🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Wie leiten zwei Direktoren die berühmte Galerie im Hamburger Bahnhof in Berlin? Mit Liebe.
Sam je Libanonec s doktorátem z dějin umění, zatímco Till je Němec, který studoval na London School of Economics. Nemohou být rozdílnější, a možná právě proto jdou společnou cestou – roku 2022 se stali řediteli „berlínské národní galerie” Hamburger Bahnhof. Svou strategii postavili na dvou pilířích – práci berou zodpovědně a s láskou. Začněme odpovědností. „If you have a public voice, you have a responsibility,“ řekl Sam. To platí, ať už jste ředitel galerie, politik, vydavatel, nebo učitel. U jeho slov mě napadlo: nemáme tuto odpovědnost všichni? V dnešní době, kdy je přece skoro každý tvůrcem, nositelem a šiřitelem myšlenek na sociálních sítích. V době, kdy se každý vyjadřuje ke všemu, nabývá „odpovědnost“ nového významu.
Bezmyšlenkovité srovnávání, kritika bez základních znalostí a anonymita internetu jsou prokletím, které odvádí pozornost od základní odpovědnosti každého z nás: uvědomit si, že každý člověk může být vzorem pro ostatní. I kdyby to bylo „jen“ v rodině, v práci nebo mezi přáteli.
Myslím, že by bylo dobré, aby se ke slovu více dostávali ti, kteří mají skutečný zájem o řád „velkého“ světa, kteří své myšlení a slovník neomezují na příkazy, poučování, vyhrožování a zákazy vůči druhým. Dejme hlas tomu, kdo je schopen upřednostnit společné zájmy před vlastními.
A nejen to. Naši důvěru si zaslouží ti lidé, kteří se rozhodují nejen hlavou, ale i srdcem. Pro něž slovo láska znamená víc než pět písmen. K tomu patří i schopnost empatie a vnímání toho zvláštního, náhodného a nepředvídaného. To je onen druhý pilíř strategie Tilla a Sama. Láska. „Svou práci děláme s láskou k návštěvníkům, kteří k nám přicházejí, s láskou k umělcům, kteří u nás vystavují, s láskou k lidem, kteří u nás pracují. Nevěřili byste, o kolik se zlepšila mentalita a pracovní atmosféra v galerii,“ říká Sam. „Muzeum totiž nevnímáme jako prostor, kde díla visí na zdi, ale jako otevřené místo, které se zapojuje do komunikace s veřejností. Celý přístup k vedení galerií je v dnešní době třeba změnit. Měli bychom hlavně více připouštět různé názory, protože různí lidé vnímají umění velmi odlišně.“
A já bych k tomu dodala, že schopnost vnímat lidskou různorodost přináší šanci na větší sblížení. Stále hlubší společenské rozdělení neprospívá nikomu, kromě jednotlivců, kteří z tohoto rozkladu těží.
Výzvy pro naše společné soužití jsou obrovské. Jsme nejen v politické a hospodářské krizi, ale hlavně v krizi mezilidské. Ve virtuálním světě jsme spojeni s mnoha lidmi ze všech kontinentů. To má dopad i na náš osobní svět.
Je lehčí někomu zavolat než se s ním setkat. Je snazší poslat e-mail, kde se nemusí dávat pozor na tón hlasu. Ještě jednodušší je poslat krátkou zprávu. Nejsnazší je napsat komentář; čím anonymnější, tím nechutnější. Kde je východisko z této slepé uličky? Vytvářejme skutečná místa setkávání, podporujme čilý společenský život – mezi sebou a pro všechny. Ať už prostřednictvím umění a kultury, v politickém diskurzu, nebo ve společenských aktivitách. Přibližme se k sobě.
Ne bez tváře na sociálních sítích, ale v kultivovaných reálných setkáních a diskusích. To vše posiluje pocit sounáležitosti a tolerance. K tomu potřebujeme odvahu otevřeně spolu mluvit o tom, že jsme jiní, brát v úvahu názory druhých a být připraveni přijmout jiné návrhy než pouze své vlastní. Jen tak z nás nebude masa toxických jedinců, ale skutečné lidské společenství
Tento článek vyšel ve čtvrtém čísle tištěného magazínu N&N Czech-German Bookmag
