O den dříve se padesátka více či méně prominentních německých herců odvážila vystoupit proti sporným opatřením spolkové vlády proti koronaviru (#allesdichtmachen), dát průchod své frustraci ve vtipném vlastnoručně natočeném dadaistickém filmečku a vyslovit kritiku, kterou okamžitě překřičela covidová aliance dominující mediálnímu prostoru. Výčitky se na “zrádce” snesly z celého spektra, obviňovaly je z naivního odtržení od reality, nebo jim dokonce kladly za vinu tisíce obětí covidu.
Tato akce překreslila hranice konfliktu. U hlasitě vystupující jednotné mediální frakce rozhněvaných Němců je v současné době velmi populární vykazovat všechny, byť seriózní kritiky morálně zploštělých názorů ohledně hranic, klimatu, kultury nebo covidu do „správných mezí“. A to se teď přihodilo i nepochopeným hercům, odjakživa stranícím levému politickému táboru, když se den po své akci ocitli jaksi ve špatném filmu. Jeho scénář se řídil výhružným krédem kvalitních médií, že všichni koronakritici jsou nacisté. Protagonisté, kteří na okamžik uprchli salonnímu komunismu své nasycené kulturní kasty, tak na vlastní kůži pocítili rány bičem své vlastní “cancel culture”.
Lockdown nás málem stál existenci
Již téměř deset let si u nás v Berlíně pražské filmové a reklamní produkce rezervují nábytek a rekvizity pro své výpravy a zdá se, že se daleká cesta vyplácí. Z provozu na našich stránkách je patrné, že se odvětví mezinárodního filmu a reklamy posouvá dále na východ, což činorodému a podnikavému městu na Vltavě prospívá. Jako udržitelná firma jsme hrdi na to, že se na této ose kvality Praha–Berlín můžeme podílet a jsme rádi, že pro nás lockdowny v roce 2021 na rozdíl od toho prvního v březnu až červnu 2020 neznamenají úplný zákaz činnosti.
V prvním lockdownu v roce 2020 docházelo k absurdním situacím. Nákladní auta například nemohla přivézt naše konglomeráty z velkých produkcí zpět do Berlína, protože je nepustili přes hranice, takže se předměty zapůjčené na určitou dobu do našeho fundusu vrátily se zpožděním. To by pro naše české partnery znamenalo obrovské náklady navíc, kdybychom se tenkrát nezachovali kulantně. Naši pronajímatelé fundusových prostor v Berlíně nám naproti tomu neodpustili ani cent z našeho pětimístného nájmu za čtyři a půl měsíce, během kterých jsme pronajali celé dvě – opakuji dvě židle.
To nás tenkrát stálo téměř celou naši existenci. O tuto existenciální problematiku totiž při covidu vedle lockdownů jde také. Státní opatření by neměla zohledňovat jen oběti nemoci, které se početně pohybují pod jedním procentem obyvatelstva. Je tu i spousta dalších lidí, kteří trpí nedostatkem perspektivy v životě i v práci, prohlubující se samotou a izolací (třeba staří lidé) nebo odepřením volného času (hlavně mladí). Ty okrádáme o nejdůležitější roky jejich života, abychom preventivně zabránili šíření nemoci setkáváním.
Kouzla s čísly
To všechno se nevyhnutelně skrývá za opatřeními vlády, která se v Německu chystá prolomit náš federální systém a prosadit univerzálně platné nařízení o výjimečném stavu, aniž by se předtím nutně dohodla s jednotlivými spolkovými zeměmi. Nebezpečný krok, který může mít v případě zneužití fatální důsledky.
