronavirovou pandemií. Mezi šesti ženami a deseti muži je i jeden Čech – v Německu žijící spisovatel Jaroslav Rudiš.

Jaroslav Rudiš. Foto: Peter von Felbert

Rudiše, který dlouhodobě žije v Berlíně, označil prezident Frank–Walter Steinmeier za jednoho z nejangažovanějších stavitelů mostů mezi Německem a Českem. „Jaroslav Rudiš se jako společensko-politicky angažovaný Evropan i v německém tisku opakovaně hlásí o slovo a svou prací ukazuje, že hranice lze překonat a že kultura to zvládne i pandemických časech,“ uvedl.

Cesta dějinami střední Evropy

Rudiš v roce 2019 v Německu vydal knihu Winterbergova poslední cesta, svůj první německy psaný román (český překlad vychází nyní v nakladatelství Labyrint). Sám ji nazývá “cestou dějinami střední Evropy s bedekrem z roku 1913”. Skoro celý děj se odehrává ve vlaku. Román byl nominován na cenu knižního veletrhu v Lipsku.

“Na příběhu skoro stoletého Wenzela Winterberga v něm sledujeme proces vyrovnávání se s dějinami. Stařík, zjevně vytržený z Rudišova staršího libereckého románu Grandhotel, bloudí Evropou od Berlína po Záhřeb, navštěvuje místa svých osobních dějin, které nejdou odkrojit od dějin velkých, kolektivních,” napsal o knize literární kritik a publicista Petr Fischer.

Rudiš: Poláci říkají, že my Češi jsme vlastně Němci

N&N Magazin požádal při této příležitosti Jaroslava Rudiše o rozhovor. Na delší povídání nebylo dost času – ale máme příslib mnohem delšího interview v brzké budoucnosti.

Jaký význam přikládáte ocenění od německého prezidenta? 

Mám z něj samozřejmě radost. Beru to i jako signál dobrých česko-německých vztahů. A důkaz toho, že knihy a příběhy nás spojují stejně jako vlaky.

V polovině října vychází v češtině vaše knížka napsaná německy Winterbergova poslední cesta, v Německu vysoce ceněná. Jak si myslíte, že bude přijata v Česku? A proč jste ji do češtiny nepřeložil sám?

Věřím, že bude přijata dobře. Přeložit bych ji sám nedokázal a jsem rád, že se toho ujala Michaela Škultéty. Je to výborná překladatelka. Winterberg má zvláštní jazyk, používá zastaralá slova a hodně divná slovní spojení. To se myslím podařilo do češtiny dobře převést. Stejně jako ten železniční rytmus, který kniha má. Skoro celý román se odehrává ve vlaku a já chtěl, aby to bylo cítit.

Jaké vidíte hlavní rozdíly mezi životem v Česku a Německu?

Myslím, že těch rozdílů moc není. V Polsku mi jednou někdo řekl: “Jo, jo, vy Češi, vy jste vlastně takoví Němci.” To nevím – myslím, že jsme všichni obyvatelé střední Evropy. A že nás všechny propojují naše společné příběhy a dějiny. A taky ty vlaky. A třeba taky pivo a řeči v hospodě. 

Kniha Winterbergova poslední cesta je k dostání například zde:

🇨🇿 https://www.kosmas.cz/knihy/293013/winterbergova-posledni-cesta/
🇩🇪 https://www.goethe.de/ins/cz/cs/kul/the/bud/bud/21553475.html

Nejčtenější v kategorii ArtDesign

Aktuálně na českém webu

The dark rooms exhibition

       ·   25.04.2024
Berlín nikdy neodpočívá. V této metropoli se zdá, že mír a čas jsou jen privilegiem pro vyvolené. Ale existují i výjimky.

Z punkové princezny podnikatelkou

       ·   23.04.2024
Gloria von Thurn-Taxis, někdejší punková princezna s natupírovaným účesem a výstředním make-upem, dobývala v 80. letech minulého století titulní stránky nejen německého tisku. Po náhlé smrti manžela Johanna von Thurn-Taxise, s nímž má tři děti,

Aktuálně na německém webu

Von einer Punkprinzessin zur Geschäftsfrau 

       ·   23.04.2024
Gloria von Thurn und Taxis, einstige Punk-Prinzessin, mit toupiertem Haar und grellem Make-up, füllte in den 1980er Jahren die Titelseiten nicht nur der deutschen Presse. Nach dem plötzlichen Tod ihres Mannes Johannes von Thurn und

Gemeinsamer Nenner: Wasser

       ·   15.04.2024
Schauspielerin, Züchter, Heilerin, Imker und Ruderer. Jede Persönlichkeit, eine Gedankenströmung und ein gemeinsamer Nenner: Wasser. Ob als Träne der Trauer oder der Freude, Lebensspender, Inspiration oder Medium. Mehr in der Fotoserie von Michaela Dzurná Machač.