Berlínská Staatsoper už zve diváky na únorového Janáčka. Ta pražská začne sezónu bez potlesku

V současné době není jednoduché psát o světě klasické hudby. Prázdné sály neznamenají jen černou díru do rozpočtů kulturních zařízení, ale i do života milovníků opery a klasiky obecně. Soubory nejvýznamnějších operních domů každopádně nepřestávají pracovat a i v této době připravují premiéry na aktuální sezónu. Jinak tomu není ani v případě berlínské Staatsoper Unter den Linden a pražské Státní opery. K očekávaným premiérám však tyto instituce přistupují odlišně.

Staatskapelle, foto Facebook / Staatsoper Unter den Linden.

Berlínská Staatskapelle oslavila v uplynulém roce již 450 let svého působení. Od roku 1742 je přitom jejím sídlem nejstarší operní dům v Berlíně, Staatsoper Unter den Linden. Oslava kulatého výročí orchestru zde měla být korunována prosincovým uvedením Wagnerova Lohengrina v naprosto hvězdném obsazení s francouzským tenoristou Robertem Alagnou v hlavní roli a lotyšskou sopranistkou Vidou Miknevičiuteovou v roli Elsy. Jenže ona oslava se trefila přesně do německého lockdownu. Internetová televize TV ARTE tak premiéře věnovala alespoň více než tříhodinový film, který je možné bezplatně zhlédnout až do 15. ledna.

Čeští fanoušci opery s očekáváním vyhlíželi rok 2020 hlavně proto, že začátkem ledna byla po třech letech slavnostně otevřena zrekonstruovaná budova Státní opery v Praze. Její nové podoby si však kvůli koronavirovým opatřením dlouho neužili. A ani zde nedošlo na operní premiéru, která by nové jeviště patřičně pokřtila. Podobně jako v Berlíně tedy česká oslava této umělecké formy nedopadla podle představ. Teď to ale i přes všechna čísla nakažených epidemií vypadá, že se situace lepší.

Janáčkovo poselství

Aktuálně ještě stále mají všechna lednová představení v berlínské Staatsoper nálepku „odpadá“. Němečtí milovníci klasiky však věří na zázrak a doufají, že se budou moci zúčastnit premiéry Janáčkovy opery Její pastorkyňa, která je naplánovaná na 14. února. Prodej vstupenek už je spuštěn, z bezpečnostních, tedy hlavně zdravotně-preventivních důvodů je však třeba vyplnit celkem obšírný formulář.

Právě fakt, že má být právě Janáčkova opera ukončením kulturní agonie, může být vlastně i dobrým znamením pro budoucnost. Odpůrci vždy kritizovali libreto za naturalismus a brutálnost, je to však Janáčkova hudba, která v sobě nese bezmeznou lásku k člověku i přírodě. I přes veškerou tragédii dojde v posledním aktu opery ke smíření a odpuštění. To je poselství, které je právě v dnešní době velmi aktuální. 

Leoš Janáček měl navíc k Berlínu velmi úzký vztah. Právě berlínská premiéra 17. března roku 1924 v Deutsche Staatsoper, které se Janáček osobně zúčastnil, přinesla jeho dílu konečný průlom na scénách německých operních domů. Berlínské provedení sám Janáček vysoce ocenil, Maxu Brodovi, který Její pastorkyni přeložil do němčiny, napsal: „Nádherné představení, o jakém se nám v Praze a v Brně ani nesní.“ Janáčkova osobní účast na premiéře pro něho samotného byla i podnětem k napsání fejetonu o Berlínu pro Lidové noviny, který byl zveřejněn v květnu 1924: „Stromořadí Pod lipami jako dvě ramena a daleko, daleko až za obzory spjaty jejich ruce a modrá stuha nebes klenby je váže. Tu měkne asi srdce Berlíňanů.“ A měklo, zdá se, asi i to Janáčkovo.

Staatsoper Unter den Linden, foto: Gordon Welters.

Česká premiéra bez lidí

Stejně jako v Berlíně jsou i v pražské Státní opeře a ve Stavovském divadle, kde Orchestr státní opery rovněž působí, všechna lednová představení zrušená. V souvislosti s aktuálním nařízením vlády je navíc pozastaven veškerý prodej vstupenek, takže není jisté, kdy se diváci do hlediště budou moct vrátit.

Soubor Státní opery se ale i přesto rozhodl nazkoušet novou inscenaci, Verdiho operu Rigoletto, která pojednává o stejnojmenném dvorním šaškovi. Hned po světové premiéře v roce 1851 se z Verdiho sedmnácté opery stal v podstatě hit, který se v různých zpracováních několikrát objevil i na jevišti Státní opery.

Státní opera, foto: Národní divadlo.

Česká režisérka ve Staatsoper

Od prvního uvedení u nás letos uběhne 133 let. I po tak dlouhé době se však můžeme těšit na něco nového. Inscenaci totiž tentokrát nastudovala mladá česká operní režisérka Barbora Horáková Joly, která je mimo jiné nositelkou prestižního britského ocenění International Opera Award 2018 a v současné době pracuje pro nejznámější operní domy v Evropě. Letos ji shodou okolností čeká i uvedení opery Thomas v berlínské Staatsoper Unter den Linden. Dílo Georga Friedricha Haase by v její režii mělo mít premiéru na jaře tohoto roku.

Nové moderní zpracování Rigoletta představí soubor Státní opery už 30. ledna. Bude to ovšem zase „pouze“ v živém přenosu na programu ČT art. Půjde tedy nejen o první operní premiéru sezóny 2020/21, ale i o úplně první premiérový titul v nově zrekonstruované budově Státní opery. V hlavní roli vystoupí španělsko-americký barytonista Daniel Luis de Vicente a Rigolettovu dceru Gildu ztvární sopranistka Olga Jelínková.

Kultura není závod a je dobře, že se i opera v Praze a Berlíně nějakým, i když hodně omezeným způsobem rozbíhá. Dnešní doba má na rozdíl od časů Verdiho, Wagnera a Janáčka jednu výhodu – představení můžete sledovat, i když na něm fyzicky nejste. Je ale fakt, že to není pořád ještě ono. Divákům chybí autentický zážitek a operním souborům nakonec i ten potlesk. Tak snad ho Staatsoper s Janáčkem v půlce února už uslyší.

Slavnostní galakoncert ke znovuotevření Státní opery, foto: Jakub Fulín.

Berlín připravila Danuše Siering, Prahu Tereza Vacková

10. 1. 2021