🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Das Projekt Musica non grata brachte Prag zurück auf die Opernlandkarte Europas
Od roku 2020 projekt Musica non grata vrátil Prahu na operní mapu Evropynabídl 46 operních a operetních produkcí, koncertů, festivalů a edukačních programů v celkem 153 realizacích. Oslovil přes 50 tisíc diváků a s více než pěti sty příspěvky si vydobyl prostor ve 126 médiích v 11 zemích světa. Splnil tento projekt původní očekávání? Co po něm zůstane? Zeptali jsme se uměleckého ředitele Opery Národního divadla a Státní opery a iniciátora Musica non grata Pera Boye Hansena.
Jaká myšlenka stála za vznikem projektu?
Cílem bylo oživit velmi důležitou součást české operní historie – období první Československé republiky, kulturně a hudebně nesmírně vitální a plodné, které bylo bohužel brutálně přerváno nástupem nacismu. Uvedli jsme díla klíčových skladatelů tzv. entartete Musik (tímto termínem označil nacistický režim tvorbu především židovských skladatelů – pozn. red.), jejichž díla se ve 20. a 30. letech minulého století hrála v Novém německém divadle, dnešní Státní opeře, a v Národním divadle. Vedle toho jsme prezentovali tvorbu několika do značné míry i dnes nedoceněných ženských skladatelek tohoto období, například Julie Reisserové nebo Slávy Vorlové.
Které z produkcí Musica non grata byste označil za výjimečné?
Myslím, že opravdu zásadní byly Schönbergovy Písně z Gurre – velká mezinárodní koprodukce se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a Norským rozhlasovým orchestrem. Dále titul Šaty dělají člověka Alexandra Zemlinského a Plameny Erwina Schulhoffa, a to jak z hlediska reakcí diváků, tak pozitivních recenzí v důležitých zahraničních médiích. Plameny jsme mimo jiné uvedli na mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno a v rámci konference Opera Europe, kde je mělo možnost vidět mnoho důležitých lidí ze světa opery. A samozřejmě nesmím zapomenout zmínit jejich nominaci na International Opera Award 2022.
Co zde po projektu Musica non grata zůstane?
Nesporně se nám podařilo aktivovat, a věřím, že i inspirovat, velké množství lidí. Toho si velmi cením. Také je zřejmé, že inscenace v rámci Musica non grata přidaly Národní divadlo na evropskou kulturní mapu. Vidím to na kolezích z ostatních evropských operních domů, kteří začali pravidelně přijíždět do Národního divadla, což se předtím nedělo. Debutovalo u nás mnoho vynikajících pěvců a troufám si říct, že výkony v našich produkcích je výrazně posunuly v jejich mezinárodní kariéře. Prestiž Opery Národního divadla a Státní opery v celkovém kontextu vzrostla. To všechno po nás zůstane, včetně mnoha cenných studií, článků, rozhlasových či televizních pořadů a dokumentů, online koncertů a doufám, že i online přístupných operních produkcí. Nicméně konec tohoto projektu neznamená, že stáhneme jen tak oponu se slovy: „Nadobro končíme s touto hudební etapou!“ Chceme rozhodně pokračovat, byť ne tak intenzivně a nekompromisně jako doposud.
Tento článek vyšel v šestém čísle tištěného magazínu N&N Czech-German Bookmag
