🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Damit wir etwas hinterlassen
Barokní zámek, před nímž jsme zaparkovali, by asi nemohl tvořit filmovou lokaci pro natáčení romantické pohádky. Horní patro bylo vybydlené a spodní opanoval divoký mix retro nábytku a toho z IKEA. O to větší šarm měl zámecký pán. Na zámku hospodařil od devadesátých let a za tu dobu se mu podařilo – hlavně díky nové střeše – vdechnout do zámku zase život. A když večer v zámeckém parku za doprovodu křiku pávů kouřil dýmku, nesešlo na tom, že opravu zámku už možná nestihne dokončit. Podařilo se mu ho zachovat pro příští generace. Stavba nebyla dokonalá, ale byla jeho. A poskytovala spoustu prostoru pro to, si hrát – vymýšlet nové
a nové „ptákoviny“ a vylepšováky od renovace nábytku přes přednášky až po otevření obecního muzea.
V tomto smyslu se skutečný zámek stal vzdušným zámkem a naopak. Už mi v hlavě zrála otázka, jestli existuje víc lidí, kteří se rozhodnou – navzdory logickému úsudku – pustit do opravy takovéto stavby. Když jsem se následující den vrátila fotit, už na mě čekal lísteček s telefonním číslem na dalšího „blázna“, který se také pustil do obnovy obrovské zámecké ruiny. O tři roky později přišla na svět kniha Aby po nás něco zůstalo, zachycující příběhy patnácti novodobých zámeckých pánů. Připravily jsme ji společně s Annou Novotnou pro pražské nakladatelství Práh.
Tento článek vyšel v tištěném magazínu N&N Czech-German Bookmag
