Vídeň oslavuje Gabriele Münterovou 

Jako vůbec první instituce v Rakousku oslavuje vídeňské Leopold Museum Gabriele Münterovou (1877–1962) v rámci samostatné reprezentativní výstavy. Skutečnost, že zájem o její tvorbu neustále stoupá, ukázaly přehlídky v Hamburku a Bernu. Příští rok je na řadě Madrid.

🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Wien feiert Gabriele Münter

Více než 130 exponátů z veřejných i soukromých mezinárodních sbírek, včetně olejomaleb, grafik, kreseb, fotografií a řemeslných předmětů poskytují vhled do mnohotvárné tvorby umělkyně, která byla dosud většinou nahlížena jako „žena po boku Kandinského“. Výstava sleduje jednotlivé životní etapy, v nichž se střídalo nadšení s rozčarováním, zvědavost s rezignací. Münterová neúnavně hledala ryzí malířský projev v návaznosti na představitele německého expresionismu. K tomuto účelu byla do výstavy zapůjčeny velmi kvalitní díla. 

Portrét Gabriele Münterové od Kandinského z roku 1903. © Nadace Gabriele Münter a Johannese Eichnera, Mnichov

Malířkou a fotografkou

Gabriele Münterová se narodila v roce 1877 v Berlíně jako nejmladší dítě německých rodičů, kteří se po emigraci do Spojených států vrátili do Německa. Její umělecký talent byl rozpoznán a podporován již od raného věku. V roce 1897 začala v Düsseldorfu docházet na soukromé hodiny malování. Smysl pro krajinné detaily zdokonalovala i jako fotografka během dvouleté cesty po Spojených státech, o čemž svědčí 400 dochovaných snímků. Fascinovala ji mohutná řeka Mississippi, stejně jako rozlehlá texaská prérie. Kromě krajinomalby se věnovala neokázalým každodenním burleskním scénám, portrétům známých i náhodných lidí. Pozdější malířku prozrazují jednoduché krajinné výjevy a postřehy z ulic, na nichž výrazně krátila perspektivu. 

Setkání s Kandinským 

V roce 1901 přijela studovat do Mnichova, kde se seznámila s Kandinským. Impresionistický malířský styl během jejich společných cest a intenzivní zájem o grafiku předcházely jejímu průlomu k jasnosti a redukci. Toho dosáhla v roce 1908 v bavorském Murnau. Tento zlom ve svém výrazu charakterizovala jako přechod „od malování přírody” k „podávání extraktu”: Střechy, fasády domů a louky se proměnily v kompoziční prvky z neporušených barev. Konfrontace s Jawlenským a spřízněnost s naivním a lidovým uměním, zejména s bavorskou podmalbou na skle, u ní brzy vyústila ve zvláštní formu fauvismu. V méně produktivním roce 1912 učinila jako expresionistka první kroky k abstrakci, většinou přitom parafrázovala svoje dosavadní interiérové výjevy a zátiší. Válečný exil v neutrálním Švédsku, kam odešla v červenci 1915, pro ni znamenal výstavní úspěchy, cestování, nové umělecké směřování, ale zároveň i hořkost po rozchodu s Kandinským. Dvacátá léta jsou spojená s tvůrčí krizi i následným hostováním ve skupině Nová věcnost – Neue Sachlichkeit. 

Wassily Kandinsky, 1906 © Muzeum Franze Marca, Kochel am See

Útočiště v Murnau

Během 30. let se Gabriele Münterová potýkala s obtížnými životními podmínkami, zároveň také přehodnotila svůj styl. Přestože nebyla nacistickým režimem označena za autorku tzv. Entartete Kunst a nedostala zákaz vykonávat svoji profesi, nebyla příliš úspěšná. Dům v Murnau, kde žila se svým druhým životním partnerem, historikem umění Johannem Eichnerem, se stal bezpečným útočištěm modernismu. Během války se jim podařilo zachránit řadu raných prací Kandinského i rozsáhlou dokumentaci skupiny Modrý jezdec – Der Blaue Reiter. Celou tuto sbírku, včetně četných děl Kandinského z období před rokem 1914, věnovala Münterová v roce 1957 u příležitosti svých 80. narozenin mnichovské galerii Lenbachhaus.

Stavební jeřáb, 1930 © Gabriele Münter a Nadace Johannese Eichnera, Mnichov

Když v roce 1949 uspořádal historik umění Ludwig Grote v mnichovském Domě umění velkou skupinovou retrospektivu Modrého jezdce, který byl za národního socialismu ostrakizován, sběratelé a galeristé se o Münterovou začali stále více zajímat. Umělkyně zemřela v roce 1962 ve svém domě v Murnau. Její citát „Čím větší zmatek v životě, tím větší potřeba jasnosti v umění” lze považovat za pravděpodobně největší zmatek jejího života: Krátkou, avšak naplněnou lásku v Murnau.

Celosvětově žádaná umělkyně

Münterová stála dlouhá léta v druhé řadě, avšak postupem času je její odkaz oslavován na velkých retrospektivních výstavách. Její dílo je žádané jako nikdy předtím, což dokládají obsáhlé retrospektivy v Hamburku a Bernu. Na příští rok je naplánovaná reprezentativní přehlídka děl této pozoruhodné umělkyně v Madridu. Je však třeba dodat, že její tvorba není jako celek příliš přesvědčivá. Ztrácí se v chaosu dvou světových válek, v exilu a hospodářských krizích. Ve své rané tvorbě je však Gabriele Münterová mimořádně silná.  

Výstava Gabriele Münterové v Leopold Museum ve Vídni. Foto: Lisa Rastl

Nejčtenější v kategorii ArtDesign

Nejčtenější v kategorii Travel

Aktuálně na českém webu

České tóny Dvořákovy Prahy 

       ·   10.09.2024
„To byl nářez!“, prohlásil na konci koncertu pán sedící vedle mě. Stejné nadšení sdílel zaplněný sál pražského Rudolfina, ve kterém bouřlivý standing ovation nebral konce. Letošní Dvořákova Praha nemohla začít lépe.

Ve vzduchu a na zemi

       ·   04.09.2024
„Lano je kotva,“ říká německá vzdušná akrobatka Vivian Friedrich, která žije v Barceloně. Na závěr Mezinárodního festivalu nového cirkusu Letní Letná uvedla představení Kristall Bohème. Tematizuje v něm svoje české kořeny.

Aktuálně na německém webu

Festhalten und Erden 

       ·   02.09.2024
„Das Seil ist ein Anker“, behauptet die deutsche, in Barcelona lebende Trapeze-Künstlerin Vivian Friedrich. Zum Schluss des Prager Akrobatik-Zirkuses Letní Letná führte sie das Stück Kristall Bohème auf. Darin thematisiert sie ihre böhmischen Wurzeln.