🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Mit Jana Provaznikova darüber, wie Tschechen sich um deutsche Senioren kümmern
Těsně po revoluci začala její agentura vypomáhat v domácnostech. Od doučování dětí přes doprovod na zájmové kroužky, venčení psích mazlíčků až po úklid. Chtěla pracovat sama na sebe i z toho důvodu, že její dosavadní povolání učitelky ji příliš nenaplňovalo. Nakopírovala si první plakátky s reklamou, které vyvěsila po Praze. Zájem byl okamžitě velký.
Náhoda tomu chtěla, že jedna z rodin využívající služby její agentury se stěhovala do Německa a chtěla si dále najímat slečnu, jež pro ně v Čechách pracovala. Tím odstartovaly au-pair pobyty, které Jana začala v roce 1991 zprostředkovávat jako první agentura v bývalém Československu. Dnes se Jana na au-pair pobyty soustřeďuje už méně, protože mladí lidé jsou zvyklí si práci více hledat sami. „Řada z nich k nám ale nakonec přijde s brekem, protože narazí na špatné zkušenosti, které jsme my schopni eliminovat. Jde například o pojištění, kapesné, pracovní dobu atd. Ušetřit pár korun za zprostředkování agenturou se opravdu nevyplatí,“ říká Jana Provazníková.
Více se nyní zaměřuje na pečovatelskou službu, která propojuje pracovní sílu z Česka a Slovenska se seniory z Německa a také z Holandska.
Je to samozřejmě často fyzicky i psychicky náročná práce, protože pečovatelka se seniorem víceméně žije v jeho domácnosti a pečuje o něj čtyřiadvacet hodin denně, a to sedm dní v týdnu.
„Mám skupinu na WhatsAppu, ve které je asi sto osmdesát pečovatelek, a tam jim posílám nabídky. Doba i konkurence je rychlá a vyžaduje rychlé reakce. Ideálně potřebuji pozici obsadit do druhého dne,“ říká Jana. Díky své práci má možnost porovnávat, jak se žije českým a německým seniorům. „Němečtí senioři mohou za svůj důchod cestovat, tráví podzim na dovolených v teplých krajích, protože mají vysoké důchody i sociální dávky. Dostávají skutečně dost peněz na to, aby jim to velkoryse pokrylo i výdaje na pečovatelku. Není se co divit, že němečtí důchodci mají většinou větší šmrnc, protože si finančně mohou dovolit výdaje za nové oblečení, hygienu, kulturu, restaurace. Nerada bych se samozřejmě dotkla českých důchodců, ale popravdě to mají mnohem těžší. Zažili totalitu, pak devadesátá léta, spoustu podvodů a nakonec za svou celoživotní dřinu mají bídný důchod, se kterým nemohou téměř vyžít, o dovolených či lázních ani nemluvě,“ popisuje majitelka agentury.
Mnoha pečovatelkám taková práce změní život. „Řada z nich je kolem padesátky vyhořelých, rozvedených, mají špatně placenou práci a jejich děti už vylétly z hnízda. Potřebují změnu a pocit, že je někdo potřebuje. Ve většině případů se zpátky do Česka vrací hezky oblečené, srší energií a mají konečně své větší vydělané peníze. Spokojeny jsou ony, rodina, pro kterou pracují, a navíc to pomáhá sociálnímu systému
v obou zemích,“ říká Jana Provazníková.
„V Česku bohužel dle stávající legislativy kompletní pečovatelskou službu vykonávat nelze. Říkám si, jak je možné, když to jde jinde v EU. Seniorům by to umožnilo žít doma a neodcházet do drahých seniorských domů, kde je navíc dlouhý pořadník. Pomohlo by to i sociálním pracovníkům, kteří by si mohli v takové práci vydělat často lepší peníze, dále vyhořelým lidem, kteří mají sociální cítění a hledají novou motivaci do života. Ale například i matkám samoživitelkám, jež nezvládají splácet nájem a k tomu se starat o dítě. Ty by mohly žít ve společném domě se seniorem, který by neměl pocit takové prázdnoty, nemusely by platit nájem, ale starat se o domácnost a seniora,“ popisuje jednoduchou úvahu Jana Provazníková, jež by chtěla tento systém v Česku pomoci změnit. „Záleží mi hlavně na tom, aby senioři zůstali doma, tedy v prostředí, na které jsou zvyklí a kde se cítí bezpečně, aby se zkvalitnil jejich život, ale také třeba život žen v sociální nouzi. Cítit se potřebný a slyšet pochvalu za to, co člověk dělá, je přece motivace pro každého.“
Tento článek vyšel ve třetím čísle tištěného magazínu N&N Czech-German Bookmag
