Usedom je typický dlouhými moly.
Na správném místě je zde ale také ten, kdo má rád dlouhé procházky. Pláž s pevným podkladem, třpytivou barvou, někdy až 70 metrů široká, je dlouhá 42 kilometrů. To je důvodem, proč i v té nejvyšší sezóně nebývá přeplněná. Tabulemi je rozdělená tak, že své místo zde najdou i nudisté a majitelé čtyřnohých miláčků. To vše za doprovodu racků, kteří se nebojí doletět si pro kousek chleba až do ruky.
Oblíbený je ostrov i u cyklistů, síť cyklotras je zde dlouhá 150 kilometrů. Jednou z nejkrásnějších je „Feininger Bike Tour“, kterou německo-americký malíř Lyonel Feininger zvěčnil ve více než 80 motivech. Usedom (polsky Uznam, česky Uznojem) navštívila i řada dalších významných osobností, jako král valčíků Johann Strauss, spisovatelé Kurt Tucholsky, Theodor Fontane a Maxim Gorkij. I modrá krev si ostrov oblíbila. Lážeňskou tradici zde založil v půli 19. století císař Vilém II. a přímořská letoviska Bansin, Heringsdorf a Ahlbeck dodnes nesou označení „císařské lázně“.
Dříve se Usedom nazýval „vanou Berlína“. Co toto pozoruhodné označení znamená? Každý, kdo v Berlíně něco znamenal (a mohl si to dovolit), zde vlastnil dům nebo sem jezdil na letní sídlo. Důkazem jsou překrásné vily postavené přímo u moře na začátku minulého století ve stylu hravé „lázeňské“ architektury. Dnes jsou vily a paláce pěkně zrekonstruované a nacházejí se zde k pronájmu byty, rezidence, kliniky, lázně a hotely. Jedenáct certifikovaných wellness hotelů na ostrově je evropským rekordem.
Dnes se skutečně mnohé změnilo. Dlouhá léta jsme se satirickým úsměvem nazývali Usedom místem, „kde nic nejde“. Když jsme sem totiž krátce po revoluci přijeli, byla to nejčastější odpověď v hotelích a restauracích. Dnes jsme mile překvapeni, pociťujeme velké změny, a to nejen ve službách. Je zde pořádek, čisto a bezpečno, na „západního“ Němce už nekoukají skrze prsty. Host již není na obtíž, ba naopak, umí si ho tu vážit. Mnohá obsluha dnes pochází z Polska, se kterým si Německo na Usedomu dělí hranice. Jinak je zde u turistů i obsluhy slyšet (až na malé výjimky) pouze němčina.
Do Polska přejdete z Ahlbecku za necelou hodinku pěšky, ani nepoznáte, kde je hranice. Hledáte-li „hali gali“, je polská strana určitě vhodnějším místem. Bary, restaurace, noční život, množství obchodů a zábavy. Poklidnou dovolenou zažijete spíše na straně německé.
Mně se nejvíce líbí lázeňské městečko Ahlbeck. Hotel Ahlbecker Hof ještě stále neztratil atmosféru z dávných dob, kdy si zde kliku podávali ti nejmocnější a nejznámější. Michelinská restaurace je špičková, ale posedět na obědě na terase v Brasserii je také kulinárním zážitkem. Pro modernější cestovatele doporučuji sousední hotel Das Ahlbeck, obzvláště pak jeho infinity pool – ten dokonale uspokojí touhy po iluzi dálav. To vše doplňuje pohled na Seebrücke – nejstarší mořské molo v Německu. Mola byla dříve postavena tam, kde nebyl přistav, aby zde mohly zakotvit i velké lodě; některá mola tak zasahují i několik set metrů do moře. Dodnes jsou specialitou čtyř zemí na světě – USA, Anglie, Holandska a Německa. Dnes mají spíše ozdobný a promenádní charakter, dříve hlavně soutěživý – vždy šlo o to, kdo má to „nej“ molo. V sousedním městečku Heringsdorf se nachází s délkou 508 metrů nejdelší molo v Německu.
Když plavčíci vyvěsí červenou vlajku, znamená to, že milovníci vodních sportů se mohou začít prohánět s větrem o závod. Kitesurfing je tu královskou disciplínou a já jsem přesvědčena, že v příštím životě budu létat ve vzduchu stejně jako všudypřítomní rackové. Do té doby se raději projdu po promenádě. S více než 12 kilometry je nejdelší v Evropě. Odtud pozoruji přírodu, která je mi inspirací, uklidněním a požitkem zároveň. Je to nejkrásnější „power stop“ při útěku z víru velkoměsta – z Berlína jen tři a půl hodiny vzdálený. To je docela optimální.
