Eskalátory ve stanici Palmovka.
V průběhu věků tak čtvrť zažila podobu chudinské čtvrti, židovského města, i zašlou slávu aristokracie. Svůj industriální a chudinský charakter si však zachovala dodnes a stanice Palmovka, i když se architektonickému konceptu stanic na úseku II.B vymyká, dokonale podtrhuje charakter těchto míst.
Pohled na nástupiště stanice Palmovka.
Stanice pocházející z návrhu Ing. Jaroslava Pauera je často připodobňována ke stanicím starších úseků linky C. Je monolitická hloubená, založená v mělké jámě (12,4 m pod povrchem a 8,5 m pod hladinou podzemní vody). Interiér nástupiště tak připomíná např. Stanici Opatov, Chodov či Budějovická. Hlavním designovým prvkem interiéru je tu dekorativní bílé, tabulové sklo Connex v perleťové barvě a stropní obkladačky.
Název stanice na obkladu z tabulového skla Connex.
Strop stanice a světla jsou tu pojaty velmi vzhledně a funkčně. Zavěšené žluté pásy světelných objektů nad kolejišti jsou v dokonalém, pomyslném, dialogu s mřížkovými designovými prvky umístěnými ve středu stopu po délce celého nástupiště.
Nástupiště stanice Palmovka s budkou pro dozorčího.
Mřížkový designový prvek.
V interiéru východního vestibulu stanice se nachází umělecký objekt Soukolí od designera a sochaře Alexiuse Appla, který se ve své tvorbě zaměřoval na geometrické abstraktní objekty, ale také na dopravní technické designy např. karoserií dopravních a pracovních strojů. Instalace s názvem Soukolí svým nadčasovým designem a materiálem z nerezové oceli skutečně podtrhuje tradiční industriální charakter čtvrti.
Soukolí – pocta industriálnímu rázu čtvrti od sochaře Alexiuse Appla.
V bezprostředním okolí stanice se nachází, mimo četné historické stavby (Synagoga, Libeňský zámeček) také Rohanova bronzová fontána v parku a vápencový Červený květ od Jiřího Kryštůvka před synagogou.
Rohanova bronzová fontána v parku u stanice Palmovka.
Další díly seriálu o pražském metru si můžete přečíst tady.
