Ne náhodou byla díky lázním ducha Litomyšl v roce 2013 vyhlášena nejmagičtějším místem v České republice. Rozkládá se na místě, které bylo osídleno již v době kamenné.
Pojďte s námi na prohlídku zámku a domu, v němž je uchována rodná světnička Bedřicha Smetany. Pamětní deska zasazená na budově na ni upozorňuje kolemjdoucí nápisem: Zde v budově panského pivovaru narodil se 2. března 1824 z rodičů Františka a Barbory, rodem Linkové, Bedřich Smetana, tvůrce české hudby.
Litomyšlský renesanční zámek, původně hrad, památka zapsaná na Seznam světového dědictví UNESCO, byl postaven v letech 1567–1581. První zmínka o hradním sídle na místě dnešního zámku je z roku 981 a je zapsána v Kosmově kronice. Mezi lety 1567–81 ho nechal přestavět Vratislav z Pernštejna pro sebe a svou choť. Současně se zámkem byla založena i zahrada, která byla upravena a rozšířena v 18. stol. V roce 1999 byl zámek v Litomyšli pro jedinečnou renesanční architekturu zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.
První, čeho si každý přicházející k zámku Litomyšl všimne, jsou okouzlující renesanční sgrafitová psaníčka, která zámek zdobí. Je jich neuvěřitelných 8000 a ani jeden motiv se na nich neopakuje.
Unikátní zámecké divadlo, které je součástí zámku, vzniklo v 18. století. Divadlo se dodnes zachovalo včetně jevištní mašinérie a osvětlovací techniky. Cenný je jedinečný soubor dekorací Josefa Platzera. Druhé patro zámku patří jedné z nejkrásnějších sbírek v České republice. Městská obrazárna představuje ty nezajímavější obrazy, ale také mimořádný příběh galerie založené v roce 1925. Litomyšlská galerie dokázala během své existence shromáždit více než 2 000 uměleckých děl, kdy mnohá lze zařadit mezi špičky českého výtvarného umění, a to díla J. Čapka, O. Kubína, F. Tichého, E. Filly, J. Zrzavého, J. Lady, V. Preissiga či J. Váchala.
Až si prohlédnete zámek spolu s obrazárnou, vydejte se také do historického centra, domů kolem Smetanova náměstí v čele s domem U Rytířů, nebo do velkoryse opravených klášterních zahrad a malovaného muzea Portmoneum.
A protože ke každému hradu a zámku patří pověst, tak tady je jedna oblíbená, právě z Litomyšle:
Za dávných dob bydlila v litomyšlském zámku hraběnka, která byla velmi pyšná a ješitná. Nestrpěla, aby kdo nosil podobné ozdoby a šperky, jaké měla ona sama. Ráda se převlékala a ukazovala v nejrůznějších šatech. Když ji sousední šlechtičny napodobily, chtějíce se jí vyrovnati, tu ve své pýše si dala upéci oblek z pečiva a ozdobiti jej barevnými polevami, jimiž se krášlí pouťové marcipány. Nesouc se jako pávice, vyšla si v něm v neděli na procházku.
Na zámeckém nádvoří jí vstoupila do cesty stará, otrhaná žebračka a sepjala proti ní vyhublé ruce: „Slituj se nade mnou, milostivá paní, ulev mé bídě sebemenším dárkem!“ „Jdi mi z cesty, špinavá poběhlice!“ obořila se na ni hraběnka a kráčela pyšně dále. „Jaké to rouhání se Bohu!“ zvolala nešťastná žena, pozorujíc podivný šat zámecké paní. „Božím darem zbůhdarma mrháš, zatím co má dcera a její děti hladem strádají a hynou. Kéž tě, bezcitná paní, Bůh na místě ztrestá!“
Dořekla a v tu chvíli se pod hraběnkou otevřela země, hraběnka se propadla do hluboké jámy a jáma se nad ní zasula.
Ve svém nenadálém hrobě neměla však pokoje a klidu. Její duch bloudil zámkem a zjevoval se v komnatě, v níž kdysi bydlela a z rozmaru si vymýšlela, čím by se povznesla nad druhé paní. Za pokutu měla zůstati v zakletí tak dlouho, dokud by nenapravila své provinění. Sama však nemohla tak učiniti, potřebovala k tomu prostředníka.
Jednou spal v tom pokoji mladý šlechtic, který přijel na zámek s důležitým poselstvím. V noci se mu zjevila hraběnka v bílém šatě, bledá v tvářích, se zapadlýma očima. Ulekl se, chtěl volati na sloužící. Hraběnka položila prst na ústa, sepjala ruce a počala ho prositi: „Slitujte se, pane, nade mnou, nebohou hříšnicí, a vysvoboďte mě ze zakletí! Učiňte za mne pokání, jež já sama nemohu vykonati. Vyhledejte ženu, kterou jsem krutě odbyla a od níž jsem prokleta, obdarujte ji a postarejte se o její rodinu, aby netrpěla hladem! Tak budu vysvobozena a budu moci klidně odpočívati ve svém hrobě. Nikomu však o této rozmluvě nepovězte, sice vás stihne neštěstí a já se zde budu soužiti dále!“ „Vynasnažím se vyhověti vašemu přání,“ odpověděl mladík, vida, jak prokletá trpí. „Díky vám, tisíceré díky!“ poděkovala paní a zmizela tak tajemně, jak se v pokoji objevila. Časně ráno se uchystal šlechtic na cestu. Nechtěl, aby se ho někdo vyptával, zdali se mu snad nezjevil v komnatě duch propadlé hraběnky, a proto vsedl na koně a tryskem ujížděl k bráně. Tam mu zastoupila cestu stráž, domnívajíc se, že cosi v zámku provedl a že prchá, aby ušel trestu. „Kam tak naspěch, jako by vás honili?“ vyslýchal ho velitel stráže. „Měl jsem v zámku zjevení,“ přiznal se mu mladík. „Spěchám vyplniti přání zakleté hraběnky.“
Jak to dořekl, v tu chvíli se pod ním vzepjal kůň a postavil se na zadní nohy. Mladík spadl na dlažbu a zůstal ležeti mrtev s roztříštěnou lebkou.
Další díly seriálu Naší krajinou si můžete přečíst tady.
