Dušan Martinček
Přečtěte si

Ivo Kahánek: Ticho má mnoho podob

Hostem Salónku Lucie Šilhové byl v pražské Art&Event Gallery klavírista a hudební pedagog Ivo Kahánek. Veselý interpret vážné hudby kromě jiného prozradil, že s Dvořákovým klavírním dílem je třeba zacházet jako s dobrým parfémem. Dvě tři kapky stačí.…
Přečtěte si

Bývalý berlínský primátor Michael Müller: Starostové hrají v politice čím dál větší roli

Rozrůstající se města mají stále větší národní a mezinárodní význam. Vyvíjejí se mocné sítě vztahů mezi starosty, a města si tím získávají čím dál větší pozornost. „Neudivuje mě, že jsou starostové vnímáni též na mezinárodní úrovni, když se vůči něčemu vyjadřují kriticky,“ reaguje v rozhovoru pro  N&N Czech-German Bookmag berlínský primátor Michael Müller na připomínku situace, kdy se jeho pražský protějšek Zdeněk Hřib na stránkách světových deníků vymezoval vůči nátlaku čínského režimu. Z komunálních témat Müller kromě jiného zdůrazňuje, že síť cyklostezek nelze rozšiřovat na úkor chodců, či například vysvětluje, proč v Berlíně na rozdíl od Prahy nehoukají sirény. Michael Müller vedl německou metropoli 7 let, mandát mu vypršel krátce před Vánoci 2021.
Wikimedia Dirk Ingo Franke
Přečtěte si

Neues Ufer, Hauptstrasse a  Bowieho byt v prvním patře vlevo

Neues Ufer – bar, kam chodil David Bowie s Iggy Popem. Vždy jsem chtěl zajít, ale až teprve před pěti lety tam byl poprvé. Hauptstrasse 157, Schöneberg. Zas tam sedím a pozoruji starý závěs a mozaiku na zemi, jako bych se propadal ne do 70. let, ale padesátých, ještě před vybudováním Zdi, která odtud nebyla daleko. David Bowie do těchto míst – bydlel jen o pár metrů dál, v Hauptstrasse 155 – přijíždí na konci roku 1976, trochu unaven z velkých metropolí a neustálého cestování, nepatrně se ztratit.
Wikimedia, Simsalabimbam
Přečtěte si

Oceňovaná švýcarská autorka Dorothee Elmiger: Je na čtenářích, jak naloží s mými texty

Prožitek, konzum, peníze, sny, loterie, cukr. Nejúspěšnější švýcarská autorka současnosti Dorothee Elmiger je oceňována především pro experimentální formu svých knih, v nichž nachází překvapivé souvislosti mezi společenskými a politickými tématy. Rodačce z Wetzikonu vyšly již tři knihy, za každou z nich obdržela nominaci na prestižní Švýcarskou knižní cenu. Její texty se dočkaly překladu do mnoha jazyků, ten do češtiny však chybí. Pro N&N Magazín se rozpovídala o svém nejnovějším díle ‚Z továrny na cukr‘, o inspiraci i o tom, jak vnímá kritiku.
Přečtěte si

Jaroslav Rudiš: Spojují nás dějiny, vlaky, pivo, ale i samota

Jaroslav Rudiš je jedním z nejúspěšnějších českých spisovatelů v tomto tisíciletí. Úspěšné byly i filmy podle jeho knih, k nimž napsal scénář (Alois Nebel, Grandhotel), zároveň je i autorem divadelních a rozhlasových her. Nyní dlouhodobě žije v Berlíně a svoji poslední vysoce oceňovanou knihu Winterbergova poslední cesta napsal v němčině. Po třech letech vyšla letos na podzim v češtině krátce poté, co ho německý prezident vyznamenal Záslužným řádem Spolkové republiky Německo.
Přečtěte si

Česká kuchyně, Quo Vadis?

Málokdo ví, že české kulinářství mívalo stejně bohatý sortiment jako třeba francouzské. Naši rodiče a prarodiče na to zapomněli, ale mladá generace opět začíná objevovat kouzlo zvěřiny, ryb nebo třeba chřestu.
Přečtěte si

Ilka Grünebergová: Bádám o pozadích fotografie i v Česku

V roce 1987 absolvovala malbu na pařížské umělecké škole. Jako studentka dostala nabídku od fotografa, zda by mohla navrhnout malované pozadí pro jeho práci, a tak po týdnu práce vzniklo její první pozadí. Podnikatelský nápad byl na světě! Po ukončení studia si otevřela fotoateliér v Hamburku, později v Berlíně a začala pronajímat malovaná pozadí. To se setkalo s velkým ohlasem. Zaprvé byla jediná v Německu, kdo tuto službu nabízel, a zadruhé fotografové byli rádi, že už nemusí kupovat pozadí, která jsou velmi drahá a nelze je použít více než dvakrát nebo třikrát. Dodnes je jediná v Německu, kdo tuto službu v této podobě nabízí.
Přečtěte si

Německý zpěvák a bavič pořádal vánoční večírky pro bezdomovce. Letos za nimi jede s foodtrucky

Franka Zandera v Berlíně znají hlavně jako zpěváka, moderátora a baviče. Asi nejznámější je jeho píseň Nur Nach Hause (geh’n wir nicht), kterou složil v roce 1993 pro berlínský fotbalový klub Hertha BSC, a kterou fanoušci dodnes zpívají snad po každém domácím zápase Herthy. Je majitelem několika zlatých desek a připsal si i několik prvenství v německé hitparádě.