Kopie barokní sochy ve vestibulu – detail.
Interiér samotné stanice nijak významně nevystupuje z konceptu sjednocené vizuální kultury nejstaršího stavebního úseku historicky druhé linky pražského metra. Někdy, i díky lokálně-generickým názvům za sebou jdoucích stanic Hradčanská-Malostranská-Staroměstská a jejích verbální podobě, můžou být interiéry samotných stanic a nástupišť jednoduše zaměnitelné.
Pohled do středu stanice.
Malostranská je ražená, trojlodní stanice, která se nachází pod čtvrtí Klárov. Obklady interiéru jsou opět výlisky z eloxovaného hliníku v barvě champagne a tří různých odstínů zelené, pilíře jsou obloženy světlým mramorem.
Interiér stanice s typickým obkladem z výlisků z eloxovaného hliníku v barvě champagne a tří různých odstínů zelené.
Stanice vyniká v rámci estetiky zejména díky tomu, že je v jejích interiérech a exteriérech instalováno velké množství uměleckých objektů. Kopie barokních soch od Bernarda Brauna a Antonína Brauna zdobí vnitřní i vnější prostory stanice a společně s přilehlým respiriem (městskou zahradou určenou k odpočinku).
Kopie sochy Naděje Bernarda a Antonína Braunových.
Kopie barokní sochy ve vestibulu stanice.
V samotném interiéru se nachází socha Naděje (nad eskalátory) a dvě sochy v zabudovaných vitrínách v mezi-patře. Kruhový umělecký objekt připomínající hodiny se nachází na zadní stěně prodloužené střední lodi.
Kruhový umělecký objekt na zadní stěně prodloužené střední lodi.
Další z kopií soch Bernarda Brauna a Antonína Brauna v přilehlé zahradě
Významným uměleckým prvkem je trojdílná posuvná mříž od tvůrce Jana Smrže s motivem houslí, slunce a klíče, která obepíná stranu vestibulu z pohledu od tramvajové zastávky. Zde je také k vidění nárožní patník Lubomíra Růžičky s letopočtem a turisty a dětmi oblíbené pítko od Miroslava Vystrčila.
Pohled na stanici z prostorného respiria.
Nárožní patník Lubomíra Růžičky.
Trojdílná posuvná mříž Jana Smrže s motivem houslí, slunce a klíče.
Veřejné pítko od Miroslava Vystrčila.
Další díly seriálu o pražském metru najdete tady.
