🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Nocken mit Moh
Mít jednu českou a jednu německou babičku s sebou neslo celou řadu předností. Jezdit o prázdninách do zahraničí nebo mluvit automaticky dvěma jazyky byly ty očividné výhody s velkým V. Potom se k tomu ale pojily ještě radosti malé. Například repertoár sladkostí. Babičky se nikdy nesnažily tolik vychovávat a více rozmazlovaly. Místo královeckých klopsů, které byly plné hluboce nenáviděných kapií, jsem si tak směla rovnou odkrojit kousek krásného koláče, jehož tvar a struktura připomínaly kmen stromu. V Česku mě babička zase ochotně brávala na výlety do cukrárny. Mezi nádhernými růžovými zákusky jsem si skoro nemohla vybrat. Při rozhodování kromě barvy hrálo také roli množství krému. Zde platilo čím více, tím lépe. Přála jsem si dát tolik růžových indiánků, kolik by se vešlo na tátovu šachovnici. Když jdu okolo růžové cukrárny jménem Stáňa, pořád na to vzpomínám. Rozhodla jsem se proto konečně zaplnit šachovnici indiánky a vzdát tak hold všem babičkám, které nehledě na to, odkud pocházejí a jestli mluví o indiáncích, nebo čokoládových polibcích, jsou opravdové cukrové královny.
Fotografie: Kateřina Sýsová