V Německu v poslední době oficiální místa hovoří o takzvané „hodnotě incidence“, která vystřídala reprodukční hodnotu – takzvané reprodukční číslo – na pozici jediné platné hodnoty vyjadřující nápor pandemie. Je to počet nemocných na 100 tisíc obyvatel, přičemž hodnota ospravedlňující opatření lockdownu byla v Německu na počátku stanovena na 50, tedy na 0,002 %. Zároveň se konečně začalo masově testovat, a protože je logické, že podíl pozitivně testovaných s rostoucím počtem provedených testů stoupá, bylo by bývalo potřeba zohlednit při vyhodnocování nových čísel jako další srovnávací hodnotu vztah mezi počtem testů provedených v určitém čase a celkovým počtem obyvatel, aby to nebyla jen „dojmologie“.
Zdá se ale, že od začátku korony ve vykazování pořád chybí jeden kvocient, který by čísla propojil do správného vzájemného vztahu, a situaci tak uvedl na pravou míru. Co vypovídá 5 000 mrtvých v Brazílii nebo 50 000 mrtvých v Indii, když tu chybí důležité srovnávací hodnoty, jako je počet obyvatel nebo odpovídající hodnota za předchozí rok?
Jakmile bylo dosaženo hodnoty incidence 50, byla snížena na 35 a následně pak s tím, jak počet nakažených výrazně stoupal, byla zafixována na 100, což zvenčí působí nahodile a člověk má pocit, že nejde o předcházení nebezpečí, ale že to celé je jen hra s okolnostmi. Je to podobné jako problematika roušek na začátku pandemie, kdy političtí představitelé a virologové na jaře 2020 při akutním nedostatku roušek tvrdili, že tak jako tak nepomáhají, protože jsou pro smrtelné viry příliš propustné. Když byly roušky konečně v dostatečném množství obstarány a v Německu jsme jich najednou měli víc než dost, spustila se naproti tomu opravdová roušková propaganda, což navenek působí, že se teď roušky kvůli obrovským přebytkům nabízejí jako kvas namísto piva. Rychle vychází najevo, že naši ministerští úředníci o hospodárném nakupování očividně nemají ani ponětí, což se s podobnou trapností opakovalo při pořizování vakcín.
A co falešná pozitivita?
Co mi dosud nikdo, ani žádný Čech, nedokázal vysvětlit, je tohle: Všichni na světě vědí, že testy ve 2 % případů vykazují falešně pozitivní výsledek, a že tedy jeden z 50 testovaných je negativní, i když jeho výsledek byl pozitivní. Hodnota incidence 100, která umožňuje veškerá omezující opatření, udává, že po provedených testech má koronu jeden člověk z 1 000, tedy 0,1 %, ať už usuzujeme z mrtvých virových kmenů a/nebo z absence příznaků. Co když je ale ten jeden test falešně pozitivní? Co se pak po extrapolaci stane s hodnotou incidence? Správně, měla by být upravena o kvocient 1:50 – ale je tomu tak ve skutečnosti?
V Čechách byly před Vánoci otevřené obchody a restaurace kvůli náladě obyvatel a hrozícímu státnímu bankrotu. V Německu byl 16. prosince uzavřen maloobchod kvůli potížím vlády a hrozícím bankrotům v maloobchodě navzdory. Na Velikonoce mělo být v Německu celých pět dnů všechno zavřené, což ale Merkelová rychle vzala zpět a pronesla svoji první omluvu za 16 let vlády – jinak by totiž lidé ve městech vyrazili na barikády. Pokud jde o chyby vlády, je Němec trpělivý jako beránek.
Ukazuje se, že navzdory různým protiopatřením dnes v Česku i Německu panuje podobná incidence, což by mělo politickým elitám otevřít oči, aby si uvědomily, že různá opatření mohou vést k podobným výsledkům, což opatřením rozhodně ubírá na jejich domnělé výlučné platnosti.
My tady v Berlíně a naši partneři v Praze prahneme po normalitě, protože jen ta nám umožní s jistotou plánovat a zajistit naše rodiny a rodiny našich zaměstnanců a dodavatelů tak, abychom všichni přežili.
Tento článek si můžete přečíst i v němčině.
