Architekti Miloš Kuthana a Ladislav Dufek zvolili jako obklad interiéru samotné stanice typické eloxované hliníkové výlisky v barvách champagne a odstínech modré. Původní vestavěné osvětlení bylo odstraněno při rekonstrukcích v devadesátých letech.
Obklady – typické eloxované hliníkové výlisky v barvách champagne a odstínech modré.
Interiér střední lodi stanice Náměstí míru.
Pád totalitního režimu přinesl pražskému metru nejen rozsáhlé rekonstrukce, ale také postoupení prostoru stanic a vestibulů komerčním účelům. Tento jev pocítila i stanice Náměstí Míru, když z vestibulu na začátku devadesátých let zmizel umělecký světelný objekt Václava Cíglera. Ten se svojí nadčasovou estetikou a biometrickou funkcí, při které měnil intenzitu osvětlení dle počtu cestujících, patřil k nejvýznamnějším uměleckým objektům linky. Dnes jej známe už jen z fotografií. Na jeho místě dnes stojí trafika.
Biometrický světelný objekt Václava Cíglera odstraněno r. 1998 (vlevo). Varianty světelných obrazců na biometrickém světelném objektu V. Cílera (vpravo).
Dnešní vesměs komerční podoba vestibulu stanice.
V okolí stanice – takřka v dnešním nejživějším centru města – se nachází kostel sv. Ludmily – neogotická stavba z konce 19. století, která je dominantou celého náměstí. V přiléhajících blocích domů je pak situováno slavné Vinohradské divadlo, Národní dům na Vinohradech a administrativní budovy úřadů městské části. Samotné Náměstí Míru je vnímáno jako jeden z nejvýznamnějších dopravních bodů páteře městské hromadné dopravy v Praze. Ihned u výstupu z vestibulu přímo na náměstí se nachází také bronzová socha Jiřího Kryštůfka s názvem „Alegorie Míru“.
Bronzová socha Jiřího Kryštůfka – Alegorie Míru.
Z technického hlediska je zajímavá tzv. Spojka A–C, která spojuje kolejiště linky A a C, takže souprava metra může přejíždět z jedné linky na druhou mezi stanicemi Náměstí míru a I. P. Pavlova.
Spojka LINEK A–C znázorněná na kolejovém schématu.
Další díly seriálu o pražském metru najdete tady.
