Přečtěte si

Berlínský zpravodaj ČT Martin Jonáš: Problematické dědictví po Angele Merkelové

Vrchol éry Angely Merkelové nastal 22. září 2013, okolo půl deváté večer. Krátce předtím se uzavřely volební místnosti. Jedny z prvních povolebních odhadů tehdy předpověděly, že její strana získá ve volbách absolutní většinu. Něco takového se naposledy podařilo muži, po kterém se jmenuje sídlo CDU. Angela Merkelová v tu chvíli sahala po vavřínech Konrada Adenauera. Po osmi letech od tohoto úspěchu nejvlivnější žena Evropy s politikou končí, a mnohé je jinak.
Přečtěte si

Obrana výsměchem. Satira v Německu politiky nešetří

Německé televizní pořady zaměřené na politickou satiru vzdáleně připomínají úvody pořadu Jana Krause před nástupem Andreje Babiše k moci. Nelítostně se vysmívají politickým špičkám za jakýkoli hloupý či neomalený výrok nebo čin. Zacházejí přitom mnohem dál než někdejší „Kraus“ a prochází jim to. Německá společnost si totiž uvědomuje, jak důležitý korektiv má v satiře a jako vyspělá demokracie ji také vyhrazuje náležitý prostor.
Přečtěte si

Rudý fénix, žlutý fénix. Volební finiš Olafa Scholze (SPD) může po volbách narazit na jiný velký návrat – posílení FDP

Už teď se kancléřský kandidát německých sociálních demokratů Olaf Scholz může pochlubit mimořádným úspěchem: navzdory všem očekáváním vrátil německé sociální demokraty, stranu ve vleklé krizi, do hry o německé kancléřství. V letošních německých volbách ale stejnou měrou jako o volební výsledek půjde o povolební vyjednávání. Při něm čeká Olafa Scholze tvrdý oříšek v podobě další strany, které se v minulých letech podařil velký comeback.
Přečtěte si

Všem dochází palivo, jen němečtí Zelení připomínají startující letadlo. A v jeho kokpitu sedí – můžeme jí říkat Hermiona

Annalena Baerbocková se narodila v roce 1980, zrovna když Zelení zakládali svou stranu. Teď tuhle partu vede a mění k nepoznání. Starším pánům obvykle zvedá adrenalin. Třeba tím, co žádá ve volebním programu: 500 miliard eur na klima, více sociálních dávek pro chudé, vyšší daně bohatým a taky – teď se raději posaďte – pozvání pro více přistěhovalců. I těch nekvalifikovaných. Dosavadní volič velké koalice to buď neslyší, nebo si to možná přeje též, vždyť proč by se jinak velká koalice v průzkumech propadala, zatímco Zelení jsou na dostřel od pozice nejsilnější strany? Je to tím, že korona Německo zdeptala a dosavadní vůdci působí jako vynervovaní škarohlídové. Proti nim stojí energická a věčně optimistická Annalena. V září, kdy se konají volby, bude možné cokoli.
Přečtěte si

Andrej Babiš má na post českého premiéra velkého vyzyvatele. Piráta s dredy, píše Frankfurter Allgemeine Zeitung

Komentátor německého listu Frankfurter Allgemeine Zeitung Niklas Zimmermann upozorňuje na fakt, že Piráty je před podzimními parlamentními volbami v Česku třeba brát vážně. Podle dosavadních průzkumů preferencí českých voličů to podle německého komentátora navíc vypadá, že by šéf Pirátské strany Ivan Bartoš mohl po volbách nahradit současného premiéra Andreje Babiše. Piráti totiž podle komentátora mají reálnou šanci sestavovat příští vládu poté, co Babiš zklamal své voliče svými přešlapy během koronavirové krize. Co od šéfa pirátské strany Němci čekají?
Přečtěte si

Komentář: Proč by volební program německých Zelených měl lehce děsit i Čechy

V sobotu 20. března vydala koalice Bündnis 90/Die Grünen (Koalice 90/Zelení) programové prohlášení pro zářijové parlamentní volby. Jde o stejnou koalici, která v nedávných zemských volbách v Bádensku-Württembersku porazila vládní CDU kancléřky Angely Merkelové. O koalici se proto v Německu mluví jako o velkém favoritovi, který by po zářijových volbách mohl sestavovat vládu. Vydání programového prohlášení šest měsíců před volbami by asi nebylo nic zásadního, kdyby v něm tato zelená koalice nedeklarovala, že s konzervativním Německem hodlá udělat rázný konec. Zelená politika by se dala od této koalice čekat, ale program je také plný zvyšování daní, trestání nejbohatších, zákazů, příkazů a omezení, včetně třeba nejvyšší rychlosti a vjezdu automobilů do měst. Zděšení jsou nejen pravicoví voliči, ale i někteří komentátoři. A to třeba i ti, kteří mají blízko k levici. A zděšení by měli být i Češi. Pod rouškou „zelené politiky“ se totiž může skrývat třeba i fakt, že se za pár let přes německou hranici se starým dieslovým autem prostě nikdo nedostane.