Muzeum Urban Nation, foto: Nika Kramer.
Německá metropole má svým způsobem náskok. Nejen graffiti, ale i street art vůbec už dlouho patří k jejímu koloritu. Důvod je prostý.
V málokterém městě takového významu bychom našli v oblasti jeho centra takové množství „bezprizorních“, tedy nevyužitých ploch, jako právě v Berlíně. Místní to, zdá se, akceptují a o Berlínu prý říkají, že je chudý, ale sexy. Jak je to s tou chudobou, to si netroufáme odhadnout, ale s tou svojí „sexy vizáží“ se město pochlubit může. A taky chlubí. Konkrétně v muzeu Urban Nation.
Zachováno pro budoucnost
Najdete ho, když půjdete od Braniborské brány směrem na jihozápad přes Potsdamer Platz do Bülowstrasse 7. Je to ve čtvrti Schöneberg, kterou v roce 1751 založili shodou okolností čeští tkalci a je známá také jako Böhmisch-Schöneberg.
Urban Nation Museum se zaměřuje speciálně na díla, která byla vytvořena pro veřejný prostor. Vstupné se neplatí a obvykle (tedy pokud není zrovna lockdown) je tu možné vidět díla „prozatím“ neznámých umělců včetně slavného Banksyho.
Hned po otevření v roce 2017 se ovšem muzeum stalo terčem kritiky. Ne proto, že by street art nebyl považován za umění, ale kvůli tomu, že vystavované artefakty jsou jaksi vytrženy z místa, pro nějž byly původně určeny. Kurátorka muzea Yasha Young, která je původem z New Yorku, ovšem už pěknou řádku let žije v Berlíně, tohle odmítá. Podle ní muzeum rozhodně nechce přenést něco, co bylo vytvořeno pro ulici, do vnitřku budovy.
Muzeum Urban Nation.
Chce jen zájemcům vyprávět příběhy jednotlivých tvůrců street artu a podívat se na jejich práce. Třeba i na ty, které byly určeny pro New York nebo pro pařížské ulice, což by šlo jinak do Berlína přenést těžko. Navíc osud venkovních děl není nikdy jistý a v muzeu zůstanou nejen pro kunsthistoriky zachována.
Zeď jako nikde na světě
Kromě street artového muzea se může Berlín pyšnit ještě dalším unikátem. Je jím umělecká galerie pod širým nebem, East Side Gallery, která je dnes jediným větším souvislým kouskem bývalé Berlínské zdi. První obrázky od umělců z celého světa se na ní objevily už v roce 1990, z nichž nejslavnější je asi My God, Help Me to Survive This Deadly Love, známý také jako Bratrský polibek. Toto graffiti, jehož autorem je Dmitri Vrubel, zachycuje polibek Leonida Iljiče Brežněva a německého politika Ericha Honeckera, jehož předlohou je fotka z roku 1979. Stejně jako Vrubel odkazovali i další umělci, kteří East Side Gallery ozdobili, zejména na politické dění v letech 1989–1990.
Vzhledem k tomu, že zeď neustále čelí proměnlivému počasí, bylo už několikrát potřeba graffiti restaurovat. Největší opravy proběhly v roce 2008, kdy se do revitalizace stovky obrázků zapojilo 87 umělců. Už od roku 1991 je East Side Gallery památkově chráněná a je jedním z nejoblíbenějších turistických cílů Berlína.
East Side Gallery.
Pražské Plíživé splynutí
Praze možná trvalo trochu déle, než se z jakéhosi neučesaného undergroundu vyklubalo něco, co stojí za to, aby se před tím člověk na chvíli zastavil. Centrum české metropole mnoho příležitostí (tedy když pomineme nějaké ty tagy či stencily a především těšnovský podjezd pro první úředně povolené graffiti) street artu neposkytuje.
Graffiti na legální ploše v Modřanech. Foto: Molotow™.
Když ale necháme za zády barokní, rokoková či klasicistní turistická lákadla a dáme se třeba proti proudu Vltavy, budeme nacházet to, co by se dalo označit jako hodné zájmu znalců graffiti. Muzeum street artu tu nenajdeme, i když na pravém břehu řeky v městské části Modřany stojí nejdelší přes kilometr dlouhá zeď v Evropě čistě určená pro graffiti. V Praze se ovšem uskutečnil projekt, který pohříchu utrpěl koronavirovou epidemií.
Museum Kampa v jednom prostoru umožnila v roce 2020 setkání umělců, které dělí století, ale naopak spojuje odhodlání najít dokonalost, a to jak v kráse, tak i objevování věcí, kterých si moc nevšímáme – láhve vína, Coca-Coly… Alfons Mucha a Pasta Oner, světový malíř secese a umělec, se kterým vyrůstalo české graffiti. To je výstava Elusive fusion, tedy Plíživé splynutí.
